Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3816/2008

U S N E S E N Í

D. K.,

České republice – Ministerstvu financí,

se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2008, č. j. -162, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Poté, co rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 8. 2006, č. j. -115, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 66.369,50 Kč s příslušenstvím, byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2007, č. j. -131, zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 6. 11. 2007, č. j. -146, uložil žalované České republice, aby žalobkyni zaplatila 49.596,- Kč s příslušenstvím, žalobu na zaplacení částky 16.773,50 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Shledal opodstatněným nárok na náhradu škody (podle § 420 a § 415 obč. zák.), kterou žalobkyni způsobil bývalý Fond národního majetku neplatností smlouvy o prodeji privatizovaného majetku, v jejímž důsledku nebyly na nabyvatele převedeny práva a povinnosti z pracovních vztahů; žalobkyně tím přišla o možnost uplatnit mzdové nároky.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 4. 2008, č. j. -162, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ohledně platební povinnosti žalované ve výši 48.645,- Kč s příslušenstvím, změnil jej jen ohledně částky 951,- Kč s příslušenstvím, části příslušenství k částce 48.645,- Kč a nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením v otázce odpovědnosti žalované za škodu. K námitce promlčení vznesené v odvolacím řízení dovodil, že žaloba byla podána po marném uplynutí tříleté objektivní promlčecí doby, byť doba subjektivní k okamžiku podání žaloby dosud neuplynula (§ 106 obč. zák.). Přesto však k promlčení nároku nepřihlédl, neboť uplatnění námitky promlčení shledal výkonem práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. za situace, kdy žalobkyně teprve v průběhu mzdového sporu vůči svému domnělému zaměstnavateli zjistila, že vinou neplatné smlouvy o privatizaci nepřešly její nároky na nabyvatele, a nemohla je tedy prakticky před uplynutím promlčecí doby řádně uplatnit, ač se o své záležitosti starala. Promlčení nároku by bylo vůči ní přílišnou tvrdostí, neboť si marné uplynutí promlčecí doby nezavinila (poukázal v této souvislosti i na nálezy Ústavního soudu sp. zn. a sp. zn. a na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ).

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Aniž formuluje otázku zásadního právního významu, vytýká odvolacímu soudu nepřiléhavé odkazy na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu v otázce promlčení a s podrobným časovým rozpisem průběhu mzdového sporu dovozuje, že žalobkyně měla možnost uplatnit nárok proti státu dříve, než došlo k jeho promlčení. Nesouhlasí rovněž se zjištěním o výši mzdového nároku, neboť jej nelze mít za prokázaný pouhou kopií y „Potvrzení o zaměstnání“ ani jedním z účastníků nepodepsanou pracovní smlouvou ze dne 15. 11. 1994. Navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu v dotčené části zrušen a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí přitom postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby [nejde o přípustnost dovolání podle ], přičemž v rozsahu dovoláním dotčené uložené platební povinnosti rozhodl shodně jako v rozhodnutí předcházejícím [nejde tedy ani o přípustnost dovolání podle ]; dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.

Dovolatelka konkrétní právní otázku, jíž přikládá zásadní význam, v dovolání neformuluje, přičemž podle obsahu dovolání odvolacímu soudu vytýká aplikaci ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., tj.

právní normy s relativně neurčitou hypotézou, která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vzhledem k tomu, že otázku výkladu výkonu práva v rozporu s dobrými mravy je třeba posoudit v každém jednotlivém případě individuálně s přihlédnutím ke všem zvláštnostem daného případu, pak zpravidla závěry o naplněnosti či nenaplněnosti podmínky rozpornosti s dobrými mravy ve sporném případě nelze zobecnit. Jinými slovy

otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. , uveřejněné pod C 308 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, či u

snesení téhož soudu ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. , uveřejněné tamtéž pod C 3761

).

Výhrady dovolatelky k výši mzdových nároků pak nezpochybňují právní posouzení věci, nýbrž skutková zjištění soudů obou stupňů, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce. Dovolatelka tak ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle založit nelze, neboť jej lze uplatnit pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle a b)

Není tedy důvodu pro závěr, že by z pohledu uplatněných dovolacích námitek mohlo mít napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu a odst. 3 Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a proto je Nejvyšší soud odmítl podle , věty první, a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch, avšak žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. prosince 2010

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu