Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 867/2024

-228

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně J. O., zastoupené Mgr. Evou Novotnou, advokátkou se sídlem v Jindřichově Hradci, Kmentova č. 89, proti žalované Domovu důchodců Proseč u Pošné, příspěvkové organizaci, se sídlem v Proseči u Pošné č. 1, IČO 00511897, zastoupené Mgr. Evou Decroix, MBA, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Jiráskova č. 2159/25, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 14. listopadu 2023, č. j. -199, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 14. 11. 2023, č. j. -199, neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

2. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

3. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. ). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části, neboť v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , uveřejněné pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

4. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, argument, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. ); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit, a alespoň stručné uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (srov. např. již uvedená usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

5. Uvedeným požadavkům dovolání v posuzované věci nevyhovuje. Prostřednictvím nastolených otázek („Do jaké doby musí zaměstnanec doložit existenci překážky v práci?“ a „Může zaměstnanec uplatňující překážku v práci tuto kdykoliv platně zaměnit za překážku v práci z jiných důvodů?“) dovolatelka vyjadřuje svůj nesouhlas se skutkovými zjištěními odvolacího soudu [že „prakticky od pracovního úrazu strany sporu řešily zdravotní způsobilost žalobkyně k výkonu práce“, že „průběžně se (žalobkyně) podrobovala pracovně lékařským prohlídkám, s jejichž závěry žalobkyně nesouhlasila a opakovaně o tom, žalovanou informovala“, že „v kontextu těchto všech událostí je nutno vykládat obsah dopisu žalobkyně ze dne 9. 7. 2021“, že „v dopisu dala žalobkyně srozumitelně najevo, že podle ní dosud není vyřešena otázka její zdravotní způsobilosti a že jí ani po ukončení dovolené nebude možné přidělovat práci“, že „musel být žalované důvod nenastoupení do práce jasný“ a že „nenastoupení žalobkyně mělo jasný původ v jejím přesvědčení, že není způsobilá vykonávat práci dle pracovní smlouvy“ (srov. bod 15 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu)], namítá-li, že „žalobkyně jako překážku v práci tvrdila neexistenci platného pracovnělékařského posudku, odmítala nastoupit k výkonu pracovní činnosti z důvodu neexistence platného pracovnělékařského posudku a teprve v rámci soudního řízení uvedla, že by byla oprávněna odmítnout výkon práce v souladu s “, že „z dopisu žalobkyně ze dne 9. 7. 2021 žalovaný objektivně nemohl seznat vůli žalobkyně odmítnout výkon práce podle “ a že „žalobkyně tak v rozhodné době odmítala výkon práce z jiného, v té době neexistujícího důvodu, přičemž neexistence tohoto důvodu si žalovaný byl dobře vědom“, a na těchto námitkách následně buduje své vlastní (od odvolacího soudu odlišné) právní posouzení věci (že „nelze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby v rámci zachování právní jistoty zaměstnavatel při odmítnutí výkonu práce z jednoho důvodu současně zkoumal, zda u zaměstnance potenciálně nepřichází v úvahu i nějaký jiný důvod, který však zaměstnanec neuvádí“, že „pokud zaměstnanec při odmítnutí výkonu práce uvede důvod, pro který výkon práce odmítá, nelze jej dodatečně nahradit jiným, byť existujícím, důvodem“, že zaměstnanec je povinen doložit zaměstnavateli existenci překážky na své straně „dříve než v rámci soudního řízení o určení neplatnosti výpovědi, tedy jinými slovy, pokud je existence překážky na straně zaměstnance zaměstnavateli doložena až v rámci soudního řízení, ačkoliv by tato překážka měla představovat objektivní překážku, pro kterou nelze na nepřítomnost zaměstnance na pracovišti nahlížet jako na porušení pracovních povinností, pak nelze na toto doložení překážky nahlížet jako na včasné“). Uvedené námitky přípustnost dovolání podle ustanovení nezakládají.

6. Dovolatelka pomíjí, že správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ). Pro úplnost je nutné připomenout, že při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. ).

7. Není zpochybněním právního posouzení věci, jestliže dovolatelka předkládá vlastní skutkovou verzi vycházející z jiného hodnocení provedených důkazů, a tedy z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud. Skutkovým stavem, který zjistily soudy nižších stupňů, je Nejvyšší soud vázán. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (shodně srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč., včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč.).

8. Závěr odvolacího soudu, že „pokud žalobkyně nevykonávala pro žalovanou v rozhodném období práci, nelze její nepřítomnost považovat za neomluvenou absenci a výpověď z pracovního poměru tak nebyla dána po právu“, je navíc v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. , nebo – ve vztahu k obdobné právní úpravě v předchozím – například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 3. 1979, sp. zn. , uveřejněný pod č. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2006, sp. zn. , anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. ). Z ní vyplývá závěr, že porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci tím, že podle pokynu zaměstnavatele zaměstnanec odmítá v pracovní době osobně konat práce podle pracovní smlouvy (nebo vůbec nastoupit do práce a být přítomen na svém pracovišti), se může zaměstnanec dopustit mimo jiné jen tehdy, má-li podle pokynu zaměstnavatele vykonávat takové práce, pro jejichž výkon je (objektivně) zdravotně způsobilý. Odmítnutí výkonu práce, byť dohodnuté v pracovní smlouvě, pro jejíž výkon není zaměstnanec zdravotně způsobilý, tedy není porušením pracovních povinností, a tudíž ani důvodem pro výpověď z pracovního poměru pro porušení pracovní povinnosti [ zák. práce] nebo pro okamžité zrušení pracovního poměru [ zák. práce]. Obdobně nemůže být posouzena jako neomluvená (a tedy jako porušení pracovní povinnosti) ani případná nepřítomnost zaměstnance v práci, kterou zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu (objektivně) není schopen vykonávat.

9. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle odmítl.

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 11. 2024

JUDr. Pavel Malý předseda senátu