Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3200/2017

28 Cdo 3200/2017

U S N E S E N Í

F. K.

,

zastoupeného opatrovnicí M. K., právně zastoupeného JUDr. Zdeňkou Mikovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Kalefova 404, proti žalované

D. T.

, zastoupené Mgr. Markétou Pekařovou, advokátkou se sídlem v Kosmonosích, Tyršova 434, o zaplacení částky 270.900,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. února 2017, č. j. -276, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 20. 9. 2016, č. j. -247, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 270.900,- Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 76.476,- Kč k rukám zástupkyně žalované (výrok II.).

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 2. 2017, č. j. -276, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 10.464,40 Kč k rukám zástupkyně žalované (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, přičemž k otázce jeho přípustnosti uvedl toliko, že „napadený rozsudek považuje za rozsudek vadný, který spočívá na nesprávném právním posouzení věci a který je v rozporu s právním názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. , že v procesu, jímž se interpretuje a aplikuje právo, musí být vždy přítomna spravedlnost (rovněž v nálezu sp. zn. ze dne 16. 10. 2012) a s judikaturou Nejvyššího soudu ČR, zejména rozsudkem sp. zn. “. Ve zbylém textu dovolání pak již pouze rekapituluje vlastní verzi skutkového stavu projednávané věci, jakož i právní závěry, které z ní mají dle názoru dovolatele plynout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání žalobce odmítl podle ustanovení věty první , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „ “), neboť neobsahuje řádné vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil

od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno,

o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde

a

od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje

(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ); dále srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. ).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a vymezení důvodu dovolání, je vadné, přičemž podle ustanovení dovolatel může takové vady odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí lhůty k dovolání. Marným uplynutím této propadné (prekluzivní) lhůty se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. , uveřejněné pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005 sp. zn. , uveřejněné pod č. 31 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005).

Činí-li dovolatel vlastní skutkové závěry, které mají plynout z provedených důkazů, resp. tvrdí-li, že skutková zjištění učiněná soudy prvního a druhého stupně nemají oporu v provedeném dokazování, nejde o (jediný možný) dovolací důvod uvedený v ustanovení Nejvyšší soud již dříve taktéž akcentoval, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci,

vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud

, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. ).

Napadá-li dovolatel rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, potažmo i v části výroku I., pokud jím byl potvrzen výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, pak ve vztahu k těmto akcesorickým výrokům v dovolání rovněž nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a ; v situaci, kdy dovolání nebylo možno věcně projednat již pro jeho vady, nelze náklady žalované spojené s podáním vyjádření k dovolání sepsaného advokátem považovat za účelně vynaložené náklady na bránění práva.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. července 2017

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu