Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3404/2020

20 Cdo 3404/2020-165

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné A. B., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Petrem Szabo, advokátem se sídlem ve Strakonicích, Školní č. 225, proti povinnému nezletilému D. V., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Josefem Šťastným, advokátem se sídlem v Horažďovicích, Ševčíkova č. 38, pro 373 559 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. června 2020, č. j. -117, takto:

Dovolání povinného se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání povinného usnesením ze dne 19. 6. 2020, č. j. -117, potvrdil usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 25. 11. 2019, č. j. -85, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že exekučním titulem v projednávané věci je usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2013, č. j. -95, kterým byla P. V., narozenému dne XY a zemřelému dne 21. 12. 2013, uložena povinnost zaplatit V. A. H., narozené dne XY, částku 373 559 Kč jako dluh z vyplacení dědického podílu po B. P., narozenému dne XY a zemřelému dne 10. 8. 2013. Usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. , kterým bylo ukončeno dědické řízení po P. V., narozenému dne XY a zemřelému dne 21. 12. 2013, bylo potvrzeno nabytí dědictví po P. V. dědici D. V. (povinnému v projednávané věci), který odpovídá mimo jiné i za dluh zůstavitele k úhradě pohledávky z titulu nevyplaceného dědického podílu po B. P., zemřelému dne 10. 8. 2013, V. A. H., k čemuž byl P. V. zavázán usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2013, č. j. -95. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 17. 4. 2018 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 27. 2. 2018, č. j. -58, 4 P a Nc 20/2018, došlo k postoupení pohledávky z titulu nevyplaceného dědického podílu z V. A. H. na A. B. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že v projednávané věci není dán důvod pro zastavení exekuce, neboť povinným tvrzený zánik exekvované pohledávky darováním původní věřitelkou V. H. povinnému či prominutím dluhu (když původní věřitelka V. H. měla P. V. říci, že peníze z titulu dědického podílu nechce a že mají být dány povinnému) nebyl prokázán.

2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Předně rozporuje důkazy provedené odvolacím soudem a namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je v nesouladu s nálezovou judikaturou Ústavního soudu (sp. zn. , , ), podle které z odůvodnění rozhodnutí musí vyplývat vztah mezi zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci jsou právní závěry soudu prvního stupně a odvolacího soudu v extrémním rozporu s provedenými důkazy, bylo postupem odvolacího soudu porušeno právo dovolatele na spravedlivý proces. Závěr odvolacího soudu, že pohledávka oprávněné za povinným nezanikla, nemá oporu v provedeném dokazování a není vyústěním logických úvah po provedeném dokazování. Povinný dále namítá, že odvolací soud se řádně nezabýval odvoláním povinného a jeho rozhodnutí je v rozporu s ustanovením . Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popřípadě, aby zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Oprávněná se ve svém vyjádření ztotožnila s právním posouzením soudu prvního stupně a odvolacího soudu a navrhla, aby dovolací soud dovolání povinného odmítl, popřípadě zamítl.

4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “, a dospěl k závěru, že dovolání povinného není přípustné.

5. Především je na místě konstatovat, že dovolání zásadně nelze odůvodnit výtkou ze strany dovolatele, že skutkové závěry odvolacího soudu jsou nesprávné. V rámci dovolání se totiž přezkoumávají otázky právní a nikoliv skutkové (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. a řada dalších). V daném případě odvolacímu soudu nelze vytknout, že by jeho skutkové závěry v rámci tzv. volného hodnocení důkazů byly zcela zjevně svévolné, když se zejména v odstavcích 22 – 24 dovoláním napadeného logicky a srozumitelně vysvětlil, proč povinným tvrzený zánik exekvované pohledávky darováním původní věřitelkou V. H. povinnému či prominutím dluhu nepokládá za prokázaný. Námitka dovolatele ohledně hodnocení důkazů ze strany odvolacího soudu proto nemůže založit přípustnost dovolání podle .

6. Namítá-li dovolatel, že se odvolací soud řádně nezabýval odvoláním povinného a jeho výhradami k výrokové části rozhodnutí soudu prvního stupně a že rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu je podle názoru povinného v rozporu s ustanovením , aniž by však formuloval jakoukoliv právní otázku ve smyslu ustanovení , není tato námitka případné vady řízení relevantní. Dovolatel je totiž povinen v dovolání vymezit, v čem spatřuje splnění jednoho ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání, a toto vymezení je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. , ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. , proti němuž byla odmítnuta ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. ]. Vzhledem k tomu, že dovolatel uvedené námitky blíže nespecifikuje, není řádně vymezen nejen předpoklad přípustnosti, ale ani dovolací důvod v souladu s Tyto námitky proto nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Kromě toho nelze přehlédnout, že se odvolací soud správností a úplností výroku odvoláním napadeného usnesení v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval (srov. odst. 19 odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu), když dospěl k závěru, že formulaci výroku napadeného usnesení je nutno hodnotit jako dostatečně určitou a současně nemající vliv na jeho zákonnost.

7. Vzhledem k tomu, že dovolání povinného není přípustné, Nejvyšší soud je v souladu s ustanovením odmítl.

8. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. 12. 2020

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.předseda senátu