Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3637/2020

Spojené na spoločné konanie rozhodnutím IV.ÚS 3026/20
„Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a ze soudkyně a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové a Jiřího Zemánka ve věcech ústavních stížností obchodní společnosti LISSA s.r.o., sídlem Václavská 226/2, Brno, zastoupené Mgr. Martinem Řandou, LL.M., advokátem, sídlem Truhlářská 1104/13, Praha 1 - Nové Město, a to ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. srpna 2020 č. j. 15 Co 111/2020-857, usnesení Městského soudu v Brně ze dne 22. dubna 2020 č. j. 20 C 230/96-837, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2018 č. j. 30 Cdo 1058/2018-761, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. června 2017 č. j. 26 Co 262/2016-697, rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. března 2016 č. j. 20 C 230/96-641, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. listopadu 2015 č. j. 26 Co 311/2015-611, rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. prosince 2014 č. j. 20 C 230/96-568, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2014 č. j. 30 Cdo 1447/2014-543, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. září 2013 č. j. 26 Co 560/2012-498 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. července 2012 č. j. 15 Co 38/2012-397, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 3026/20 , a ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2021 č. j. 33 Cdo 3637/2020-890, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. srpna 2020 č. j. 15 Co 111/2020-857, usnesení Městského soudu v Brně ze dne 22. dubna 2020 č. j. 20 C 230/96-837, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2018 č. j. 30 Cdo 1058/2018-761, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. června 2017 č. j. 26 Co 262/2016-697, rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. března 2016 č. j. 20 C 230/96-641, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. listopadu 2015 č. j. 26 Co 311/2015-611, rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. prosince 2014 č. j. 20 C 230/96-568, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2014 č. j. 30 Cdo 1447/2014-543, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. září 2013 č. j. 26 Co 560/2012-498 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. července 2012 č. j. 15 Co 38/2012-397, vedené pod sp. zn. I. ÚS 2190/21 , za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Mgr. Petry Hrachy, insolvenční správkyně dlužnice PMC, s.r.o., advokátky, sídlem Cihlářská 643/19, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV. ÚS 3026/20 a I. ÚS 2190/21 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 3026/20."

33 Cdo 3637/2020-890

USNESENÍ

P. H.

LISSA s.r.o.

, se sídlem v Brně, Václavská 226/2 (identifikační číslo 607 00 149), zastoupené Mgr. Martinem Řandou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1104/13, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2020, č. j. -857, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.400 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Dany Peterkové Linduškové, advokátky.

O d ů v o d n ě n í

Žalovaná se žalobou pro zmatečnost – s odkazem na – domáhala zrušení rozsudku ze dne 23. 6. 2017, č. j. -697, jímž Krajský soud v Brně změnil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2016, č. j. -641, tak, že žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení vlastnictví k označeným nemovitým věcem, zamítl.

Usnesením ze dne 22. 4. 2020, č. j. -837, Městský soud v Brně žalobu zamítl, neboť žalovaná není k jejímu podání oprávněná.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 8. 2020, č. j. -857, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Byla-li žalovaná v řízení o určení vlastnického práva k nemovitým věcem úspěšná, nemůže být – argumentuje odvolací soud – legitimována k podání zmatečnostní žaloby. Žádná újma na právech, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí, nebyla žalované způsobena.

Dovolání, kterým žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Nejvyšší soud věc posoudil podle , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “.

Dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle , věty první, lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo. Z obecného závěru, že k žalobě pro zmatečnost jsou legitimováni účastníci řízení ( ), nelze dovozovat, že by žalobu pro zmatečnost mohl podat každý účastník řízení (kterýkoliv z nich). Z povahy žaloby pro zmatečnost jakožto opravného prostředku plyne, že ji může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech, jestliže ji lze odstranit zrušením žalobou pro zmatečnost napadeného rozhodnutí. Rozhodujícím přitom je výrok soudního rozhodnutí, protože existenci případné újmy na právech účastníka lze posuzovat jen z procesního hlediska, nikoli podle hmotného práva, neboť pak by šlo o posouzení věci samé. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2003, sp. zn. , a ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. ).

V projednávaném případě žalovaná žalobou pro zmatečnost napadla rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu ve věci určení vlastnictví zamítl. Žalovaná – účastnice v řízení zcela úspěšná – není legitimována k podání uvedeného opravného prostředku (žaloby pro zmatečnost); soudy obou stupňů rozhodly v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.  

Tvrzení dovolatelky, že přes pro ni úspěšné rozhodnutí soudu jí byla způsobena újma tím, že bylo znovu otevřeno řízení již dříve pravomocně skončené, bylo vyvráceno usneseními Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. , a ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. .

Jelikož dovolatelka nepřednesla žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by založila přípustnost dovolání, Nejvyšší soud její dovolání odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( , věta druhá, ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 6. 2021

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu