Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3925/2019

32 Cdo 3925/2019-274

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Biohovězí s. r. o., se sídlem v Hazlově 453, identifikační číslo osoby 26345595, zastoupené JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 2121/3, proti žalované RPproreal s. r. o., se sídlem v Trhanově, Pila 97, identifikační číslo osoby 29160758, zastoupené Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 43/6, o zaplacení částky 1 123 301 Kč, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 6. 2019, č. j. -239, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 14 907 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

Okresní soud v Domažlicích rozsudkem ze dne 21. 1. 2019, č. j. -196, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 1. 2019, č. j. -210, uložil žalované zaplatit žalobkyni 770 763 Kč (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 352 538 Kč (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

Krajský soud v Plzni k odvolání žalobkyně i žalované v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. (první výrok), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. v rozsahu napadeném odvoláním tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 151 538 Kč (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů celého řízení (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu prvního a druhého výroku podala žalovaná dovolání, majíc za to, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázek hmotného práva, které dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyly vyřešeny, a zároveň se odvolací soud při řešení dalších specifikovaných otázek odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Žalovaná odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání považuje rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné a dovolání za nedůvodné.

Podle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „ “), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Námitka dovolatelky, že odvolací soud nesprávně posoudil existenci příčinné souvislosti mezi jejím jednáním a škodou vzniklou žalobkyni, čímž se měl podle jejího názoru odchýlit od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. (jež je veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách), nemůže založit přípustnost dovolání podle ustanovení , neboť otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, nikoliv právní, a nelze ji již v rámci řízení před dovolacím soudem přezkoumávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem C 1025, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 56/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění soudů nižších stupňů nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod.

Přípustnost dovolání podle ustanovení obdobně nezakládá ani otázka dovolatelky, zda odvolací soud mohl její odpovědnost posoudit podle ustanovení a , (dále jen „o. z.“). Odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru, že dovolatelka se zápisem oprávnění nakládat s nebezpečnými odpady a provozem recyklačního centra v obchodním rejstříku k odbornému výkonu těchto činností přihlásila, resp. dala tak najevo jiným osobám zvláštní znalost, dovednost nebo pečlivost ve smyslu citovaných ustanovení. Pokud dovolatelka tvrdí, že se k uvedené odbornosti nepřihlásila, napadá tím skutkový závěr odvolacího soudu. Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 30. 9. 2017 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Skutkové námitky tak nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ).

Vytýká-li dále dovolatelka odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil otázku spoluzavinění na vzniku škody na straně žalobkyně, je dovolatelčin odkaz na judikaturu dovolacího soudu nepřiléhavý. Zatímco v projednávané věci šlo o posouzení případného spoluzavinění při vzniku škody na nemovitosti uložením odpadního materiálu, v dovolatelkou citovaném rozsudku ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. , se Nejvyšší soud zabýval spoluzaviněním nepřipoutaného spolujezdce při dopravní nehodě automobilu. Citovanou judikaturu tedy nelze v projednávané věci použít, neboť vychází z odlišného skutkového stavu.

Nejvyšší soud nadto dodává, že otázka míry spoluzavinění není v judikatuře sjednocena a soudy v rámci volné úvahy nepoužívají žádná sjednocující kritéria, neboť zobecnění, tj. vytvoření obecného pravidla aplikovatelného na jiné obdobné případy, je zpravidla vyloučeno. Konečná úvaha o tom, nakolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, a tedy v jakém rozsahu nese škodu sám, odvisí vždy od okolností konkrétního případu po porovnání všech příčin vzniku škody jak na straně škůdce, tak na straně poškozeného (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. , ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. , nebo právě dovolatelkou citovaný rozsudek dne 20. 12. 2011, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání není způsobilá založit ani poslední námitka dovolatelky ohledně nesprávné aplikace ustanovení § 2926 o. z. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vysvětlil, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, na více závěrech, z nichž každý sám o sobě vede k zamítnutí žaloby (či k jejímu vyhovění), není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže některý z těchto závěrů není dovoláním zpochybněn nebo jestliže některá z řešených otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení (srov. usnesení ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , a shodně např. usnesení ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. ). Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelkou uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení věty první a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). I kdyby Nejvyšší soud věcně přezkoumával argumentaci předloženou dovolatelkou, za tohoto stavu by to výsledek sporu nemohlo ovlivnit; dovolání je tak nepřípustné jako celek (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 48/2006“, a usnesení ze dne 16. 5. 2016, sp. zn. ).

O takovou situaci jde i v projednávané věci, neboť odvolací soud založil své rozhodnutí mimo jiné na závěru, že odpovědnost dovolatelky je s ohledem na její odbornost dána i podle obecného ustanovení § 2910 ve spojení s ustanovením § 2912 o. z. Protože se dovolatelce tento závěr nepodařilo přípustnou námitkou dovolání zpochybnit, ve smyslu R 48/2006 je nerozhodné, zda popřípadě může činit dovolání přípustným právní závěr ohledně aplikace ustanovení § 2926 o. z., neboť jeho přezkoumání nemohlo výsledek sporu ovlivnit.

Nejvyšší soud proto dovolání směřující proti prvnímu a druhému výroku napadeného rozhodnutí podle ustanovení odmítl jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 14. 4. 2020

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu