Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3084/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaj), soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti Dagmar Sekyrové, zastoupené JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem se sídlem Na Poříčí 116/5, Liberec, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. , , -275 ze dne 31. 7. 2023, rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 86 ICm 3609/2019, -246 ze dne 6. 2. 2023 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č. j. -129 ze dne 17. 2. 2022, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka podala ústavní stížnost poté, co Nejvyšší soud odmítl její dovolání jako vadné podle (" "). Stěžovatelka podle Nejvyššího soudu v dovolání neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ve spojení s ). Nejvyšší soud tedy dovolání odmítl pro absenci nezbytných náležitostí, nepřistoupil ani ke kvazimeritornímu přezkumu naplnění předpokladů přípustnosti (tzv. odmítnutí v první fázi přezkumu, viz nález Ústavního soudu

sp. zn.

, body 15-16).

2. Odmítne-li Nejvyšší soud dovolání pro vady, Ústavní soud pouze zkoumá, zda dovolání vadné bylo, nebo nebylo. Nevěnuje se tedy meritu věci. Nebylo-li by dovolání vadné, poruší Nejvyšší soud právo stěžovatele domáhat se stanoveným postupem soudní ochrany podle d (dále jen " ") (viz nálezy

sp. zn.

, bod 31; a

sp. zn.

, bod 29). Bylo-li by vadné, je ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněná a proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná, neboť stěžovatel řádně nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, dále jen " "). Takové řešení plyne ze stanoviska sp. zn. (bod 8) a navazuje na něj rozsáhlá rozhodovací praxe (viz např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

,

či

).

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že napadená rozhodnutí porušila její právo na spravedlivý proces podle y. Její argumentace primárně směřuje k meritu věci. Vyjadřuje však také "nesouhlas s pojetím přípustnosti dovolání, které Nejvyšší soud odmítl". Stěžovatelka uvádí, že přípustnost dovolání "dovozovala z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzená jinak. V daném případě to znamená řešení právní ochranou soudem stěžovatelky jako řadového občana, členky družstva, který prokazatelně poskytl své finanční prostředky družstvu, dnes insolvenčnímu dlužníku v době, kdy nikdo nemohl vědět, že příjemce takovýchto finančních prostředků skončí v insolvenci, kterou člen družstva jako věřitel nijak nezavinil, nepodílel se na úpadku družstva a naopak se ho v dobré víře a v poctivém úmyslu jako člen snažil zachránit." Stěžovatelka tak pouze doslovně cituje a doslova opakuje to, co tvrdila před Nejvyšším soudem.

4. V nálezu

sp. zn.

(v bodě 16) Ústavní soud shrnul pět náležitostí dovolání, které plynou z a : "Nejvyšší soud zkoumá:

1) Zda dovolatel označil rozhodnutí, proti kterým dovolání směřuje.

2) Zda vymezil rozsah, v kterém tato rozhodnutí napadá (tj. které výroky či jejich části).

3) Zda vymezil dovolací důvod, jímž může být pouze nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Dovolací důvod proto musí být vymezen tak, že dovolatel (krok 3a) uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a (3b) vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. V tomto třetím kroku tedy půjde především o polemiku dovolatele s právními závěry odvolacího soudu.

4) Zda dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Tyto předpoklady přípustnosti jsou uvedeny v a U předpokladů přípustnosti podle musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne (4a) otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, pak zbývá zhodnotit, zda dovolatel (4b) vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti podle je naplněn a jak konkrétně je naplněn. Pokud například dovolatel tvrdí, že se odvolací soud při řešení oné otázky hmotného či procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, vymezí, která konkrétní rozhodnutí odvolací soud nerespektoval (ve vztahu k oné otázce hmotného či procesního práva).

5) Zda dovolání obsahuje dovolací návrh (petit)."

5. Ústavní soud si vyžádal dovolání stěžovatelky a souhlasí s Nejvyšším soudem, že dovolání zjevně nemá zákonné náležitosti, které "aktivují" právo na přístup k Nejvyššímu soudu. Lze přisvědčit Nejvyššímu soudu, že dovolání neobsahuje čtvrtou náležitost, tedy vymezení splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Stěžovatelka v dovolání nevysvětlila, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti je naplněn a jak konkrétně je naplněn (neuvedla např. judikaturu, od níž by se odvolací soud odchýlil). Bližší odůvodnění uvádí Nejvyšší soud v bodech 12-13.

6. Ústavní soud proto považuje ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu za zjevně neopodstatněnou. Proti rozhodnutím Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci je pak stížnost nepřípustná, neboť stěžovatelka účinně nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje ( ).

7. Ústavní soud tak mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti podle jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle téhož zákona jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. ledna 2024

Jan Wintr, v. r.

předseda senátu