Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 338/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou dne 30.4.2003 u Obvodního soudu pro Prahu 4 domáhal \"vydání rozsudku\" o \"zrušení rozhodnutí žalované strany o snížení mzdy žalobci dle platového výměru ze dne 8.2.2002 od samého začátku a potvrzení platnosti platového výměru ze dne 27.3.2001\" a o uložení povinnosti žalovanému \"doplatit žalobci částku, o kterou jeho měsíční mzda byla snížena zrušeným rozhodnutím ze dne 8.2.2002, tj. o 2.000,- Kč hrubého, počínaje 1.2.2002 až do právní moci rozsudku vč. 10% úroku ze zadržované částky\". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracuje u žalovaného jako \"referent odd. informatiky (odd. OI)\" a že až do dne 1.2.2002 pobíral plat podle platového výměru ze dne 27.3.2001. Platovým výměrem ze dne 8.2.2002 mu žalovaný plat snížil (na osobním příplatku) o 2.000,- Kč měsíčně, aniž by mu \"důvod snížení jakkoliv písemně sdělil\". Žalobce má za to, že uvedené snížení platu je v rozporu se zákonem.

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 15.5.2003 č.j. -3 žalobce vyzval, aby žalobu \"doplnil\" tak, že \"přesně vyčíslí, jaké částky se domáhá a za jaké období žádá úroky z prodlení\". Žalobce poté v podání ze dne 23.5.2003 a do protokolu u soudu prvního stupně dne 4.7.2003 uvedl, že požaduje po žalovaném zaplacení částky 83.575,- Kč.

Obvodní soud pro Prahu 4 poté usnesením ze dne 11.8.2003 č.j. -12 žalovanému ve smyslu ustanovení uložil, aby se do 30 dnů od doručení usnesení ve věci písemně vyjádřil, a rozsudkem ze dne 3.10.2003 č.j. -17 rozhodl, že se \"ruší rozhodnutí žalované strany o snížení mzdy žalobci dle platového výměru ze dne 8.2.2002 od samého počátku a potvrzuje platnost mzdového výměru ze dne 27.3.2001\" a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 83.575,- Kč a na náhradě nákladů řízení 1.280,- Kč. Dospěl k závěru, že žalovaný se ve věci písemně nevyjádřil (lhůta k vyjádření marně uplynula dnem 17.9.2003) a ani soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom zabránil, a že jsou splněny i ostatní předpoklady pro rozhodnutí o žalobě rozsudkem pro uznání podle ustanovení

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17.3.2004 č.j. -31 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že není důvodná námitka žalovaného, podle které soudem prvního stupně \"nebyla připuštěna v souladu s změna petitu\" provedená žalobcem a \"žalovaný nebyl o změně rozsahu žaloby informován\", neboť žalobce \"svůj žalobní návrh nezměnil, ale na základě výzvy soudu k řádnému doplnění návrhu dle svůj neúplný návrh doplnil označením konkrétní finanční částky, jíž se domáhá\", a \"takto doplněný (upřesněný) návrh soud žalovanému doručil\", a že byly splněny všechny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že žalobce svůj \"žalobní návrh\" ve smyslu ustanovení nezměnil, ale že na \"základě výzvy soudu k řádnému doplnění návrhu dle neúplný návrh doplnil označením konkrétní finanční částky, jíž se domáhá\", a dovozuje, že na základě výzvy k odstranění vad podání učiněné podle ustanovení \"je možno odstranit pouze kvalitativní vady podání a nikoli změnit podání po stránce kvantitativní\", neboť ke \"změně výše částky žalobním petitem požadované je třeba, aby soud rozhodl usnesením podle o změně návrhu v souvislosti s \". Přípustnost dovolání žalovaný dovozuje z ustanovení , neboť otázka, zda \"je přípustné navýšit částku požadovanou žalobním petitem na základě výzvy předsedy senátu k doplnění podání, které neobsahuje všechny požadované náležitosti podle , nebo je k tomuto navýšení nutné usnesení o změně žaloby podle a \", má po právní stránce zásadní význam, a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce považuje dovolání žalovaného za nedůvodné. Uvedl, že \"s tvrzením žalovaného o změně petitu v průběhu řízení nesouhlasí\", neboť \"podstata petitu žalobce zůstala stejná od začátku řízení až do vydání pravomocného rozsudku\", a že svůj nárok považuje za oprávněný.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [ ], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [ ].

Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [ ].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat obecné náležitosti podání uvedené v ustanovení a mimo jiné z ní musí být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. větu druhou ).

Údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá (tzv. žalobní petit), musí být přesný, určitý a srozumitelný. Soud totiž musí za řízení zcela přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí - s výjimkou případů uvedených v ustanovení - účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Kdyby žalobce vymezil v žalobě žalobní petit nepřesně, neurčitě nebo nesrozumitelně, převzetí takového petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek, že by rozhodnutí soudu nebylo (z materiálního hlediska) vykonatelné. Přesný, určitý a srozumitelný žalobní petit není jen vyjádřením formálních náležitostí žaloby, ale je zcela nezbytným předpokladem pro to, aby soudní rozhodnutí bylo (z materiálního hlediska) vykonatelné a aby tak nastaly právní účinky, které žalobce zahájením řízení sledoval. Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, současně nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Ustanovení věta druhá o.s.ř žalobci neukládá formulovat návrh výroku rozsudku soudu, ale jen to, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se domáhá. Žalobce uvede, čeho se domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně, určitě a srozumitelně označí (tak, aby to bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu (požaduje-li ve smyslu ustanovení , aby bylo rozhodnuto o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva), nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti (požaduje-li ve smyslu ustanovení nebo podle zvláštních právních předpisů určení, zda tu právní vztah, právo nebo právní skutečnost je či není). Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být z žaloby patrno také to, jakou částku mu žalovaný má zaplatit; nemůže-li žalobce svůj peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést (opět určitě) alespoň v přibližné výši. Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li - bez ohledu na to, zda po stránce \"kvalitativní\" nebo \"kvantitativní\" - neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést ( ). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen ( ) [srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.8.2003 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 152 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003].

Z ustálené judikatury soudů dále vyplývá, že ke změně žaloby ve smyslu ustanovení může dojít, jen jestliže tzv. žalobní petit nebo jiné náležitosti žaloby nevykazují takové vady, které by bránily dalšímu pokračování v řízení a o jejichž odstranění by tedy soud byl povinen se pokusit postupem podle ustanovení Trpí-li žaloba takovými vadami, musí být nejprve odstraněny, neboť až poté lze posoudit, zda, popřípadě v čem žalobce mění svoji žalobu (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2001 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 87 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001).

V projednávané věci se žalobce žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 30.4.2003 domáhal mimo jiné peněžitého plnění (dlužného platu), aniž by - jak je nepochybné z obsahu žaloby - přesně, určitě a srozumitelně uvedl, jakou částku mu žalovaný má zaplatit. Protože šlo o vadu tzv. petitu žaloby, která bránila dalšímu pokračování v řízení, vyzval soud prvního stupně žalobce v souladu s ustanovením , aby tuto vadu odstranil. Opravil-li následně žalobce svou žalobu tak, že se po žalovaném domáhá zaplacení dlužného platu ve výši 83.575,- Kč, představovalo jeho úkon odstranění nedostatku žaloby (v intencích ustanovení ) a nikoliv - jak se domnívá žalovaný - změnu žaloby, kterou by žalobce \"navyšoval částku požadovanou žalobním petitem\" a o jejímž připuštění (ve smyslu ustanovení ) by soud mohl rozhodovat.

Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek nemá z hlediska uplatněného dovolacího důvodu (žalovaným označené právní otázky) po právní stránce zásadní význam, neboť odvolací soud posoudil rozhodné okolnosti v souladu s ustálenou judikaturou soudů. Protože dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud ČR je podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a věty první , neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. prosince 2005

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu