Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2181/2024

-1532

USNESENÍ

A. B.

České republice – Státnímu pozemkovému úřadu

, IČ 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 16. května 2024, č. j. -1495, t a k t o:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 13.019,60 Kč k rukám advokáta JUDr. Martina Purkyta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 27. 2. 2024, č. j. -1439, nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní bezúplatnou smlouvu o převodu blíže specifikovaných pozemků (parc. č. XY a geometrickým plánem konkretizované části pozemku parc. č. XY, oboje zapsané na LV č. XY, v k. ú. XY, obec XY, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště XY) do vlastnictví žalobkyně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Okresní soud věc projednával znovu poté, co byl jeho předchozí rozsudek ze dne 30. 11. 2021, č. j. -1023, v zamítavé části týkající se mimo jiné též shora identifikovaných pozemků zrušen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 28. 3. 2022, č. j. -1099 (dovolání žalované proti posledně citovanému rozhodnutí bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2022, č. j. -1158). V nynějším řízení rozhodoval soud prvního stupně pod účinky závazného právního názoru odvolacího soudu už pouze o zmíněných pozemcích (v části bylo řízení pro zpětvzetí žaloby zastaveno usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 9. 3. 2023, č. j. -1242). Ohledně výše restitučního nároku žalobkyně vycházel soud z již dříve předloženého znaleckého posudku doc. Ing. Jaromíra Rysky, CSc., ze dne 16. 6. 2020, a z revizního znaleckého posudku zhotoveného společností Appraising Alpha – znalecký ústav s. r. o., jakož i ze zjištění učiněných při výsleších znalce Rysky i zástupce znaleckéhou v restitučních řízeních týchž účastníků před Obvodními soudy pro Prahu 8 a Prahu 9 a Okresním soudem Brno-venkov. Na základě řečeného dospěl k závěru o hodnotě restitučního nároku žalobkyně, jehož doposud neuspokojená část nebude hodnotou vydaných náhradních pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení, přečerpána. Z uvedeného důvodu zamítl i návrh žalované na výslech zástupce znaleckéhou. Nebyla-li od posledního rozhodnutí tvrzena ani prokazována změna ve skutkových okolnostech týkajících se vhodnosti náhradních pozemků, pokládal tyto za vhodné k vydání ve smyslu ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Vzhledem k vylíčenému okresní soud žalobkyni v jejím žádání vyhověl.

2. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 16. 5. 2024, č. j. -1495, k odvolání žalované rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé potvrdil (výrok I), změnil nákladový výrok II rozsudku okresního soudu (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). Zopakoval, odkazuje přitom na své dřívější rozhodnutí ve věci, jakož i na rozhodnutí Nejvyššího soudu v daném sporu, že jsou bezpochyby naplněny podmínky pro postup podle § 11b zákona o půdě. Zjištěný skutkový stav i jeho právní posouzení soudem prvního stupně považoval za úplné a přiléhavé, a to včetně stanovení výše restitučního nároku založené na závěrech znalců vycházejících mimo jiné z žalovanou naříkaného regulačního plánu. Odmítl a za účelové i procesně vadné označil námitky žalované vůči posudku znaleckéhou. Připomenul současně, že žalovaná v nynějším řízení nikdy nenavrhla provedení revizního znaleckého posudku, nýbrž akceptovala jeho zpracování v řízení před jiným soudem ve sporu týchž účastníků včetně výslechu znalce, což zároveň označil za procesně korektní postup. Argumenty stran aplikace konkrétních srážek podle , o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění (dále jen „“), odmítl jako irelevantní pro konečný výsledek ve věci. Ztotožnil se s v řízení doposud zastávanými a odůvodněnými závěry o vhodnosti předmětných pozemků k jejich vydání jako pozemků náhradních, nedošlo-li v mezidobí v tomto směru k žádnému posunu v rovině právní (judikatuře), ani skutkové. S ohledem na řečené krajský soud, vytýkaje přitom žalované drzost a účelovost její procesní obrany, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná, jež je považuje za přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), navrhujíc současně odklad právní moci napadeného rozhodnutí. Jako otázku, jež měla být nalézacími soudy posouzena v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, artikuluje „aktivitu oprávněné osoby – předpoklady pro uspokojení restitučního nároku jiným než zákonem o půdě předvídaným způsobem“. Nesouhlasí s „přeceněním nároku žalobkyně“ a v této souvislosti předkládá jakožto doposud neřešenou otázku platnosti historických regulačních plánů pro jejich aplikaci při oceňování restitučního nároku. Po Nejvyšším soudu rovněž žádá judikatorní výklad pojmu stavební nesrostlost, stejně jako termínu nezpevněná komunikace ve smyslu přílohy č. 7 , přičemž brojí proti závěru o nepoužití konkrétních srážek podle citované vyhlášky. Dále namítá vady v dokazování a nesouhlasí se způsobem hodnocení pro řízení rozhodných znaleckých posudků, čímž se měl odvolací soud odchýlit od rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované například jeho rozsudkem sp. zn. . Konečně ve spojitosti s tím rozporuje i postup nalézacích soudů odkazujících v problematice znaleckých posudků a výpovědí znalců na odlišná soudní řízení (zejména řízení vedené u Okresního soudu Brno-venkov). Vzhledem k uvedenému navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu, jakož i rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci Okresnímu soudu v Pelhřimově k dalšímu řízení.

4. K dovolání se prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřila žalobkyně, navrhujíc je jako nepřípustné odmítnout, respektive zamítnout pro jeho nedůvodnost.

5. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle ve znění pozdějších předpisů.

6. Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou dle , zabýval jeho přípustností.

7. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Dovolání žalované přípustné není.

9. K v úvodu avizované otázce označené jako „aktivita oprávněné osoby – předpoklady pro uspokojení restitučního nároku jiným než zákonem o půdě předvídaným způsobem“ dovolatelka nerozvádí žádnou, natož relevantní právní argumentaci, a proto nelze ani uvažovat o její způsobilosti přivodit přípustnost dovolání podle

10. Stran dovolatelkou rozporované hodnoty restitučního nároku žalobkyně jeví se případným připomenout Nejvyšším soudem konstantně přijímané a opakované závěry artikulované například v jeho usnesení ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. . Pro výši náhrady za nevydaný pozemek podle zákona o půdě je rozhodný charakter pozemku v době přechodu na stát. Pokud byly dané pozemky ke dni odnětí vlastnického práva oprávněným osobám (respektive jejich právním předchůdcům) pozemky stavebními, popřípadě byly za tímto účelem vykupovány či odebírány, je za ně třeba poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu dle (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. ). V judikatuře dovolacího soudu bylo dále objasněno, že při hodnocení povahy odňatých pozemků mohou soudy brát v potaz rozmanité okolnosti, které se v kontextu projednávaného případu pro posouzení této otázky jeví relevantní, mezi skutečnostmi, jež připadají v úvahu, však zpravidla bude mít značnou váhu obsah územně plánovací dokumentace determinující funkční využití dotčených nemovitostí ke dni jejich přechodu na stát (podrobněji srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. , a ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. ).

11. V intencích shora připomenutého pak nelze soudům v nynějším řízení ničeho vytknout. Rozporuje-li žalovaná jejich závěry o stavebním charakteru odňatých pozemků, míří svými námitkami toliko proti skutkovým zjištěním nalézacích soudů, jež ovšem s ohledem na ustanovení v dovolacím řízení není možné přezkoumávat (k tomu z mnoha viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. ). Nutno dodat, že ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, jež se opírá o zásadu volného hodnocení důkazů ve smyslu , nelze způsobilým dovolacím důvodem úspěšně napadnout (k tomu srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč.). Namítá-li dovolatelka neplatnost zmíněného regulačního plánu, opomíjí, že soudy jsou v civilním soudním řízení oprávněny zkoumat správní akty zásadně jen z hlediska toho, zda se jedná o akty nicotné (nulitní), tedy o akty trpící vadami tak závažnými, že se neuplatní presumpce jejich správnosti (srovnej zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. , jakož i v něm citovanou judikaturu, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. ).

12. Obdobné, tedy že se jedná o rozporování skutkových závěrů nalézacích soudů, lze ostatně uzavřít ve vztahu k nesouhlasu žalobkyně s převzetím znaleckých závěrů o charakteru odňatých pozemků, který neodůvodňuje aplikaci cenových srážek podle přílohy č. 7 (k tomu též viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2024, sp. zn. ). Přípustnost dovolání konečně nepřivodí ani další procesní námitky dovolatelky vůči znaleckému posudku znaleckéhou, jimiž brojí proti způsobu hodnocení důkazů, jež ovšem, jak bylo shora předesláno, předmětem dovolacího přezkumu učinit nelze (srovnej namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. ).

13. Domáhá-li se pak žalovaná výkladu jednotlivých pojmů užitých v oceňovací vyhlášce (stavební nesrostlost a nezpevněná komunikace), nutno na její argumentaci reagovat tak, že na jí požadovaném výkladu řečených pojmů rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Odvolací soud totiž uzavřel, že pro výsledek souzeného případu je irelevantní, aplikují-li se konkrétní cenové srážky, či nikoliv, neboť je na základě ostatních zjištění zjevné, že ani v případě žalovanou požadovaného snížení výše restitučního nároku žalobkyně by vydáním předmětných pozemků nebyl její restituční nárok přečerpán. Na výkladu oceňovacím předpisem užívaných obratů právní posouzení odvolacího soudu nezávisí, a tedy jím není správnost rozhodnutí ve věci ovlivněna, pročež ani v tomto směru nemůže být přípustnost podaného mimořádného opravného prostředku založena (viz mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. , a ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. ).

14. Odvolacímu soudu v aktuálně projednávané kauze konečně není ani možné vytýkat provinění vůči , a tudíž ani rozpor napadeného rozhodnutí s dovolatelkou jmenovaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. . K žalovanou požadovanému výslechu znalce zhotovujícího revizní posudek došlo v řízeních totožných účastníků ohledně shodné sporné otázky – výše téhož restitučního nároku – před jinými nalézacími soudy, přičemž žalovaná mu byla přítomna, a stejně tak jí nebyla odepřena možnost se k němu vyjádřit, případně klást dotazy. Nikterak tak nebyla upozaděna její procesní práva, pročež obstojí přesvědčivě odůvodněný závěr odvolacího soudu o nadbytečnosti výslechu znalce k této otázce v nynějším řízení. Postup odvolacího soudu preferující procesní ekonomii a sledující efektivní řešení sporu lze nadto shledat konformním i s judikaturou akcentující předvídatelnost soudního rozhodování a právo účastníků očekávat obdobné rozhodnutí v typově shodných věcech, jakožto součást práva na spravedlivý proces (k tomu srov. zejména nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. , z judikatury Nejvyššího soudu pak např. rozsudek ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. – v němž odvolací soud obdobně postupoval při řešení otázky liknavosti státu vůči restituentovi, či jeho usnesení ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. ).

15. Z vylíčeného je zjevné, že na předmětné dovolání nelze pohlížet jako na přípustné, a proto je Nejvyšší soud podle odmítl.

16. Přistoupil-li Nejvyšší soud k odmítnutí dovolání v přiměřené lhůtě, nerozhodoval již samostatně o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí,jenž sdílí osud dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , bod 34).

17. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , , části věty před středníkem, a s tím, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni v dovolacím řízení vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které dovolací soud stanovil na základě , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“. Dle a bodu 6 AT (tarifní hodnotou je částka 531.621,60 Kč, do níž byl uspokojen restituční nárok žalobkyně) činí sazba odměny za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání včetně nesouhlasu s návrhem na odklad právní moci napadeného rozsudku) 10.460 Kč, společně s paušální náhradou výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč a zvýšením o DPH má poté žalobkyně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 13.019,60 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. 10. 2024

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu