Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3074/2019

32 Cdo 3074/2019-568

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně MARQVEL, s.r.o., v likvidaci, se sídlem v Českém Dubu, Husova 22, PSČ 463 43, identifikační číslo osoby 27323552, zastoupené Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem se sídlem v Liberci, Moskevská 637/6, proti žalované UNISOF ES, spol. s r.o., se sídlem v Pěnčíně, Alšovice 1, PSČ 468 21, identifikační číslo osoby 62742531, zastoupené JUDr. Mgr. Jaroslavem Grincem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Mikovcova 476/10, o zaplacení 1 633 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem– pobočky v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, č. j. -412, takto:I. Dovolání seodmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15 160 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Mgr. Jaroslava Grince, Ph.D.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 9. 6. 2014, č. j. -241, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 6. 2014, č. j. -238, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že PALAS nemohla žalobkyni platně postoupit svou pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 4. 8. 2009, neboť tato pohledávka zanikla tím, že žalovaná na základě dohody mezi PALAS a společností CAC LEASIGN, a.s. (dále jen „CAC“), která pro PALAS zajišťovala provozní financování, zaplatila kupní cenu vozidla přímo CAC.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání.

Rozsudkem ze dne 15. 6. 2015, č. j. -292, Vrchní soud v Praze změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl o nákladech řízení. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. , odmítnuto. Citované usnesení Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek odvolacího soudu byly následně zrušeny nálezem Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2018, sp. zn. .

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, včetně jeho závěru o ústní změně písemně uzavřené kupní smlouvy ohledně způsobu placení a platebního místa. Odvolací soud uzavřel, že závazek k zaplacení kupní ceny žalovaná splnila a že neexistující pohledávka za žalovanou nemohla být na žalobkyni platně postoupena.

Žalobkyně podala proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu dovolání, majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu (dále též jen „ ).

Přípustnost dovolání podle spatřuje dovolatelka v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, a sice otázky, zda lze písemně uzavřenou smlouvu, která obsahuje ujednání, že může být měněna jen písemně, platně měnit ujednáními v ústní formě, a dále otázky výkladu a 2 , in concreto zda „je v souladu s procesními předpisy postup odvolacího soudu, zopakuje-li odvolací soud v rámci dokazování podstatnou část důkazů, kdy poté zjistí jiný skutkový stav věci, aniž by přihlédl k úvahám soudu prvního stupně, které nemají oporu v provedeném dokazování (a tyto ani nehodnotí)“.

Dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku změny smlouvy. Ke změně smlouvy podle dovolatelky nedošlo. Veškeré změny smluvních ujednání činily smluvní strany v minulosti vždy písemně, nikoli ústně. Navíc zaměstnanec PALAS, který měl podle odvolacího soudu souhlasit se změnou předmětné smlouvy (změnou platebního místa), nebyl ke změně smluv vůbec oprávněn. Dovolatelka dále namítá, že skutková zjištění, z nichž při svém rozhodování odvolací soud vycházel, jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, resp. s důkazy, jejichž provedení dovolatelka navrhovala. Odvolací soud se s jejími důkazními návrhy nijak nevypořádal a bez dalšího je neprovedl.

Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, resp. aby rozsudek odvolacího soudu změnil.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud, jsa vázán právním názorem Ústavního soudu ( ústavního , y), projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony– podle , ve znění účinném od 30. 9. 2017.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Ani jedna ze dvou otázek, které dovolatelka formulovala a o nichž uvedla, že dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, nebyla způsobilá založit přípustnost dovolání podle

Otázkou ústní změny obsahu písemně uzavřené smlouvy (u které dovolatelka zároveň odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. , aniž by však z obsahu dovolání bylo možno dovodit, že formulovala další právní otázku) se zabýval Ústavní soud v již citovaném nálezu ze dne 20. 11. 2018, sp. zn. . V něm se ztotožnil se závěrem vysloveným v nálezu Ústavního ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. , že „písemně uzavřenou smlouvu se sjednanou výhradou změn v písemné podobě lze změnit i jinou formou (např. ústně učiněnými právními úkony), není-li včas namítána jejich relativní neplatnost; tento závěr se netýká smluv, u nichž písemnou formu stanoví zákon.“ Toto rozhodnutí je podle y závazné pro všechny orgány i osoby, tedy i pro Nejvyšší soud, a proto tato otázka nemůže přípustnost dovolání založit. Dovolatelka navíc staví své právní posouzení otázky změny smlouvy na jiném skutkovém základě, než jak jej zjistil odvolací soud. Nejvyšší soud přitom ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětluje, že zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, není uplatněním způsobilého dovolacího důvodu podle Při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem v mezích právních otázek vytyčených dovolatelem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. , a ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. , jež jsou – stejně jako všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách).

U otázky výkladu a 2 dovolatelka přehlíží, že touto otázkou se odvolací soud nezabýval, neřešil ji a na jejím řešení své rozhodnutí nezaložil. Jak Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. , dovolání není přípustné podle , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předkládá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Kritika dovolatelky týkající se postupu odvolacího soudu při provádění důkazů (včetně tvrzení o neprovedení navržených důkazů) představuje námitku vad řízení a je tedy irelevantní, neboť podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a k vadám řízení (i kdyby byly dány) dovolací soud podle věty druhé přihlíží jen v případě přípustného dovolání (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. ). Tyto námitky nezahrnují žádnou otázku procesního práva, na jejímž řešení odvolací soud založil své rozhodnutí a která by splňovala předpoklady vymezené v , přípustnost dovolání tudíž vzhledem ke shora uvedenému založit nemohou, i kdyby se odvolací soud namítaných procesních pochybení dopustil.

Irelevantní jsou rovněž námitky dovolatelky (uplatněné zejména v doplnění dovolání) směřující proti skutkovým zjištěním soudů, včetně Ústavního soudu. Správnost skutkového stavu věci totiž v dovolacím řízení nelze v žádném ohledu zpochybnit. Dovolací přezkum je podle vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. Například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ).

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ) dovolání žalobkyně v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé podle odmítl pro nepřípustnost.

Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení však není vzhledem k ve znění účinném od 30. 9. 2017 přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání v této části podle odmítl pro nepřípustnost.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 11. 11. 2019

JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu