Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2062/2024

28 Cdo 2062/2024-246

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce: Rytířský řád Křížovníků s červenou hvězdou, IČO 00408026, se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/4, zastoupený JUDr. Ing. Jiřím Davidem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Kaprova 40/12, za účasti: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, za vedlejší účasti na straně České republiky – Státního pozemkového úřadu: 1)R. V., 2) Z. D., 3) S. R., 4) H. K., a 5) Základní organizace Českého zahrádkářského svazu organizace 55 Praha 9 Hloubětín, IČO 61379441, se sídlem v Praze 9, Kbelská 336, o vydání věci, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání České republiky – Státního pozemkového úřadu proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. ledna 2024, č. j. -194, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. 1. 2024, č. j. -194, potvrdil výrok I rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 11. 9. 2020, č. j. -137, jímž byla zamítnuta žaloba o vydání pozemků parc. č. XY a XY v k. ú. XY, včetně součástí a příslušenství, in eventum o vydání pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, vymezeného oddělovacím geometrickým plánem č. 3218-89/2019 vyhotoveným P. J., a parc. č. XY v k. ú. XY, vymezeného oddělovacím geometrickým plánem č. 3219-90/2019 vyhotoveným P. J., a o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 30. 11. 2015, č. j. SPU 632062/2015, v tomto rozsahu (výrok I rozsudku odvolacího soudu), vydal žalobci pozemky parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY, vzniklé na základě oddělovacího geometrického plánu č. 3545-22/2023 vyhotoveného P. J., a v tomto rozsahu nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu, ze dne 30. 11. 2015, č. j. SPU 632062/2015, sp. zn. SPU 353057/2014 (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III a IV rozsudku odvolacího soudu).

2. Výrok II. rozsudku odvolacího soudu napadla dovoláním Česká republika – Státní pozemkový úřad. Předestřela otázku, zda u geometrickým plánem vymezených pozemků parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY, nacházejících se v areálu zahrádkářské osady, není dána překážka jejich vydání oprávněné osobě podle , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění pozdějších předpisů. Mínila, že odvolací soud tuto otázku vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Odkazovala na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. , ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. , ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. , a ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. , ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. , ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. , ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. , a ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. . Kladla rovněž otázku, zda může být o předmětu řízení rozhodnuto vzájemně si konkurujícími výroky a zda lze takové výroky v rámci jednoho rozhodnutí považovat za překážku rei iudicatae. Odkazovala přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. , od něhož se dle jejího názoru odvolací soud v napadeném rozhodnutí odchýlil.

3. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „ “), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

5. Konstantní rozhodovací praxe dovolacího soudu vylučuje paušální aplikovatelnost ustanovení na všechny pozemky ležící v zahrádkářských osadách, s tím, že takovou výluku z naturální restituce tento předpis nestanoví a analogická aplikace ustanovení zákona o půdě není přípustná, nejde-li o pozemky zastavěné stavbami (v občanskoprávním smyslu), případně se stavbami funkčně spjaté, s nimiž by vzájemně tvořily jeden (z hlediska funkce nedělitelný) celek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. , odkazovaný dovolatelem, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. ).

6. Při aplikaci ustanovení zakládajícího překážku vydání věci oprávněné osobě podle je ovšem možné přiměřeně zohledňovat některé závěry vyslovené při výkladu obdobně konstruovaného , o úpravě majetkových vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. , a ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. , odkazované i dovolatelem).

7. I podle ustanovení je tedy překážkou vydání pozemku nejenom jeho přímá zastavěnost stavbou (či její částí) – v případě stavby ve vlastnictví státu stavbou zřízenou po vzniku majetkové křivdy – tj. zastavěnost pozemku v doslovném smyslu, ale též bezprostřední funkční souvislost pozemku se stavbou a jeho nezbytnost k užívání stavby. Tím lze pak rozumět i situace, kdy pozemek tvoří s objekty výstavby jeden (nedělitelný) funkční celek. Proto je třeba u nárokovaného pozemku vždy přihlížet i k případné celkové funkční provázanosti s jinými pozemky a stavbami, tvoří-li tyto vzájemně provázaný soubor staveb (areál, jako funkční celek), a to i s přihlédnutím k veřejnému zájmu, který představuje jedno z výkladových kritérií restitučních výluk (přiměřeně srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. , ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. , ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. ).

8. Pro závěr o funkční souvislosti pozemků a staveb konečně není rozhodující, zda a jak jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž existence vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými objekty a pozemky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. , ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. , či ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. , na něž odkazuje i dovolatel). Judikatura dovolacího soudu přitom již aprobovala závěry o funkční souvislosti mezi pozemky užívanými jako zahrady a přilehlými rodinnými domy (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. , a ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. , či usnesení tohoto soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. ) nebo zahradními chatkami (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. ) s tím, že pro posouzení, zda pozemek se stavbou tvoří jeden funkční celek, nemusí být samo osobě rozhodné ani hledisko odlišného vlastnického režimu pozemků a staveb (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2011, sp. zn. , či usnesení tohoto soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. ). Naopak významným pro posouzení funkční souvislosti pozemku se stavbou může být hledisko proporcionality, tedy i výměry dotčených pozemků v poměru k celku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. ).

9. Posouzení otázky funkční souvislosti pozemků a staveb je vždy úzce provázáno s konkrétními skutkovými okolnostmi případu (závěr o příslušnosti konkrétních pozemků k areálu je ostatně primárně skutkové povahy a vyplývá z hodnocení v řízení provedených důkazů; viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. , či ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. , potažmo jeho rozsudky ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. , a ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. ); dovolacímu přezkumu podléhá výhradně správnost právního posouzení věci (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. , ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. , a ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. ).

10. Jestliže tedy odvolací soud, vycházeje ze zjištění, že se geometrickým plánem nově vymezené pozemky parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY v k. ú. XY, mohou sloužit toliko ke skladování palivového dřeva nebo chovu drobného zvířectva (nikoliv bezprostředně k realizaci užitných funkcí uvedené chatky) a pozemek parc. č. XY je nadto strmý a nachází se na něm toliko náletové dřeviny, uzavřel, že předmětné pozemky nejsou nezbytně nutné k užívání pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, na němž je umístěna zahradní chatka, ani s chatkou funkčně souvisejícího (geometrickým plánem nově vymezeného) pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, pročež není dána překážka jejich vydání oprávněné osobě podle , nikterak se výše citované judikatuře dovolacího soudu, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nezpronevěřil.

11. Vytýká-li dovolatel, že odvolací soud rozhodl o předmětu řízení dvěma vzájemně si konkurujícími výroky (žalobu o vydání dotčených pozemků v celém rozsahu, případně ve větším než posléze zvoleném rozsahu, zamítl a žalobci vydal toliko „menší“ geometrickým plánem vymezené pozemkové části), zatěžuje řízení vadou v podobě překážky věci pravomocně rozhodnuté, upozorňuje tím na procesní vady, jež ovšem nejsou způsobilými založit přípustnost dovolání; ke zmatečnostem, jakož i k jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, totiž dovolací soud přihlíží (jen) tehdy, je-li dovolání přípustné; srovnej , větu druhou, , z judikatury poté například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. , a ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. .

12. Rozhodnutí odvolacího soudu ostatně vytýkanými vadami netrpí, jestliže žaloba byla zamítnuta v části o nahrazení napadeného správního rozhodnutí výrokem o vydání žalobcem původně vymezených pozemkových parcel či jejich geometrickým plánem oddělených částí a bylo jí vyhověno v části, v níž se žalobce posléze domáhal nahrazení správního rozhodnutí výrokem odlišným – o vydání jiných pozemkových parcel (vymezených v jiném rozsahu a poloze novým geometrickým plánem); materiálně tak byly uvedeným rozhodnutím vydány žalobci geometrickým plánem posléze vymezené pozemkové části a co do zbytku (zbývajících původně uplatňovaných pozemkových částí) byla žaloba zamítnuta.

13. Zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání tak vzhledem k výše uvedenému v posuzovaném případě naplněny nebyly ( ). Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( ).

14. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání České republiky – Státního pozemkového úřadu bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobce patří odměna advokáta ve výši 3 100 Kč [srov. , ., a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ), dohromady ve výši 4 114 Kč (jež jsou mu Česká republika – Státní pozemkový úřad a vedlejší účastníci vystupující na její straně povinni nahradit společně a nerozdílně; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. , jakož i další rozhodnutí v něm citovaná).

15. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. 10. 2024

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu