Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 263/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti J. L., zastoupeného Mgr. Luciou Švecovou, advokátkou se sídlem Oldřichova 620/34, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2024 č. j. -109, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. března 2024 č. j. -90 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. října 2023 č. j. -71, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se domáhal po vedlejší účastnici zaplacení částky 425 716 Kč jako náhrady škody a nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nezákonným trestním stíháním. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zčásti zastavil a ve zbytku zamítl, jelikož dospěl k závěru, že nárok stěžovatele je promlčen. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodnutí obvodního soudu potvrdil.

2. Stěžovatel následně podal dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako vadné ( ). Stěžovatel nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání, ani neuvedl, jaká konkrétní judikatura měla být podle něj Nejvyšším soudem překonána. Pouze nesouhlasil s tím, že soudy posoudily námitku promlčení, uplatněnou vedlejší účastnicí, jako souladnou s dobrými mravy.

3. V ústavní stížnosti nadále stěžovatel nesouhlasí se závěry obecných soudů, že jeho nárok je promlčen. Soudy nevykládaly ustanovení soukromého práva ve shodě s d. Námitka promlčení vznesená vedlejší účastnicí je podle stěžovatele v rozporu s dobrými mravy. Obecné soudy porušily y, y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

4. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost, napadená rozhodnutí a vyžádané dovolání stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je částečně zjevně neopodstatněná a částečně nepřípustná.

5. Jak plyne ze stanoviska Ústavního soudu sp. zn. , neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti, není odmítnutí takového dovolání porušením y. Pokud dovolání vadné bylo, je ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněná a proti předchozím rozhodnutím nepřípustná ( , z judikatury k tomu např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

,

či

).

6. Odmítne-li Nejvyšší soud dovolání pro vady, jako tomu bylo ve zde posuzované věci, Ústavní soud zkoumá výhradně, zda dovolání skutečně vadné bylo či nikoliv. Nezabývá se tedy meritem věci. Vadnost dovolání totiž fakticky znamená, že stěžovatel (tím, že nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání) nevyčerpal účinně všechny procesní prostředky ochrany.

7. Ústavní soud dospěl k závěru, že Nejvyšší soud posoudil obsah dovolání stěžovatele v souladu s příslušnými ustanoveními . Správně dovodil, že dovolání je vadné, neboť stěžovatel řádně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti ( ve spojení s ). Stěžovatel ostatně ani v ústavní stížnosti netvrdí, že by jeho dovolání vadné nebylo; tuto zásadní procesní okolnost pomíjí a vyjadřuje se pouze k podstatě věci projednávané před obecnými soudy.

8. Jelikož Nejvyšší soud posoudil správně dovolání jako vadné, neporušil stěžovatelovo právo na přístup k soudu, a ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu je tak zjevně neopodstatněná. Proti rozsudku městského soudu a obvodního soudu je pak ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatel účinně nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

9. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný a ve zbývající části podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2025

Tomáš Langášek

předseda senátu