Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3527/2019

33 Cdo 3527/2019-271

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Baupartner s. r. o., se sídlem v Olomouci, Přerovská 688/62a (identifikační číslo osoby 285 71 410), proti žalovanému P. B., bytem XY, zastoupenému Mgr. Martinem Zvoníčkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Lešetín VI/671, o zaplacení 364.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2019, č. j. -257, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 364.000 Kč (s příslušenstvím) z titulu vrácení plnění z neplatné smlouvy.

Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 20. 7. 2016, č. j. -156, zamítl žalobu požadující, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobkyni 364.000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 7,75% od 1. 10. 2011 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 3. 2017, č. j. -181, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se úroků z prodlení za dobu od 1. 10. 2011 do 15. 10. 2011 a v tomto rozsahu řízení zastavil, ve zbylé rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 364.000 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den kalendářního pololetí a zvýšené o 7 procentních bodů za dobu od 16. 10. 2011 do zaplacení; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Rozsudkem ze dne 24. 5. 2018, č. j. -202, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil se závazným právním názorem, že bylo-li kupní smlouvou převáděné vozidlo identifikováno nejen VIN kódem, který ve skutečnosti patří zcela jinému vozidlu, ale i dalšími znaky (výrobce, registrační značka, datum první registrace, barva, typ motoru) a nehrozila tak záměna věci, jež měla být předmětem smlouvy, s jinou věcí, není možné shledat vymezení předmětu kupní smlouvy natolik neurčitým, aby zakládalo neplatnost smlouvy a nejedná se ani o faktickou či o právní nemožnost předmětu plnění ve smyslu ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, nýbrž o to, že předmět plnění měl právní vadu.

Krajský soud v Ostravě poté rozsudkem ze dne 23. 5. 2019, č. j. -257, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se úroků z prodlení za dobu od 1. 10. 2011 do 15. 10. 2011 a v tomto rozsahu řízení zastavil; ve zbylé části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Uzavřel, že kupní smlouva, kterou účastníci uzavřeli 22. 10. 2010 a podle níž si vzájemně plnili, je neplatná a účastníci jsou tak povinni vrátit si vše, co podle této smlouvy přijali. Ze strany žalobkyně došlo ke splnění jejího synnalagmatického závazku, tj. k vrácení převáděného automobilu, neboť byl vydán prostřednictvím orgánu činného v trestním řízení vlastníkovi, jemuž byl v minulosti odcizen. Žalovaný žalobkyni kupní cenu za automobil vrátil na základě pravomocného a později Nejvyšším soudem zrušeného soudního rozhodnutí. Protože jeho vůlí bylo plnit nikoliv skutečný hmotněprávní nárok, ale pouze nárok vyplývající z pravomocného rozhodnutí soudu, má právo, aby mu žalobkyně takto získané plnění vrátila, což dosud neučinila. Odvolací soud, přestože shledal žalobou uplatněný nárok žalobkyně na vrácení kupní ceny oprávněným, její žalobu zamítl, neboť „zúčtoval poskytnuté plnění ze strany žalovaného na nárok, který vyplývá z jeho rozhodnutí tak, aby žalovanému nebyla uložena povinnost uhradit požadovanou (již zaplacenou) částku a zároveň aby nevznikla žalobkyni povinnost stejnou (dříve zaplacenou) částku žalovanému vrátit“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud posoudil podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 ; dále jen „ “).

Na přípustnost dovolání usuzuje dovolatel z toho, že otázku „nabytí vlastnického práva k movité věci žalobcem od žalovaného resp. nabytí vlastnictví k vozidlu žalovaným na základě kupní smlouvy ze dne 22. 10. 2010, jako poctivým, dobrověrným nabyvatelem“ vyřešil odvolací soud v rozporu s dřívější judikaturou (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , popř. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ). Prosazuje, že žalobkyně vlastnické právo nabyla v souladu s podmínkami vymezenými pro nabytí vlastnictví od nevlastníka v jím namítané dřívější judikatuře, popř. požaduje, aby uvedená právní otázka byla „nově vyřešena prostřednictvím aplikace , , ve znění od 1. 1. 2014 ve spojení s jeho a , , ve znění účinném do 31. 12. 2013“. Dále žádá, aby Nejvyšší soud otázku „splnění synallagmatické povinnosti žalobkyně, jako kupující z neplatné kupní smlouvy“ nyní vyřešil jinak, než ve svých rozhodnutích sp. zn. nebo sp. zn. . Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se žaloba jako nedůvodná zamítá.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( až 239 ).

Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází posouzení, zda dovolání podal účastník k tomu subjektivně oprávněný. Již v usnesení ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3/1998, Nejvyšší soud vyslovil názor, že stejně jako u dalších opravných prostředků i u dovolání platí, že k jeho podání je subjektivně oprávněn jen ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že bude opravnému prostředku vyhověno (tzv. subjektivní přípustnost dovolání). Stejný názor zaujal Nejvyšší soud i v rozsudku ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. , uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 154, v usnesení ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 7/2000 nebo usnesení ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. .

V projednávané věci není dovolání žalovaného proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně zamítající žalobu, jíž žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení 364.000 Kč s příslušenstvím, subjektivně přípustné. Je zřejmé, že žalovanému tímto rozhodnutím nebyla – objektivně vzato – způsobena újma na jeho právech odstranitelná „odklizením“ uvedeného rozsudečného výroku. Zrušení potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu o zamítnutí žaloby by totiž nemohlo přivodit pro žalovaného příznivější výsledek než ten, k jakému již odvolací soud dospěl (žalobu proti němu zamítl). Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné ( ).

Žalovaný v dovolání výslovně uvedl, že jím brojí i proti výrokům III. a IV. rozsudku odvolacího soudu, tedy také proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí; ve vztahu k nim však není dovolání podle přípustné.

Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl ( ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 11. 2019

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu