Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 414/2020

20 Cdo 414/2020-505

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného K. N., narozeného dne XY, se sídlem XY, proti povinným 1) J. J., narozeného dne XY, bytem XY, a 2) H. J., narozené dne XY, bytem XY, zastoupeným JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Jižní č. 1820, pro 66 509 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinných na zastavení exekuce a na vydání předběžného opatření – zajištění důkazu, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. září 2019, č. j. -412, t a k t o :

I. Dovolání povinných se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání povinných proti části výroku I. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. září 2019, č. j. -412, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. května 2019, sp. zn. , kterým byl odmítnut návrh povinných na vydání předběžného opatření – zajištění důkazu, není přípustné podle ustanovení , , ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 ) – dále jen „ “, jelikož proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zajištění důkazu, není dovolání (objektivně) přípustné, když rozhodnutí o zajištění důkazu je z hlediska ustanovení rozhodnutím o předběžném opatření „svého druhu“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sp. zn. , či ze dne 26. října 2017, sp. zn. ).

Dovolání povinných proti části výroku I. odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce a uložení povinnosti povinným zaplatit oprávněnému náklady řízení, a proti výroku II. odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné, neboť nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení , když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Námitky, které dovolatelé ve svém (poměrně) rozsáhlém dovolání uvádějí, nejsou dostatečně konkrétním vymezením dovolacího důvodu a nejsou ani dostatečným vymezením otázky hmotného či procesního práva, která by byla způsobilá založit přípustnost dovolání. Povinní ve svém dovolání toliko rozporují skutkového závěry odvolacího soudu a soudu prvního stupně, nesouhlasí s hodnocením jimi provedených důkazů a vznáší námitky stran nesprávnosti exekučního titulu [jehož věcnou správnost nelze v dovolacím řízení přezkoumávat a jehož obsahem je dovolací soud vázán [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2005, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. ]. Podstata jejich námitek tedy směřuje do oblasti skutkových zjištění soudu a nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, a nemůže proto založit důvod dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2007, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. ). Nehledě na to, že dovolatelé v dovolání nijak nevymezují, v čem přesně ve vztahu k těmto otázkám spatřují přípustnost dovolání ve smyslu shora citovaného ustanovení Co se týče namítaného porušení práva dovolatelů na soudní ochranu podle d (dále též jen „Listiny“) a práva vlastnit majetek podle y, dovolací soud neshledal, že by rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení uvedených (či jiných ústavních) práv dovolatelů.

Dovolací soud proto dovolání povinných podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. 2. 2020

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu