Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1387/2024

28 Cdo 1387/2024-670

USNESENÍ

a)

R. V.

, a b)

Z. Š.

, zastoupených Mgr. Vojtěchem Faltusem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 26/15, proti žalovaným

1.

V. S.

, a 2.

V. S.

, zastoupeným JUDr. Ing. Jaroslavem Majovským, advokátem se sídlem v Ostravě, Dr. Šmerala 2317/12, o 125.625,08 Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. ledna 2024, č. j. -640, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 20. 12. 2022, č. j. -564, uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobcům a) a b) každému částku 64.623,75 Kč (výroky I. a II.), žalobu ohledně částky 351.567,96 Kč pro každého z žalobců zamítl (výroky III. a IV.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky V. až VII.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci jsou spoluvlastníky nemovitostí v k. ú. XY, a to pozemku parc. č. XY, jehož součástí je bytový dům č. p. XY, a pozemku parc. č. XY, jehož součástí je bytový dům č. p. XY. Žalovaní mají ve společném jmění manželů podíl na těchto nemovitostech v rozsahu 1/2 a žalobci vlastní každý podíl v rozsahu 1/4. Předmětné nemovitosti spoluvlastníci pronajímají, z čehož je generován příjem, přičemž se o jejich správu stará V. S. Žalobci se přitom žalované částky domáhali z titulu bezdůvodného obohacení žalovaných na jejich úkor, které mělo spočívat v tom, že si ponechali zisk z nájmu společných nemovitostí vyšší o 828.761 Kč, než jim příslušel, za dobu od 1. 8. 2015 do 31. 12. 2017. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalobcům bylo v řečeném období každému vyplaceno o 64.032,74 Kč méně, než jim dle jejich podílů náleželo. Žalovaní si tak danou částku ponechali bez právního důvodu, pročež jsou povinni každému z žalobců takto vzniklé bezdůvodné obohacení vydat, ve zbylé části okresní soud žalobu zamítl.

2. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 1. 2024, č. j. -640, k odvolání všech účastníků rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II., v části, v níž byla žalovaným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně každému z žalobců částku 62.812,54 Kč, a dále ve výrocích III. a IV., potvrdil, a ohledně částky 1.811,21 Kč pro každého z žalobců jej změnil tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. až V.). Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně rozpornosti výpovědí svědků, částečně potom dokazování doplnil, jinak však skutkové závěry okresního soudu jako správné převzal. K námitce žalovaných, že se měl zisk žalobců ponížit o příjem z nájmu bytu, který dle dohody spoluvlastníků byl určen k výlučnému užívání žalovaných, uvedl, že daný příjem nebyl uveden mezi přijatými platbami ani zahrnut do celkových příjmů z nájmu vypočtených znalkyní Ing. Beránkovou, což vyplývá i z přílohy ke znaleckému posudku řečené znalkyně, tudíž dané odvolací námitce nebylo možné vyhovět. Neztotožnil se pak s výslednou výší bezdůvodného obohacení, neb okresní soud v důsledku početní chyby přisoudil oběma žalobcům o 1.811,21 Kč více, než jim náleželo, a překročil tak žalobní požadavek žalobců. Rozsudek okresního soudu proto změnil tak, že ohledně zmíněné částky žalobu zamítl, ve zbytku rozsahu řečené rozhodnutí potvrdil.

3. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě do jeho výroku I. podali žalovaní dovolání, jež shledávají přípustným ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dovolatelé nejprve namítají, že se odvolací soud dopustil pochybení spočívajícího v překročení dispoziční zásady, neboť měl žalobcům přisoudit částku, která nebyla předmětem žaloby. Daná částka je totiž příjmem z nájmu bytu žalovaných a dle dohody spoluvlastníků patří toliko žalovaným, a nikoliv rovněž žalobcům. Dále dovolatelé vytýkají odvolacímu soudu, že neprovedl navržené důkazy ohledně převzetí částky 62.000 Kč žalobcem a), resp. že řádně nezjistil skutkový stav, když neprosadil předložení originálu dokladů zadržovaných žalobci a rozhodl bez nich v jejich prospěch, což rovněž odporuje současné judikatuře dovolacího i Ústavního soudu.

4. Z naznačených důvodů žalovaní navrhují, aby dovolací soud napadené rozhodnutí krajského soudu změnil tak, že se žaloba v plném rozsahu zamítá.

5. K dovolání žalovaných se žalobci nevyjádřili.

6. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle ve znění pozdějších předpisů.

7. Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobami k tomu oprávněnými a zastoupenými podle , zabýval jeho přípustností.

8. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

9. Dovolání žalovaných však za přípustné považovat nelze.

10. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí ve sporných řízeních ovládaných dispoziční zásadou (jež se neuplatní toliko v případech uvedených v ), že soud je vázán žalobou, tedy v ní vymezeným předmětem řízení. Řečeným je míněno vylíčení rozhodných skutečností, z nichž je odvozen žalobní nárok. Na překročení návrhu a porušení dispoziční zásady řízení lze pak usuzovat v případě přiznání jiného nebo většího plnění, než které žalobce v žalobním petitu požadoval, nebo plnění na základě jiného skutkového stavu, než který byl v žalobě tvrzen a byl předmětem dokazování v soudním řízení (srov. namátkou rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. , či v něm odkazovaný rozsudek téhož soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. , publikovaný pod č. rozh. obč., nebo také dovolatelem citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. ).

11. Dále dle účinné procesní úpravy přísluší dovolacímu soudu zabývat se výhradně otázkami právními ( ), nikoliv skutkovými (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. , ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , či ze dne 6. 2. 2019, sp. zn. ; obdobně i usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10 odůvodnění, jež aprobuje závěr dovolacího soudu, že k revizi hodnotících úvah odvolacího soudu pohybujících se v rovině skutkových zjištění dovolací soud účinnou procesní úpravou povolán není), které nemohou založit přípustnost dovolání. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (k tomu namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. ). Rovněž je vyloučeno, aby přípustnost dovolání vyplynula z polemiky se skutkovými závěry nalézacích soudů. Dovoláním nelze úspěšně napadnout ani hodnocení důkazů odvolacím soudem opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v (srovnej mimo jiných usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. , či dále judikaturu v něm citovanou).

12. Jádro dovolací argumentace tvoří zpochybnění skutkových zjištění a prosazování vlastní verze skutkového stavu, čímž dovolatelé především napadají provedené hodnocení důkazů a skutkové závěry učiněné soudy nižších stupňů. Tvrdí-li přitom dovolatelé, že soudy nižších stupňů přiznaly žalobcům jiné plnění, než kterého se v žalobním petitu dožadovali, jde zjevně o argumentaci odvíjející se od jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel při právním posouzení odvolací soud. Taková argumentace však nevystihuje způsobilý dovolací důvod podle a nemůže založit přípustnost dovolání (ve smyslu ). Za učiněných skutkových zjištění pak rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s dovolatelem citovanou judikaturou zdejšího soudu zapovídající překročení rozsahu vymezeného žalobou. Odvolací soud totiž na základě provedeného dokazování došel k závěru, že by se předmětná částka neměla ponížit o zisk z nájmu bytu žalovaných, jelikož daný příjem ani nebyl zahrnut do celkových příjmů z nájmu vypočtených znalkyní Ing. Beránkovou (viz bod 19 rozsudku soudu odvolacího), nejde tedy o odlišné ani kvantitativně žalobu překračující plnění – jak je uvedeno, zisk z nájmu bytu žalovaných nebyl vůbec předmětem zkoumání. K překročení žalobního návrhu za uvedených skutkových okolností tak nedošlo a předestřené závěry se ani nikterak neprotiví shora citované rozhodovací praxi Nejvyššího soudu.

13. Co se týče námitky stran neprovedení navržených důkazů Nejvyšší soud pokládá za vhodné vyjasnit, že vznesenou výtkou dovolatelé poukazují na vady řízení, k nimž však dovolací soud přihlíží jen, je-li dovolání přípustné (srov. , větu druhou, ); samotné vady řízení přípustnost dovolání nemohou založit (srovnej z mnoha např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. ). Nad rámec výše uvedeného lze dodat, že i v této části námitka směřuje proti hodnocení důkazů soudy nižších stupňů (viz výše bod 11), přičemž spokojily-li se soudy nižších stupňů s předložením kopií relevantních listin, nemůže dovolací soud uvedený postup bez dalšího posuzovat jako zjevně nepřiměřený a nesprávný.

14. Z vylíčeného je zjevné, že na předmětné dovolání nelze pohlížet jako na přípustné, pročež je Nejvyšší soud podle odmítl.

15. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , , části věty před středníkem, a s tím, že žalovaní, jejichž dovolání bylo odmítnuto, nemají na náhradu nákladů řízení právo a žalobcům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 7. 2024

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu