Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2280/2020

32 Cdo 2280/2020-302

USNESENÍ

B. B.

Komerční bance, a. s.

, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, o zaplacení částky 152 296 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2020, č. j. -282, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( )

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době, kdy bylo řízení zahájeno, se pro ně uplatní - v souladu s bodem 1 článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „ “).

Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o zastavení řízení, jež může být přípustné pouze podle , Nejvyšší soud přípustným neshledal.

Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na rozhodnutí „otázky práva“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť se nezabýval všemi skutečnostmi, které dovolatel v průběhu řízení uvedl, a z toho důvodu jde o rozhodnutí nepřezkoumatelné a nezákonné. Právní otázku, kterou odvolací soud řešil a na jejímž řešení jeho rozhodnutí závisí, však dovolatel nepředkládá a neoznačuje ani judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud odchýlit. Odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. (uveřejněného pod číslem 216/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) podle nichž nevypořádá-li se odvolací soud s námitkami obsaženými v odvolání, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné a v konečném důsledku v rozporu s právem na spravedlivý proces.

Prostřednictvím argumentu, že odvolací soud své rozhodnutí neodůvodnil v souladu s požadavky vytýčenými judikaturou a rozhodnutí je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné, dovolatel nepředkládá otázku procesního práva, kterou odvolací soud řešil a na němž jeho rozhodnutí závisí, nýbrž namítá vadu řízení. Námitky vad řízení nezahrnující otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem kritériím stanoveným v neodpovídají (vzhledem k nejsou ostatně ani způsobilým dovolacím důvodem), přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. shodně např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 7. 11. 2014, sp. zn. , ze dne 14. 11. 2014, sp. zn. , a ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. ). Proto také věta druhá stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné.

Odvolací soud se ostatně vytýkané vady řízení nedopustil, natož aby měla dovolatelem tvrzený ústavněprávní rozměr.

S námitkou, která byla uplatněna v odvolání, totiž že soud prvního stupně postupoval v rozporu se zákonem, zastavil-li řízení pro nezaplacení soudního poplatku, aniž rozhodl o nově podané žádosti o osvobození od soudního poplatku, se odvolací soud vypořádal a učinil tak s potřebnou pečlivostí. Zcela zřetelně vyložil svůj závěr, že podání ze dne 11. 2. 2020, jímž dovolatel na výzvu soudu doplnil novou (opakovanou) žádost o osvobození od soudních poplatků podanou dne 22. 11. 2019, bylo identické s jeho doplněným podáním ze dne 23. 8. 2018, jímž byla odůvodněna žádost o osvobození od soudních poplatků ze dne 27. 7. 2018, o které již bylo pravomocně rozhodnuto, a vysvětlil, že opakované, stále stejně odůvodněné žádosti o osvobození od soudních poplatků, které neobsahují žádná tvrzení o změně poměrů na straně žadatele, je třeba podle usnesení Nejvyššího soudu z 20. 12. 2017, sp. zn. , považovat za zneužití procesních práv, které ve shodě s ustanovením a nepožívá právní ochrany. Do rozporu s dovolatelem citovanými závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. se tak odvolací soud nedostal.

Dovolatel spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí též v tom, že odvolací soud nehodnotil „skutečně a úplně“ jeho majetkové poměry z toho pohledu, zda jsou splněny podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků či nikoliv, a pouze konstatoval, že skutečnosti uvedené v žádosti neprokazují změnu majetkových poměrů od předchozí žádosti. Dovolatel prosazuje názor, že soudy nižších stupňů měly při posuzování jeho nové žádosti o osvobození od soudních poplatků vzít v potaz všechny skutečnosti rozhodné pro objektivní možnost dovolatele zaplatit mimořádně vysoký soudní poplatek, neboť objektivní nedostatek finančních prostředků se nesmí stát překážkou přístupu k soudu. Nejvyšší soud však vysvětlil již v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán ( ) a později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může vyhovět jen tehdy, změní-li se u žadatele poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být nemůže. K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil v řadě dalších rozhodnutí – srov. např. usnesení ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. , ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. , ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. , ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. , ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. , či ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. . Odvolací soud tedy ve zde souzené věci postupoval v intencích ustálené judikatury dovolacího soudu.

Dovolatel sice mimo jiné vytýká odvolacímu soudu, že „ničeho neuvedl ke konkrétním skutečnostem, které uvedl žalobce a kterými prokazoval změnu svých majetkových poměrů“, avšak nikterak nespecifikuje, jaká svá tvrzení má na mysli, a není to patrno ani z příslušných jeho podání.

Přípustnost dovolání proti té části prvního výroku a proti druhému výroku napadeného usnesení, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech soudního řízení, je vyloučena ustanovením

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 7. 2020

JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu