Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3850/2018

-336

USNESENÍ

INTERSNOB s. r. o. v likvidaci

J. R.

, podnikateli se sídlem XY, PSČ XY, IČO XY, zastoupenému JUDr. Milanem Kocourkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 802/56, o zaplacení částky 1 660 928 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. dubna 2018, č. j. -314, t a k t o :

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je

povinna

zaplatit žalované částku 18 489 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í :( )

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 7. června 2016, č. j. -263, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky, a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně rozhodoval v této věci již podruhé. První rozsudek soudu prvního stupně ze dne 28. května 2009, č. j. -79, byl potvrzen Vrchním soudem v Praze jako soudem odvolacím rozsudkem ze dne 14. listopadu 2012, č. j. -140. Rozsudek odvolacího soudu poté zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 19. ledna 2014, č. j. -173, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud poté usnesením ze dne 31. března 2015, č. j. -200, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení soud prvního stupně žalobu zamítl shora uvedeným rozsudkem.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. dubna 2018, č. j. -314, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasně podaným dovoláním, které ovšem není přípustné, neboť dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části). Viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. .

V řešené věci dovolatelka v dovolání neformulovala žádnou konkrétní otázku hmotného či procesního práva, která by podle jejího názoru splňovala kritéria uvedená v Značnou část dovolání tvořilo shrnutí předchozího řízení a především shrnutí skutečností, které dovolatelka považovala v řešené věci za důležité; dále dovolatelka uvedla, že odůvodnění napadeného rozsudku je nepřehledné a nesrozumitelné a v závěru dovolání namítala nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Podle dovolatelky odvolací soud svým rozhodnutím nerespektoval právní názor Nejvyššího soudu vyjádřený v rozsudku ze dne 19. ledna 2014, č. j. -173.

K požadavku, aby dovolatelka v dovolání předložila Nejvyššímu soudu otázku hmotného či procesního práva, na které spočívá napadené rozhodnutí a která naplňuje jedno z kritérií , se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 24. dubna 2018, sp. zn. . V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud opět zdůraznil, že jeho úkolem není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při pochybnosti dovolatelky o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatelky, aby způsobem předvídaným v ve vazbě na vymezila předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky, ať již z oblasti hmotného či procesního práva. Ústavní soud pak např. v usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. , že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolatelce dodržení zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup.

K namítanému nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem, uvádí dovolací soud, že pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu přípustné vždy, když v něm dovolatelka vymezí dovolací důvod (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2015, sp. zn. , jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 19. dubna 2016, sp. zn. , odmítl). S ohledem na povahu činnosti dovolacího soudu jakožto sjednotitele judikatury je třeba otázku přípustnosti dovolání omezit na případy právních otázek uvedených v a pouhá polemika s právním posouzením věci odvolacím soudem nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání.

K dovolatelčiným námitkám nepřehledného a nesrozumitelného odůvodnění napadeného rozsudku Nejvyšší soud uvádí, že se jedná o námitky vad řízení, které nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání, neboť dovolací soud k nim podle přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně nesplňuje požadavky zákona na obsahové náležitosti dovolání ( ), neboť dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proto podle odmítl, a to z důvodu vad, pro které v dovolacím řízení nelze pokračovat a které nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se podle neodůvodňuje.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 1. 2019

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu