Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1281/2021

-197

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce R. S., bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Bubrjakem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, proti žalované E. M., bytem XY, zastoupené JUDr. Ing. Slavomírem Hrinkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Jičínská 2348/10, o 2.413.028,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 1. 2021, č.j. -166, t a k t o:

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í

Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 28. 5. 2020, č.j. -102, uložil žalované zaplatit žalobci 2.413.028,20 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 2. 11. 2016 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 251.372 Kč.

Rozsudkem ze dne 28. 1. 2021, č.j. -166, Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o 803.763,29 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 2. 11. 2016 zamítl, a co do 1.609.264,95 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 2. 11. 2016 do zaplacení je potvrdil; současně žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 91.168 Kč. Odvolací soud uzavřel, že právo na náhradu ve výši 1.609.264,95 Kč, tj. toho, co žalobce za žalovanou jako spoludlužnici splnil České spořitelně, a.s. (věřitelce), se opírá o ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Tím, zda je žalovaná vázána důsledky doplacení úvěru před termínem splatnosti, se odvolací soud z důvodu nadbytečnosti nezabýval. Zjištění, že žalovaná neplnila spoludlužnický závazek již delší dobu před 17. 8. 2016, že od ledna 2018 je hotel Bílá Růže v Písku, na jehož koupi poskytla Česká spořitelna, a.s., úvěr, k dispozici jako zdroj příjmů z podnikání pouze žalované a že společný závazek z úvěrové smlouvy žalobce „sám fakticky uhradil a tím zachoval … majetek pro účastníky“, bylo základem pro posouzení žádosti žalobce o doplacení úvěru před termínem splatnosti jako právního jednání nikoliv nepoctivého ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). Pohledávku ve výši 3.350.642 Kč (náhrada majetkové újmy /škody/ za znemožnění řádného užívání hotelu Bílá Růže v Písku v době od 9. 2. 2015 do 31. 12. 2017), již žalovaná (postupnice) nabyla od MONI LODGING, s. r. o. (postupitelky) a v průběhu odvolacího řízení započetla proti pohledávce, kterou žalobce uplatnil v řízení, označil odvolací soud za nezpůsobilou k započtení ( o. z.).

V dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu žalovaná zpochybnila řešení otázky následného regresu dlužníků podle § 511 odst. 3 obč. zák. Jednostranný právní úkon žalobce – žádost o doplacení úvěru ze 17. 8. 2016 – založil formou kumulativní novace nový právní vztah pouze mezi žalobcem a věřitelkou o (novém) termínu splatnosti (§ 516 obč. zák.), jehož účastnicí se žalovaná nestala. Protože se dodatkem z 13. 5. 2018 zavázala jen ke splácení úvěru do 30. 9. 2020, nemá povinnost „podílet se na konečné splátce.“ Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení výše formulované otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena [, , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)].

Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.

Jestliže dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. Pokud nemůže některý z dlužníků svůj podíl splnit, rozvrhne se tento podíl stejným dílem na všechny ostatní (§ 511 odst. 3 obč. zák.).

Podle ustanovení § 516 obč. zák. účastníci mohou dohodou změnit vzájemná práva a povinnosti (odstavec 1/). Nevyplývá-li z dohody nepochybně, že sjednáním nového závazku má dosavadní závazek zaniknout, vzniká nový závazek vedle dosavadního závazku, jsou-li pro jeho vznik splněny zákonem požadované náležitosti (odstavec 2/).

Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že Česká spořitelna, a.s., (věřitelka) poskytla na základě smlouvy č. 3112/05/LCD z 13. 10. 2005 žalobci úvěr za účelem „financování splacení části ceny dosažené vydražením“ označených nemovitostí. Žalobce se zavázal splácet úvěr v pravidelných čtvrtletních splátkách; konečná splatnost úvěru byla sjednána na 30. 9. 2020. V článku IV bodu 4 se strany dohodly, že žalobce „je oprávněn splatit úvěr nebo jakoukoli jeho část před … datem konečné splatnosti. Klient je povinen doručit bance nejpozději deset obchodních dnů předem písemné oznámení o předčasné splátce, ve kterém bude uvedena výše předčasné splátky úvěru a datum předčasné splatnosti. Toto oznámení je neodvolatelné a zakládá povinnost klienta provést předčasnou splátku ve výši a ke dni uvedenému v oznámení.“ „Klient je povinen zaplatit bance veškeré náklady a výdaje v souladu s Všeobecnými úvěrovými podmínkami, které jí vzniknou v souvislosti s předčasným splacením.“ Dodatkem z 13. 5. 2008 žalovaná přistoupila k veškerým závazkům žalobce (dlužníka) z úvěrové smlouvy, „zejména k závazku splácet řádně a včas úvěr, úroky z úvěru a veškeré další peněžité závazky …“ Žalobce 17. 8. 2016 požádal o doplacení úvěru před termínem splatnosti a mimořádnou splátkou z 12. 10. 2016 – po úhradě částky 242.590 Kč dne 30. 9. 2016 – zaplatil věřitelce 4.545.712 Kč s úroky ve výši 37.600 Kč a cenu za správu 154 Kč.

Změna subjektivních práv a povinností, které jsou obsahem závazkového právního vztahu (kumulativní novace), spočívá v zániku určitých dosavadních vzájemných práv a povinností, v jejich nahrazení nově sjednanými právy a povinnostmi nebo ve vzniku dalších práv a povinností stran vedle dosud sjednaných. Původní závazkový vztah nezaniká, ale mění se tím, že k původní právní skutečnosti, z níž závazek vznikl, přistupuje další právní skutečnost (dohoda), která mění obsah původního závazku. Právním důvodem změněného závazku je jak původní právní skutečnost, která způsobila vznik závazku, tak dohoda o změně jeho obsahu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. , ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. , ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. ).

Kumulativní novace předpokládá dohodu smluvních stran o změně obsahu závazkového právního vztahu. V projednávané věci strany úvěrové smlouvy – žalobce, žalovaná, která se kumulativní intercesí stala dlužnicí zavázanou společně a nerozdílně (§ 533 obč. zák.), a věřitelka – dohodu podle § 516 odst. 1 obč. zák. neuzavřely. Právo dlužníka splatit úvěr nebo jakoukoli jeho část před sjednaným datem konečné splatnosti bylo obsahem původního závazkového právního vztahu založeného smlouvou o úvěru (článek IV bod 4). Dodatkem k této smlouvě žalovaná přistoupila ke všem závazkům žalobce, tedy i k povinnostem spojeným s využitím oprávnění předčasného splacení úvěru. Je proto správný závěr odvolacího soudu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu ve výši podílu, který na ni připadá ( obč. zák.). Vyřešil-li odvolací soud otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno, správně, Nejvyšší soud dovolání žalované zamítl ( ).

Ostatní námitky uplatněné v dovolání nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, z nichž odvolací soud dovodil, že žalobce nejednal nepoctivě. Oproti skutkovému stavu zjištěnému odvolacím soudem žalovaná prosazuje, že žalobce splatil úvěr předčasně proto, aby jí způsobil újmu v době, kdy znemožnil její podnikání, a že k úvěrovému závazku přistoupila „s vůlí a vědomím, že se bude podílet na splácení úvěru na pořízení nemovitosti, jíž se stala a měla zůstat spoluvlastníkem v poměru 50:50.“ Pokud by v té době věděla, že jí žalobce znemožní nemovitost užívat a že se bude domáhat určení výlučného vlastnictví, „pak by k takové smlouvě jistě nepřistoupila.“ Uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z kterého vyšel odvolací soud. Žalovaná přehlíží, že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, neboť dovolací soud je vázán skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení věci. Z toho, že na podkladě vlastního (subjektivního) hodnocení v řízení provedených důkazů předkládá svou verzi skutku, nelze dovozovat, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry (srov. nález Ústavního soudu z 26. 9. 2005, sp. zn. ).

Rozsudek odvolacího soudu napadla dovolatelka v plném rozsahu věci samé, tedy i výrok, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu co do 803.763,29 Kč s příslušenstvím zamítl. V tomto rozsahu je však dovolání subjektivně nepřípustné a dovolací soud je proto odmítl (, , věta první, ). Subjektivní přípustnost reflektuje stav procesní újmy v osobě určitého účastníka řízení, který se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobená újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší nebo změní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. , ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. ). Změnil-li odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně, nezpůsobil tím žalované žádnou újmu; naopak, v tomto rozsahu byla úspěšná.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle , věty první, a (žalobci, který by měl právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 1. 2022

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu