Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 504/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. června 2006, č. j. -311, k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek ze dne 8. listopadu 2004, č. j. -278, jímž Krajský soud v Hradci Králové uložil žalovanému zaplatit žalobkyni (Č. k. a.) částku 1,711.557,40 Kč s 5,3% úrokem z částky 768.750,- Kč od 31. prosince 2002 do zaplacení, s 5% úrokem z prodlení z částky 768.750,- Kč od 31. prosince 2002 do zaplacení a s 10,3% úrokem z prodlení z částky 514.925,01 Kč od 31. prosince 2002 do zaplacení.

Odvolací soud, setrvávaje na závěrech formulovaných v rozhodnutí ze dne 23. dubna 2004, č. j. -237, jímž zrušil v pořadí druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 28. března 2003, č. j. -213, přitakal soudu prvního stupně v závěru, že žaloba na úhradu pohledávky, vzniklé na základě smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (K. b. P., s. p. ú.) a žalovaným dne 10. dubna 1995, obsahující (mimo jiné) dohodu o narovnání podle ustanovení (dále jen „obč. zák.“) [dále jen “dohoda”], je po právu.

Zdůraznil, že dohodu za žalovaného podepsal pouze Ing. B. P.a (tehdejší předseda představenstva), což odporuje ustanovení § 243 odst. 3 obchodního zákoníku ve znění účinném k datu uzavření dohody (dále jen „obch. zák.“). Jelikož - pokračoval odvolací soud - výše uvedené zakládá neplatnost právního úkonu (dohody) podle ustanovení § 267 odst. 1 obch. zák., a to neplatnost relativní, účastník, na jehož ochranu je neplatnost právního úkonu stanovena (žalovaný), se této neplatnosti musel dovolat, což učinil ve vyjádření k žalobě došlém soudu 3. září 1999. V situaci, kdy tak učinil až po uplynutí čtyřleté promlčecí doby (tato marně uplynula dnem 2. května 1999 a její počátek se připíná k datu účinnosti dohody - k 1. květnu 1995), shledal odvolací soud žalobcem vznesenou námitku promlčení práva žalovaného dovolat se relativní neplatností dohody opodstatněnou (§ 397 obch. zák.). Současně akcentoval, že námitka promlčení byla žalobkyní vznesena u jednání soudu prvního stupně dne 1. října 2004.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení (dále jen „“) a co do důvodu na ustanovení a b) , tj. namítaje, že: a) řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a b) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle dovolatele žalobkyně vůbec námitku promlčení v řízení před soudy nižších stupňů nevznesla, když pouze konstatovala, že promlčecí doba uplynula. Dále dovozuje, že dovolal-li se relativní neplatnosti dohody, musí být tato považována za neplatný právní úkon i v případě, že tak učinil po uplynutí promlčecí doby. „Nárok dovolat se relativní neplatnosti uplynutím promlčecí lhůty nezaniká, tedy i po uplynutí promlčecí lhůty se lze dovolat neplatnosti právního úkonu úspěšně a účinně“. Výše uvedené nesprávné právní posouzení věci pak má za následek i „nesprávný postup obou soudů“, když „využitím námitky promlčení, která nebyla vznesena, oba soudy jednoznačně zvýhodnily žalobkyni a ve svém důsledku upřely žalovanému možnost účinně se domáhat svých práv“.

Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení ; není však důvodné.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Právní úkon, u něhož je dán důvod tzv. relativní neplatnosti (§ 267 odst. 1 obch. zák., popř. § 40a obč. zák.), se považuje za platný (se všemi důsledky z toho na právní vztah vyplývajícími), dokud se ten, na jehož ochranu je důvod neplatnosti právního úkonu určen, neplatnosti nedovolá. Jestliže se oprávněná osoba dovolala tzv. relativní neplatnosti důvodně, je právní úkon neplatný od svého počátku (ex tunc). Promlčení práva uplatnit námitku relativní neplatnosti právního úkonu (dovolat  se relativní neplatnosti právního úkonu) je nutno posuzovat dle právní úpravy promlčení obsažené v nebo v obchodním zákoníku, a to v závislosti na tom, zda právní úkon, jehož relativní neplatnost je uplatňována, má povahu obchodní či občanskoprávní (k tomu srov. rozhodnutí uveřejněná pod čísly 89/2007 a 97/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jelikož v poměrech projednávané věci nebylo mezi účastníky sporné datum uzavření dohody (10. duben 1995) a datum její účinnosti (1. květen 1995), ani to, že výhrada neplatnosti smlouvy byla žalovaným učiněna podáním došlým soudu prvního stupně 3. září 1999, je nepochybné, že námitka relativní neplatnosti smlouvy byla vznesena po uplynutí více než čtyř let ode dne, kdy mohla být uplatněna poprvé (k počátku běhu promlčecí doby a její délce viz § 391 a § 397 obch. zák.).

Zbývá posoudit, zda obstojí závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobkyně vznesla námitku promlčení práva žalovaného dovolat se relativní neplatnosti dohody.

Podle ustanovení účastníci mohou provádět své úkony jakoukoli formou, pokud zákon pro některé úkony nepředepisuje určitou formu (odstavec 1). Každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen (odstavec 2). Hmotněprávní úkon účastníka učiněný vůči soudu je účinný také vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, když se o něm v řízení dozvěděli (odstavec 3).

Námitka promlčení je námitkou s hmotněprávními důsledky (viz např. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. I -  459, Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, str. 530). Její obsah je tak nutno posuzovat za použití výkladových pravidel obsažených v ustanovení obč. zák.  (v obchodních věcech i za použití obch. zák.), jakož i  zásad pro výklad právních úkonů formulovaných např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. .

Při jejich respektování se Nejvyšší soud co do posouzení, zda žalobkyně uplatnila námitku promlčení práva žalovaného dovolat se relativní neplatnosti dohody plně ztotožňuje se soudem odvolacím a nemá žádné pochybnosti o tom, že žalobkyně v soudním řízení námitku promlčení skutečně vznesla.

Vzhledem k výše uvedenému závěru pak Nejvyšší soud nepovažuje za opodstatněnou ani argumentaci připínající se k dovolacímu důvodu podle ustanovení , když dovolatelem zmiňované porušení zásad spravedlivého procesu je založeno právě na tvrzení, že odvolací soud přihlédl k námitce promlčení, ačkoli tato uplatněna nebyla.

Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti, dovolání podle ustanovení zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného bylo zamítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2009

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu