Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2357/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalovaného pod bodem bodem I. svého rozsudku potvrdil rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 21.12.1999, čj. -35, ve výroku, kterým soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit každé žalobkyni 28.150,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Pod bodem II. výroku rozsudku odvolací soud změnil výrok o náhradě nákladů před soudem prvního stupně a pod bodem III. změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně o poplatkové povinnosti žalovaného tak, že se tato povinnost žalovanému neukládá. Dále odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a zamítl návrh žalovaného na připuštění dovolání.

Obě žalobkyně zastoupené advokátkou podaly proti rozsudku odvolacího soudu v bodech I, II a III včas dovolání s tím, že rozhodnutí je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, vychází ze zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování a dále z nesprávného právního názoru, a jsou tedy dány dovolací důvody dle , c) a d) Vzhledem k výše uvedenému dovolatelky navrhují, aby soud napadené rozhodnutí zrušil.

Podle části dvanácté hlavy první bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen " ").

Dovolání není přípustné.

Dle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V tomto případě nelze posoudit dovolání ve věci samé, ani do výroku o poplatkové povinnosti žalovaného, jako přípustné, neboť není splněna podmínka tzv. subjektivní přípustnosti dovolání ( , 218 odst. 1 písm. b/ ). K podání dovolání je subjektivně oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28). Vzhledem k tomu, že odvolací soud potvrdil žalovaným napadený výrok č. III rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo vyhověno žalobě obou žalobkyň, nevznikla z tohoto výroku dovolatelkám žádná újma ve smyslu výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Stejně tak nevznikla žalobkyním žádná újma výrokem soudu o poplatkové povinnosti žalovaného, neboť ony nebyly a nejsou účastníky tohoto poplatkového vztahu.

Pokud jde o měnící výrok o nákladech řízení, který - ač je součástí rozsudku - má povahu usnesení, Nejvyšší soud poměřoval přípustnost dovolání ustanoveními , 238a a Vady řízení dle nejsou dovoláním namítány a z obsahu spisu nevyplývají a podle není dovolání přípustné již proto, že dotčený výrok nemá povahu potvrzujícího usnesení odvolacího soudu ve věci samé. Nejde též o žádný z případů vyjmenovaných v pod písmeny b) až f) a ustanovení přípustnost dovolání proti takovému měnícímu výroku výslovně vylučuje.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle a a c) usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , a věty první (per analogiam), neboť žalobkyně, které z procesního hlediska zavinily, že dovolání bylo odmítnuto, nemají na náhradu těchto nákladů právo a žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 1. února 2001

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová