Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1506/2022

23 Cdo 1506/2022-1080

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně jmt insol, v. o. s., se sídlem v Praze 3, Vinohradská 89/90, identifikační číslo osoby 05276454, jako insolvenční správkyně dlužnice Wheel of Fortune, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Bulharská 996/20, identifikační číslo osoby 01528025, proti žalované Brněnské papírny, státní podnik – v likvidaci, se sídlem v Praze 4, U Mlýna 1755/5, identifikační číslo osoby 00012343, zastoupené Mgr. Janem Zemánkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Náprstkova 276/2, o zaplacení částky 45.769.767 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. (17) , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 1. 2022, č. j. -1019, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:(dle )

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 11. 2020, č. j. (17) -868, zastavil odvolací řízení k odvolání dlužnice ze dne 10. 2. 2020 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání dlužnice odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Následně dne 28. 3. 2022 byl usnesením Městského soudu v Praze, č. j. , zjištěn úpadek dlužnice a zároveň na její majetek prohlášen konkurs. Řízení tedy bylo přerušeno dle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ). Dne 10. 5. 2022 navrhl insolvenční správce, společnost jmt insol, v. o. s., pokračování v přerušeném řízení ve smyslu . Insolvenční správce se tak stal účastníkem řízení místo dlužnice.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , (dále jen „ “), uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení

K dovolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že je považuje za nepřípustné.

Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle ) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobkyně rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII. ). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou jednající prostřednictvím osoby s právnickým vzděláním ve smyslu , Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolání není přípustné.

Dovolatelka namítá, že odvolací soud postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, pokud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání, aniž by však předtím došlo k rozhodnutí o žádosti dlužnice o osvobození od zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dovolatelka poukazuje na to, že v žádosti ze dne 12. 11. 2021, doplněné podáním ze dne 22. 12. 2021, uvedla a doložila zásadní změnu poměrů oproti předchozím žádostem, která spočívá v tom, že vůči dlužnici bylo zahájeno ke dni 9. 12. 2021 insolvenční řízení.

Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu platí, že usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán ( ). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. ).

Z nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 10/2010 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a z navazující judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. , ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. , ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. , a ze dne 2. 10. 2018, sp. zn. ), rovněž vyplývá, že nová žádost o osvobození od soudních poplatků, podaná po vydání rozhodnutí, jímž předchozí žádosti nebylo vyhověno, nesmí zůstat opomenuta, rozhodnout o ni je však soud povinen jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení. V opačném případě postačí, jestliže se soud s takovou žádostí vypořádá v odůvodnění usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2019, sp. zn. ).

Např. v usnesení ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , tak Nejvyšší soud nepřisvědčil námitce žalovaného, že soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces tím, že nerozhodly o jeho „nové“ žádosti o osvobození od soudních poplatků, když uvedl, že postačilo, pokud v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly důvody, pro které k žádosti o osvobození od soudních poplatků nepřihlédly.

V nyní projednávané věci vyšel odvolací soud z toho, že o první žádosti dlužnice o osvobození od soudního poplatku za předmětné odvolání bylo rozhodnuto tak, že soud prvního stupně dlužnici usnesením ze dne 4. 6. 2020, č. j. (17) -848 (potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2020, č. j. -857) osvobození nepřiznal. O v pořadí druhé žádosti, v níž nad rámec dosavadních tvrzení dlužnice pouze uvedla, že oslovila bankovní ústav a rovněž finanční instituce za účelem poskytnutí půjčky k úhradě soudního poplatku, avšak snahy byly marné, soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 4. 2021, č. j. (17) -918 (potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 23. 6. 2021, č. j. -949; ústavní stížnost podaná proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2021, sp. zn. ), rozhodl rovněž tak, že osvobození nepřiznal. Řízení o v pořadí třetí žádosti soud prvního stupně usnesením ze dne 19. 8. 2021, č. j. (17) -955, zastavil pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (uvedené usnesení bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 30. 11. 2021, č. j. -993, který uvedl, že dlužnice v uvedené žádosti netvrdí nové skutečnosti oproti skutečnostem tvrzeným v předchozích dvou žádostech).

V dovoláním napadeném rozhodnutí odvolací soud ve vztahu k v pořadí již čtvrté žádosti o osvobození od soudního poplatku za odvolání ze dne 12. 11. 2021 uvedl, že v této žádosti dlužnice neuvedla žádné nové relevantní skutečnosti stran svých poměrů. Tvrzení, že její jediná jednatelka nemá žádný majetek, který by mohl sloužit k úhradě soudního poplatku, je zcela irelevantní, přičemž rovněž v případě zahájení insolvenčního řízení nejde o žádnou změnu poměrů dlužnice (zejména ekonomických), které by bylo možno zvažovat při osvobození od soudních poplatků. Za této situace tak dle odvolacího soudu nebyl soud prvního stupně povinen o této další žádosti znovu rozhodovat (tj. zde konkrétně znovu zastavit řízení o žádosti dlužnice o osvobození od soudního poplatku za odvolání), neboť povinnost rozhodovat o stále se opakujících stejných žádostech by mohla vést k paralýze soudního procesu. Odvolací soud se tak od výše uvedených závěrů ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, jestliže se s předmětnou žádostí za popsaného stavu vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí.

Na uvedeném ničeho nemění ani námitka dovolatelky, že skutečnost zahájení insolvenčního řízení představuje zásadní změnu poměrů oproti předchozím žádostem. Odvolací soud ve svém rozhodnutí poukázal na to, že dlužnice svou v pořadí první žádost odůvodnila tím, že její příjmy jsou nulové, že je proti ní vedena exekuce, je nemajetná, nikdy nebyla a není vlastníkem žádné nemovitosti, nedisponuje žádným majetkem, nemá ve vlastnictví žádné movité věci větší hodnoty, nemá finanční prostředky na účtech a soudní poplatek není schopna uhradit. Dlužnice je vlastníkem pouze pohledávky, která je předmětem tohoto řízení. Dlužnice rovněž uvedla, že exekuce postihuje veškerý její majetek, je jí zakázáno nakládat s ním, a proto není objektivně schopna zajistit si finanční prostředky na úhradu soudního poplatku. Další žádosti dlužnice o osvobození pak nebylo vyhověno, když na straně dlužnice nedošlo ke změně poměrů, a řízení o třetí žádosti bylo zastaveno s odůvodněním, že poměry dlužnice se opět nijak nezměnily. Za této situace, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem dané věci, tak obstojí závěr odvolacího soudu, že ani zahájení insolvenčního řízení nepředstavuje změnu poměrů na straně dlužnice. Případný proto není ani odkaz dovolatelky na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. .

Dovolatelka dále namítá, že je zde extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními obou soudů. Tento rozpor spatřuje v tom, že odvolací soud zcela opomněl, že v době, kdy soud prvního stupně rozhodoval o zastavení odvolacího řízení, nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení, jelikož dlužnice nebyla v souladu s , o soudních poplatcích, vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání, které podala dne 10. 2. 2020. Ani tato námitka přípustnost dovolání nezakládá.

Odvolací soud uvedl, že je soudu prvního stupně nezbytné vytknout špatné výzvy k zaplacení soudního poplatku, které nelze považovat za výzvy dle ust. § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. K nápravě však dle odvolacího soudu došlo usnesením ze dne 11. 10. 2021, č. j. -977, a jelikož dlužnice soudní poplatek nezaplatila, je třeba napadené usnesení považovat za věcně správné a souladné s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Dovolatelka tedy svojí argumentací ve skutečnosti nezpochybňuje skutková zjištění, nýbrž právní posouzení odvolacího soudu. Nikterak však nevymezuje, v čem v tomto směru spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu Přitom pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. , jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. , odmítl). S ohledem na povahu činnosti dovolacího soudu jakožto sjednotitele judikatury je třeba otázku přípustnosti dovolání omezit na případy právních otázek uvedených v a pouhá polemika s právním posouzením věci odvolacím soudem nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. ).

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. 8. 2022

JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu