Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 192/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky MARQVEL, s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Českém Dubu, Husova 22/IV, zastoupené Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem se sídlem v Liberci, Moskevská 637/6, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -568 ze dne 11. 11. 2019 a rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. -412, a proti nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 20. 11. 2018, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a společnosti UNISOF ES, spol. s r. o., se sídlem v Pěnčíně, Alšovice 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala proti vedlejší účastnici zaplacení částky 1 633 500 Kč s příslušenstvím. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č. j. -241 ze dne 9. 6. 2014, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 6. 2014, byla žaloba zamítnuta. Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") rozhodoval ve věci po zásahu Ústavního soudu (nález

sp. zn.

ze dne 20. 11. 2018; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) podruhé - uvedený rozsudek napadeným rozsudkem potvrdil (výrok I) a zavázal stěžovatelku k náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím, dovolacím a před Ústavním soudem ve výši 137 443 Kč (výrok II). Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl nadepsaným usnesením pro nepřípustnost (výrok I) a zavázal ji k náhradě nákladů dovolacího řízení ve výši 15 160 Kč (výrok II).

2. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s , o Ústavním soudu (dále jen "").

3. Návrhem na zrušení nálezu

sp. zn.

a související argumentací (vady řízení před Ústavním soudem) se Ústavní soud nezabýval, neboť k jeho projednání není příslušný [ uvedeného zákona ve spojení s y]; proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat, jak byl stěžovatel řádně poučen ( ).

4. Dále se Ústavní soud zabýval přípustností ústavní stížnosti proti napadeným rozhodnutím obecných soudů. V části směřující proti výroku II rozsudku odvolacího soudu je ústavní stížnost nepřípustná podle § 35 odst. 2 uvedeného zákona, neboť o téže věci vede Ústavní soud dříve zahájené řízení pod

sp. zn.

.

5. Ve zbývající části je ústavní stížnost přípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná. Těžiště stěžovatelčiny argumentace spočívá v rozporování závěrů nálezu

sp. zn.

, jimiž byly obecné soudy při vydání napadených rozhodnutí vázány. Ústavní soud není oprávněn revidovat svá dřívější rozhodnutí ve věci, jak již uvedl v předchozím odstavci. Stěžovatelka předestírá vlastní náhled skutkových zjištění a dovozuje porušení svého práva na spravedlivý proces (d) ze skutečnosti, že obecné soudy rozhodly v souladu s nálezem , jehož závěry se stěžovatelka cítí být poškozena, neboť zapříčinily její neúspěch ve věci. Vrchnímu soudu stěžovatelka závěrem pouze v obecné rovině vytýká neprovedení navržených důkazů, aniž by specifikovala konkrétní nevyslyšené a nevypořádané důkazní návrhy.

6. Podle y jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby. Z povahy věci je tak vyloučena důvodnost argumentace zpochybňující rozhodnutí obecných soudů, které postupovaly v souladu se závaznými závěry nálezu

sp. zn.

. Napadená rozhodnutí jsou řádně a pečlivě odůvodněna a Ústavní soud jim nemá co vytknout.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle a e), a podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. března 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu