Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2421/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Josefa Fialy o ústavní stížnosti M. P., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Kružíkem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 27/2a, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2019 č. j. -176 a rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 26. dubna 2018 č. j. -135, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě, jako účastníků řízení, a městysu Kamenice se sídlem v Kamenici 481, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal určení vlastnictví k nemovitým věcem v katastrálním území Kamenice u Jihlavy (dále jen "nemovitosti") v reakci na vyhovující nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 13. 6. 2016 (N 109/81 SbNU 719), jímž byla v trestní věci stěžovatele zrušena rozhodnutí, kterými byly (nejprve zajištěné) nemovitosti zabrány jako náhradní hodnota podle . V mezidobí stát nemovitosti bezúplatně převedl na vedlejšího účastníka.

2. Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 30. srpna 2017 č. j. -57 žalobě stěžovatele vyhověl - určil, že stěžovatel je vlastníkem předmětných nemovitých věcí a vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost nahradit mu náklady řízení. Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") uvedený rozsudek napadeným rozsudkem změnil, žalobu zamítl a uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení. Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") dovolání stěžovatele napadeným usnesením odmítl pro nevymezení dovolacího důvodu a předpokladů přípustnosti dovolání.

3. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s , o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); dále se Ústavní soud zabýval její přípustností podle téhož zákona.

4. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele, protože neobsahovalo zákonem stanovené náležitosti. Požadavkem na jejich vymezení v podaném dovolání se Ústavní soud podrobně zabýval v plenárním stanovisku sp. zn. ze dne 28. 11. 2017 (460/2017 Sb.), v němž přijal závěr, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti ( ), není jeho odmítnutí pro vady porušením d (dále jen " "). Výkladem zároveň Ústavní soud dovodil, že je-li dovolání stěžovatele odmítnuto pro vady, jde o případ, kdy stěžovatel nevyčerpal dostupné opravné prostředky řádným způsobem.

5. Ústavní stížnost je tak přípustná pouze proti usnesení Nejvyššího soudu, u něhož Ústavní soud zkoumá, zda dovolací soud nevybočil z mezí daných mu zákonem a nezatížil své rozhodnutí libovůlí. V části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu je ústavní stížnost nepřípustná.

6. Proti usnesení Nejvyššího soudu brojí stěžovatel tvrzením, že dovolací soud nepřihlédl k ústavněprávní ochraně vlastnického práva podle d (dále jen " "), které lze omezit pouze zákonným způsobem ( y), a postupoval formalisticky, čímž porušil i y. Odmítnutím dovolání Nejvyšší soud znemožnil ochranu vlastnického práva stěžovatele, přestože námitka nesprávného právního posouzení věci byla v dovolání uplatněna.

7. Úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při jakékoliv pochybnosti dovolatele, nýbrž je povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v ve vazbě na vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky z oblasti hmotného či procesního práva. Přístup k Nejvyššímu soudu je z vůle zákonodárce záměrně omezen a formalizován tak, aby se mohl podrobněji zabývat jen vybranými, právně složitými a soudní praxí neřešenými případy.

8. Ústavní soud si vyžádal dovolání stěžovatele a přezkoumal jeho obsah. Dospěl přitom k závěru, že usnesení Nejvyššího soudu nevykazuje výše naznačené vady, jež by Ústavní soud opravňovaly k zásahu do jeho rozhodovací činnosti. Napadené usnesení je odůvodněno logicky a přesvědčivě, závěr Nejvyššího soudu odpovídá obsahu dovolání stěžovatele. Nejvyšší soud uvedl, že stěžovatel v dovolání neformuloval žádnou právní otázku hmotného či procesního práva, na které rozhodnutí odvolacího soudu závisí, ani nevymezil, o jakou konkrétní variantu předpokladů přípustnosti dovolání by mělo jít. Přípustnost dovolání nezaložil ani odkaz stěžovatele na nález

sp. zn.

ze dne 21. 12. 2016 (N 251/83 SbNU 903), neboť stěžovatel odkazovaný nález

sp. zn.

v jeho dřívější věci na nyní souzenou věc nijak právně nepromítl.

9. Pouhá polemika s právním posouzením věci odvolacím soudem předpoklady přípustnosti dovolání nenaplňuje - jiný názor stěžovatele na právní závěry odvolacího soudu nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu Stěžovatel stále opírá existenci svého vlastnického práva k nemovitostem o nález

sp. zn.

, přestože odvolací soud přesvědčivě vyložil, jaké účinky nález měl a z jakých důvodů není správný výklad stěžovatele, podle kterého své vlastnické právo nikdy nepozbyl, příp. že bylo vyhlášením uvedeného nálezu obnoveno na úkor vedlejšího účastníka, který nemovitosti v mezidobí platným převodem nabyl od státu. Ústavní stížnost je v této části zjevně neopodstatněná.

10. Jak již bylo naznačeno výše, v citovaném stanovisku sp. zn. byl přijat navazující závěr, podle kterého nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle . S odkazem na tento závěr je třeba ve vztahu k napadenému rozsudku odvolacího soudu odmítnout ústavní stížnost jako nepřípustnou, neboť stěžovatel nesplnil podmínku řádného vyčerpání dostupných opravných prostředků ve smyslu .

11. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle , zčásti jako návrh nepřípustný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. září 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu