Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2806/2019

32 Cdo 2806/2019-555

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce Mirko Möllena, se sídlem v Mnichově, Barthstrasse 16, jako insolvenčního správce dlužníka VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, Spolková republika Německo, registrační číslo HRB 130855, podnikajícího na území České republiky prostřednictvím VIKTORIAGRUPPE Aktiengeselleschaft - organizační složky, se sídlem v Dolních Břežanech, Pražská 636, identifikační číslo osoby 27093948, zastoupeného JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Šaldova 466/34, proti žalované České republice - Správě státních hmotných rezerv, se sídlem v Praze 5, Šeříková 616/1, identifikační číslo osoby 48133990, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, o zaplacení částky 2 044 248,56 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2019, č. j. -519, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně v celém rozsahu, podal žalobce dovolání, maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázek hmotného práva, které dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyly vyřešeny, případně se odvolací soud při jejich řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Žalobce odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná považuje dovolání za nepřípustné a navrhuje, aby je dovolací soud odmítl.

Podle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „ “), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , jež je veřejnosti - stejně jako ostatní uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu - k dispozici in www.nsoud.cz).

Dovolatel své povinnosti na vymezení přípustnosti dovolání podle ustanovení , tak jak mu ukládá ustanovení , nedostál, uvádí-li v úvodu dovolání dva ze čtyř zákonem stanovených předpokladů přípustnosti, aniž by u otázky, zda může organizační složka podniku zahraniční právnické osoby, resp. její vedoucí, zavazovat tuto právnickou osobu k jednání v zahraničí, a dále v části, v níž dovolatel namítá nesprávnost aplikace ustanovení , , na uzavření dodatku č. 11 ze dne 18. 2. 2010 ke smlouvě o ochraňování státních hmotných rezerv, uvedl, který z těchto dvou předpokladů přípustnosti u té které otázky uplatňuje.

Dovolatel dále formuluje otázku, zda se na jednání vedoucího organizační složky zahraniční právnické osoby vztahuje ustanovení , obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, však není naplněn ani tehdy, vymezí-li dovolatel v dovolání pro řešení určité právní otázky více předpokladů přípustnosti, které si vzájemně konkurují (vzájemně se vylučují), jak tomu je i v této věci, v níž dovolatel vymezil přípustnost dovolání tak, že „došlo k jistému ‚překrytí dovolacích důvodů‘, kdy jsou současně naplněny dovolací důvody spočívající v dosud neřešené otázce hmotného práva, i spočívající v jejím řešení způsobem, který se odchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“. I v takovém případě dovolání trpí vadou, neboť neobsahuje náležitosti podle ustanovení (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. ).

Především však z již ustálené judikatury dovolacího soudu vyplývá, že jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle ustanovení je i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na řešení této otázky závisí, tedy že jde o otázku pro napadené rozhodnutí určující (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , usnesení ze dne 11. 7. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. ). Na řešení dovolatelem předložené otázky napadené rozhodnutí nespočívá, výkladem ustanovení obch. zák. v poměrech projednávané věci se odvolací soud nezabýval, své rozhodnutí založil na aplikaci ustanovení a obch. zák.

Nad rámec uvedeného lze dodat, že má-li dovolatel za to, že odvolací soud se při řešení této otázky odchýlil od jím citované judikatury Nejvyššího soudu, nelze mu přisvědčit. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. , se zabývá přenosností zákonného zmocnění vedoucího organizační složky, stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího sodu ze dne 3. 9. 1997, sp. zn. , se týká procesního účastenství organizační složky zapsané v obchodním rejstříku, a v rozsudku ze dne 18. 10. 2013, sp. zn. , se Nejvyšší soud zabýval neslučitelností výkonu funkce člena statutárního orgánu se zákonným zmocněním podle ustanovení § 15 obch. zák. Citovaná rozhodnutí se dovolatelem předloženou otázkou nezabývají.

Z obsahu dovolání dále vyplývá, že dovolatel odvolacímu soudu vytýká odchýlení se od ustálené praxe dovolacího soudu při řešení otázky, zda je relevantní uplynutí či neuplynutí promlčecí lhůty pro uplatnění námitky relativní neplatnosti smlouvy. Považoval-li dovolatel za předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dostál tomuto požadavku pouze formálně, neboť jeho odkaz na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. , a ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. , jako na rozhodnutí, od nichž se měl odvolací soud podle jeho názoru odchýlit, není správný. Nejvyšší soud se v prvním z citovaných rozhodnutí zabýval otázkou promlčení práva uplatnit námitku relativní neplatnosti právního úkonu, nikoli jeho relevancí v případě, že smlouva byla uzavřena platně, jak v posuzované věci uzavřel odvolací soud. Pokud jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. , dovolatel patrně přehlédl, že toto rozhodnutí bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2009, sp. zn. , zrušeno a nemůže proto představovat ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu ve smyslu ustanovení Námitka žalobce tak přípustnost dovolání podle ustanovení nezakládá.

Namítá-li dovolatel, že odvolací soud se nezabýval jím předloženými důkazy a že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože je „nesrozumitelné a nelogické“, aniž by však formuloval jakoukoliv otázku procesního práva, není tato námitka případných vad řízení způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť podle ustanovení dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrzení dovolatele o vadách řízení nezahrnuje žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení , přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se odvolací soud namítaného procesního pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. ). Pro úplnost dovolací soud dodává, že podle ustálené judikatury je soud povinen uvést důvody pro své rozhodnutí, avšak tato povinnost nemůže být chápána jako příkaz předložit detailní odpověď na každý argument; rozsah této povinnosti se může lišit podle povahy rozhodnutí, přičemž její splnění může být hodnoceno pouze ve světle konkrétních okolností případu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. , in www.usoud.cz, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. ).

Dovolatel odvolacímu soudu dále vytýká, že své rozhodnutí založil na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Ani tato námitka nemůže založit přípustnost dovolání, neboť jejím prostřednictvím dovolatel zpochybňuje hodnocení důkazů provedené odvolacím soudem. Dovolatel pomíjí, že v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 nelze hodnocení důkazů (se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) úspěšně napadnout dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání směřující proti prvnímu výroku odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, podle ustanovení odmítl částečně jako vadné a ve zbývajícím rozsahu jako nepřípustné.

Dovolání proti rozhodnutí o nákladech řízení není přípustné vzhledem k ustanovení ve znění účinném od 30. 9. 2017. Nejvyšší soud dovolání v této části rovněž odmítl podle ustanovení jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. 5. 2020

JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu