Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1696/2019

30 Cdo 1696/2019-287

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce L. B., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Lukášem Nohejlem,advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1525/39, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 500 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2017, č. j. -241, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 28. 11. 2017, č. j. -232, kterým byla odmítnuta žaloba o zaplacení částky 500 000 Kč doplněná (k výzvě soudu) podáními ze dne 1. 10. 2017 a 29. 10. 2017 (výrok I usnesení odvolacího soudu), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). Soudy dospěly k závěru, že žalobce nesplnil svou povinnost, která mu byla uložena usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. 9. 2017, č. j. -188, a ze dne 9. 10. 2017, č. j. -216, a z jeho podání ze dne 1. 10. 2017 a 29. 10. 2017 není zřejmé, náhrady jaké konkrétní nemajetkové újmy se žalobce domáhá a z jakých konkrétních pochybení státu zadostiučinění dovozuje. Soudy proto uzavřely, že je žaloba ve smyslu ustanovení a neprojednatelná a jako takovou ji odmítly.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Otázka, zda je žaloba projednatelná (tedy zda nemá vady, které brání pokračování řízení), nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť závěr odvolacího soudu, že žaloba není projednatelná, je v souladu s judikaturou soudu dovolacího. Žalobce přes výzvu soudu prvního stupně neodstranil rozpor mezi celkovou částkou uplatněnou v petitu žaloby a jednotlivými dílčími nároky, když v podáních ze dne 1. 10. 2017 a 29. 10. 2017 nejenže dostatečně neupřesnil částku 500 000 Kč, v obou podáních navíc uplatňoval odlišné nároky a žalovanou částku se pokusil rozšířit nad částku 500 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. nadto v žalobě jednoznačně neuvedl ohledně každého jednotlivě uplatněného nároku peněžitou částku, kterou z titulu tohoto jednotlivého nároku požaduje zaplatit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. , a ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. ).

Ani v otázce nemožnosti připuštění změny žaloby v situaci, kdy je žaloba vadná, se odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. ), a druhá žalobcem formulovaná dovolací námitka proto přípustnost dovolání ve smyslu rovněž nezakládá.

Vzhledem k výše uvedenému není dovolání žalobce přípustné.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 3. 2020

JUDr. Pavel Simon předseda senátu