Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3465/2019

25 Cdo 3465/2019-64

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: L. H., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Richardem Polmou, advokátem se sídlem Křížkovy schody 67, Mladá Boleslav, proti žalované: P. M., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Annou Burdovou, advokátkou se sídlem Rohanské nábřeží 7, Praha 8 – Karlín, o 960.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2019, č. j. -52, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) odmítl dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2019, č. j. -52, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 7. 1. 2019, č. j. -33, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 960.000 Kč s úrokem z prodlení, neboť není podle přípustné.

Odvolací soud svůj rozsudek ve sporu o náhradu škody způsobené odcizením peněz založil na závěru, že se žalobce o tvrzené újmě dozvěděl nejpozději v dubnu 2015, od tohoto data počala běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta ve smyslu ve spojení s , (dále též jen „o. z.“), která uplynula před podáním žaloby dne 24. 10. 2018, a z důvodu promlčení tak nelze žalobě vyhovět. Žalovanou vznesená námitka promlčení přitom není v rozporu s dobrými mravy, a to ani s ohledem na to, že mezi účastníky je příbuzenský vztah strýce a neteře, neboť rodinné vazby nebránily žalobci podat již dříve na žalovanou trestní oznámení právě pro odcizení žalované částky.

Rozhodnutí odvolacího soudu podle dovolatele spočívá na doposud neřešené právní otázce „kdy počne běžet subjektivní promlčecí doba ohledně povědomí věřitele, respektive poškozeného o výši škody a kdo za ni odpovídá.“ Zvolená formulace je předně poněkud nejasná, neboť promlčecí doba může běžet ohledně práva, nikoliv však skutečnosti jako je povědomí poškozeného. Otázka vymykající se systému, logice a terminologii právního řádu ze své podstaty nemůže být otázkou, na níž by napadené mohlo záviset a jež by mohla ovlivnit správnost posouzení věci, již z tohoto důvodu tak neobstojí jako otázka ve smyslu Měl-li dovolatel uvedenou formulací na mysli okolnosti rozhodné pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty u práva na náhradu škody, pak je v obecné rovině řešení této otázky zjevné již ze samotného textu zákona – viz o. z.; i to vylučuje, aby z takové otázky mohla být dovozována přípustnost dovolání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2018, sp. zn. ), přičemž dovolatel nepoukazuje na žádný nejasný aspekt spojený s aplikací či interpretací odkazovaného ustanovení, k němuž by se Nejvyšší soud mohl po právní stránce vyslovit. Popisuje-li dovolatel v této souvislosti skutkové okolnosti, z nichž podle něj vyplývá, že se o odcizení peněz žalovanou dozvěděl až v roce 2017, nenastiňuje tím právní otázku, kterou by měl dovolací soud posuzovat, ale brojí proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze založit přípustnost dovolání podle (dovolací přezkum může být otevřen pouze pro otázky právní, nikoliv skutkové - viz ).

Dovolatel má dále za to, že soudy nesprávně přihlédly k žalovanou vznesené námitce promlčení, byť právo vznést tuto námitku jí mělo být s ohledem na rodinné vazby upřeno. Vzhledem k tomu, že otázku výkonu práva v rozporu s dobrými mravy je třeba posoudit v každém jednotlivém případě individuálně s přihlédnutím ke všem zvláštnostem daného případu, pak zpravidla závěry o naplněnosti či nenaplněnosti podmínky rozpornosti s dobrými mravy ve sporném případě nelze zobecnit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, 2007, pod C 3761, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. ). Námitka rozporu s dobrými mravy proto zpravidla nemůže naplnit podmínky přípustnosti podle , až na výjimečné případy, zejména pokud by ji soud posoudil ve zjevném rozporu s právní úpravou, popř. judikaturou (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. ). Dovolatel však svými výhradami na takovouto výjimečnost nepoukazuje a své výtky v tomto směru opět zakládá pouze na vlastním vylíčení skutkových okolností a interpretaci jejich významu.

Vytýká-li dále dovolatel odvolacímu soudu nepřezkoumatelnost rozsudku, poukazuje tak na vadu řízení, k níž by ovšem dovolací soud mohl v souladu s přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání ve smyslu přípustné; tak tomu však v posuzované věci není. Nadto lze dodat, že tato výtka je lichá, neboť odvolací soud objasnil svůj náhled na věc, aniž by jeho srozumitelnosti bylo na újmu, že jej vyjádřil částečně též odkazem na závěry soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ). Namítaná nepřezkoumatelnost výpočtu náhrady nákladů řízení se pak týká části rozhodnutí, ve vztahu k níž je dovolací přezkum vyloučen ustanovením

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 12. 2019

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu