Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4283/2014-520

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY 32 Cdo 4283/2014-520

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně České průmyslové zdravotní pojišťovny, se sídlem v Ostravě - Vítkovicích, Jeremenkova 161/11, PSČ 703 00, identifikační číslo osoby 47 67 22 34, zastoupené JUDr. Annou Antlovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Sadová 2650/20, proti žalovanému Ing. K. Ž., zastoupenému Mgr. Tomášem Kravčíkem, advokátem se sídlem v Ostravě - Slezské Ostravě, Občanská 1115/16, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně J. P., zastoupeného JUDr. Václavem Hochmannem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Rašínova 68/3, o zaplacení částky 2,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. března 2014, č. j. -461, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně a žalovaný nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalobkyně na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 20.086,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 23. října 2012, č. j. -347, ve výroku I., kterým Okresní soud ve Zlíně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 2,000.000,- Kč s úrokem z prodlení (první výrok), změnil jej ve výroku II. o nákladech řízení (druhý a třetí výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (čtvrtý a pátý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž co do přípustnosti odkázal na ustanovení (dále též jen „ “) a uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá ve smyslu na nesprávném právním posouzení. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba se zamítá, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. ledna 2013.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení nebo citace textu tohoto ustanovení (či jeho části). Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení ze dne 16. května 2013, sp. zn. , ze dne 23. července 2013, sp. zn. , ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 23. října 2013, sp. zn. , ze dne 31. října 2013, sen. zn. , a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. , která jsou veřejnosti dostupná, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).

Tomuto požadavku dovolatel nedostál, neboť ač zastoupen advokátem, přes správné poučení odvolacím soudem se omezil na odkaz na ustanovení a k jednotlivým „otázkám“ ad a), b) uvedl různé kombinace vymezení přípustnosti dovolání, které se však navzájem vylučují [ad a) tvrdil, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, „při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“ a ad b) namítal, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, případně má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“]. Ani strohé tvrzení ad c), že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, tj. otázka přiznání náhrady nákladů řízení žalobce a vedlejšího účastníka na straně žalobce ve vztahu k žalovanému“, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu

Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. ledna 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.

Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání rovněž v tom, že jde o otázku hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, o kterou dovolacím soudem dosud nevyřešenou otázku hmotného práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit.

Uvedeným požadavkům dovolatel nedostál, takové otázky nevymezil a spokojil se s kritikou správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem. Neoznačil ostatně ani rozhodnutí dovolacího soudu a příslušné ustálené judikatorní závěry, od nichž se údajně odvolací soud odchýlil, ani judikatorní závěry, které by měl dovolací soud v projednávané věci posoudit jinak.

Odkazuje-li dovolatel na rozhodnutí Ústavního soudu, pak tato rozhodnutí nejsou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v intencích ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. listopadu 2013, sp. zn. ).

Uvedené nedostatky nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), uplynula dne 19. srpna 2014. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.

Dovolání výslovně směřuje i proti výrokům o nákladech řízení, přičemž proti třetímu a čtvrtému výroku rozsudku odvolacího soudu není vzhledem k ustanovení objektivně přípustné, neboť výše nákladů řízení před soudem prvního stupně, k jejichž úhradě vedlejšímu účastníkovi na straně žalobkyně byl žalovaný zavázán (45.284,25 Kč), jakož i výše nákladů odvolacího řízení, jež má uhradit žalobkyni (35.338,05 Kč) nepřevyšuje částku 50.000,- Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

Podáním ze dne 19. prosince 2014, doručeným Okresnímu soudu v Zlíně dne 7. ledna 2015, žalobkyně sdělila, že dne 19. prosince 2014 byla pohledávka, jejíž zaplacení je předmětem sporu, postoupena společnosti LEGAL POINT s.r.o., se sídlem v Ostravě - Radvanicích, Šmídova 798/24, IČO 28 63 16 25, a navrhla vstup této společnosti do řízení na místo žalobkyně podle ustanovení K tomuto návrhu dovolací soud nepřihlédl, neboť podle ustanovení části věty za středníkem ustanovení pro dovolací řízení neplatí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. března 2015

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu