Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1743/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Jorge Mojeny a 2) Moniky Mojenové, zastoupených JUDr. Antonínem Šmídkem, advokátem sídlem Pavlovická 366/7, Liberec, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 1. 2020, č.j. -139, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2020, č.j. -177, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2021, č.j. -237, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 23. 1. 2020, č.j. -139, zamítl žalobu, aby žalovaná (Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti ČR) byla povinna zaplatit stěžovatelům náhradu škody ve výši 532 536 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 400 000 Kč, tedy celkem 932 536 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 3. 7. 2020, č.j. -177, rozsudek obvodního soudu ve výroku I. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

3. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, prostřednictvím které se stěžovatelé domáhali po žalované zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy, která jim měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu soudní exekutorky. Škoda 532 536 Kč měla představovat rozdíl mezi hodnotou nemovitosti, která byla v průběhu proti nim vedeného exekučního řízení prodána v dražbě, a částkou vrácenou z depozita exekutorského úřadu. Nemajetková újma měla spočívat v tom, že po návratu ze zahraničí zjistili, že přišli

o domov, ocitli se bez osobních věcí, prostředků, možnosti bydlení, byli zaskočeni vzniklou situací a po dobu jednoho roku intenzivně prožívali negativní emoce.

4. Nejvyšší soud usnesením ze dne 5. 5. 2021, č.j. -237, dovolání stěžovatelů podle , , ve znění účinném od 1. 2. 2019 (dále jen ""), odmítl, neboť trpělo vadami, pro něž nebylo možné v dovolacím řízení pokračovat.

5. Nejvyšší soud konstatoval, že stěžovatelé k přípustnosti dovolání uvedli, že "napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, která nebyla dosud dovolacím soudem řešena, a současně z důvodu, že má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak". Dovolání ovšem dle Nejvyššího soudu obsahovalo pouze částečnou rekapitulaci stěžovateli již v řízení vznesených argumentů a jejich nesouhlas se závěrem městského soudu o tom, že soudní exekutorka coby vedlejší účastnice na straně žalované v exekučním řízení postupovala souladně se zákonem. Nejvyšší soud uzavřel, že jelikož v dovolání absentovalo vyjádření právní otázky, nebylo pro uvedenou vadu dovolání možné v dovolacím řízení pokračovat.

II.

6. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že napadenými rozhodnutími byla porušena jejich práva vyplývající z a odst. 2, , a odst. 3 a , odst. 3d.

7. Cítí se poškozeni provedením elektronické dražby jejich nemovitosti, kterou považují za neodůvodněný, uspěchaný, necitelný, neomluvitelný a zejména v době realizace již nikoliv nutný zásah do svých práv. Uvádí, že po dobu jednoho roku intenzivně prožívali trýzeň, strach, utrpení, negativní stres, zármutek, znepokojení, pocit ponížení a křivdy ze ztráty domova. Namítají, že s přihlédnutím k obsahu a důvodům jejich obrany jim nebyla v řízeních vedených před obecnými soudy poskytnuta alespoň částečná satisfakce, v čemž spatřují porušení svého práva na spravedlivý proces.

III.

8. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovateli předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti návrhem zjevně neopodstatněným a zčásti návrhem nepřípustným.

9. Nejvyšší soud v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, že dovolání stěžovatelů odmítl podle , neboť neobsahovalo vyjádření právní otázky a trpělo tedy vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat. Tomu však stěžovatelé nikterak relevantně neoponují, jelikož ústavní stížnost neobsahuje žádnou konkrétní argumentaci, která by tento závěr Nejvyššího soudu zpochybňovala. Stěžovatelé v ústavní stížnosti netvrdili, že by jejich dovolání zákonem vyžadované náležitosti splňovalo a jak Ústavní soud ověřil, toto nevyplývá ani ze samotného dovolání, ve kterém není blíže specifikováno, která konkrétní otázka hmotného nebo procesního práva nebyla dle stěžovatelů dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, ani která konkrétní právní otázka vyřešená dovolacím soudem má být podle nich posouzena jinak.

10. Z obsahu dovolání nicméně musí být zřejmé, co je obsahem právní otázky, na které závisí rozhodnutí odvolacího soudu, a jakým způsobem na ni dovolatel nahlíží z hlediska dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu, tedy která ze situací uvedených v měla podle jeho názoru nastat (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 13. 10. 2020). Toto vymezení musí být jednoznačné, přičemž není úlohou Nejvyššího soudu je jakkoli domýšlet či doplňovat.

11. Této povinnosti však stěžovatelé v nyní posuzované věci nedostáli a na postup Nejvyššího soudu, který jejich dovolání s adekvátním zdůvodněním odmítl podle , tak za těchto okolností nelze hledět jako na postup, který by byl ústavně nesouladný. Jak uvedl Ústavní soud ve stanovisku sp. zn. ze dne 28. 11. 2017 (460/2017 Sb.): "neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením d". Lze proto uzavřít, že v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

12. Dle výše citovaného stanoviska Ústavního soudu sp. zn. dále platí, že "nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů".

13. S ohledem na právě uvedené právní závěry tak ústavní stížnost v části směřující proti rozsudku obvodního soudu a proti rozsudku městského soudu nelze považovat za přípustnou, neboť stěžovatelé v důsledku vadně podaného dovolání nesplnili podmínku řádného vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně svých práv (obdobně viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 10. 9. 2019, usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 9. 2019, usnesení

sp. zn.

ze dne 19. 9. 2019, usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2019, usnesení

sp. zn.

ze dne 27. 9. 2019, usnesení

sp. zn.

ze dne 20. 10. 2020, usnesení

sp. zn.

ze dne 15. 12. 2020, a mnohá další; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).

14. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost v části směřující proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný a ve zbývající části podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. září 2021

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu