Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 5169/2015

32 Cdo 5169/2015

U S N E S E N Í

Privatklinik LLC s. r. o.

Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví

, se sídlem v Praze 4, Roškotova 1225/1, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 47114321, o zaplacení částky 66 529 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2015, č. j. -104, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Městský soud v Praze zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 2. 2015, č. j. -60, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, není přípustné.

Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v řešení otázky procesního práva, „jakým způsobem je žalovaná povinna v soudním řízení prokázat tvrzenou skutečnost, když nemá a ani nemůže mít k dispozici přímý důkaz“, při němž se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

Odvolací soud se měl odchýlit o od závěrů přijatých v rozsudku ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. (který je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupný na http://www.nsoud.cz), podle nichž skutečnost prokazovanou pouze nepřímými důkazy lze mít za prokázanou, jestliže na základě výsledků hodnocení těchto důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá), a od rozsudku ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. , podle něhož existenci písemné smlouvy, která se nedochovala, lze prokázat i nepřímými důkazy, přičemž je třeba přihlížet také k chování účastníků po uzavření tvrzené smlouvy.

Dovolatelka zřejmě přehlédla, že kasační rozhodnutí soudu nespočívá jen na řešení této jedné otázky. V pořadí prvním z důvodů, pro něž odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a z nichž by každý obstál sám o sobě, je závěr, že soud prvního stupně vycházel z nesprávného právního názoru, že konkrétní forma přechodu předmětného závazku z MUDr. I. J., Ph.D., na žalobkyni je nepodstatná, proto v tomto směru neprováděl žádné dokazování.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vysvětlil, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek (na více závěrech), z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení (srov. již usnesení ze dne 23. října 2013, sp. zn. , a shodně např. usnesení ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. ). Není-li totiž řešení jedné z takových právních otázek otevřeno dovolacímu přezkumu, pak věcný přezkum ostatních otázek nemůže výsledek dovolacího řízení nikterak ovlivnit (tj. přivodit takové rozhodnutí dovolacího soudu, jež bude pro dovolatele příznivější) a dovolání je tudíž nepřípustné jako celek (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 tamtéž).

Není tu pak žádného důvodu, proč by se tyto závěry neměly v plné míře vztahovat též na případ, kdy je dovoláním napadeno kasační rozhodnutí odvolacího soudu.

Nejvyšší soud z uvedených důvodů, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle odmítl.

Nad rámec uvedeného (toliko coby obiter dictum) lze poznamenat, že skutková zjištění, jak vyplývá z citovaných judikatorních závěrů, lze založit i na nepřímých důkazech, přičemž charakteristickým znakem nepřímého důkazu je právě ta vlastnost, že nepotvrzuje nebo nevyvrací přímo dokazovanou skutečnost, nýbrž takovou skutečnost, ze které je možné usuzovat, zda se stala či nestala skutečnost, která je předmětem dokazování; objasňuje tedy dokazovanou skutečnost pomocí jiné skutečnosti, která má k dokazované skutečnosti jen nepřímý vztah. Pro nepřímý důkaz je tedy signifikantní právě to, že z něho nevyplývá přímo („výslovně“) poznatek o prokazované právně významné skutečnosti, nýbrž vztah mezi ním a skutečností, která je předmětem dokazování, je nepřímý, zprostředkovaný (srov. v bližším citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. , a shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. ).

Pochyby nelze mít ani o tom, že existenci písemné smlouvy lze prokázat i jiným způsobem než provedením důkazu příslušnou u. To, že došlo k uzavření smlouvy v písemné formě, ovšem musí z nepřímých důkazů (způsobem nevzbuzujícím pochybnosti) vyplývat.

Bez skutkových zjištění umožňujících závěr, jaká smlouva byla uzavřena (smlouva jakého typu, popřípadě zda šlo o smlouvou nepojmenovanou a co bylo jejím obsahem, srov. § 269 odst. 1, 2 obch. zák.), lze jen stěží posoudit, zda se smlouva vztahovala též na předmětný závazek a zda – zejména z hlediska požadavků na formální a obsahové náležitosti takové smlouvy – vyvolala zamýšlené právní účinky.

O nákladech dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( věta první, a ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 5. 2016

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu