Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 824/2024

21 Cdo 824/2024-343

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobců a) M. H., b)E.H., obou zastoupených JUDr. Karlem Střelcem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Vyškově, Kašíkova č. 336/5, proti žalované Final a, s. r. o. se sídlem ve Zlíně, Stráže č. 3662, IČO 49454901, zastoupené Mgr. Markétou Šulcovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Sokolská č. 584/11, o určení neexistence zástavního práva, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. října 2023, č. j. -146, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 26. 10. 2023, č. j. -146, Krajský soud v Brně výrokem I./a) potvrdil ve výroku o věci samé rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 23. 11. 2022, č. j. -90, jímž tento soud určil, že zástavní právo zatěžující nemovitosti v rozsudku identifikované k zajištění pohledávek žalované „neexistuje“ (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.), změnil jej pouze ve výroku o náhradě nákladů řízení [výrok I./b)], a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že jak zajištěná pohledávka (vzniknuvší původně z úvěru poskytnutého společností MONETA MONEY Bank, a. s., dříve GE Money Bank, a. s., společnosti INSTAV VYŠKOV, a. s. podle smlouvy o úvěru ze dne 27. 10. 2008), tak i zástavní právo k zajištění této pohledávky (podle zástavní smlouvy mezi týmiž společnostmi ze dne 27. 10. 2008) jsou promlčeny.

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání; žalobci navrhli jeho odmítnutí pro jeho zjevnou nepřípustnost, resp. zamítnutí pro nedůvodnost.

3. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) projednal dovolání žalované podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

4. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

5. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

6. Dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je ve vztahu k řešení dovolatelkou vytknuté otázky, a to otázky významu ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod (dovolatelka jej netvrdí), aby uvedená otázka byla řešena jinak.

7. Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci – mimo jiné – zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení a věty první – nepodléhá), že dne 27. 10. 2008 (s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí k témuž dni) byla mezi právním předchůdcem žalované (společností GE Money Bank, a. s.) jako zástavním věřitelem a společností INSTAV VYŠKOV, a. s. jako zástavním dlužníkem uzavřena zástavní smlouva k nemovitostem – pozemkům p. č. XY a p. č. XY v k. ú. XY – k zajištění pohledávky zástavního věřitele ve výši 4 200 000 ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 10. 2008, že žalobci tyto nemovitosti nabyli podle směnné smlouvy ze dne 3. 6. 2009, uzavřené se společností INSTAV VYŠKOV, a. s., že splatnost úvěrové pohledávky nastala dne 18. 2. 2010, že Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 11. 2010 prohlásil konkurs na majetek společnosti INSTAV VYŠKOV, a. s., že původní věřitel přihlásil svou pohledávku z úvěrové smlouvy přihláškou ze dne 31. 3. 2010, že usnesením ze dne 27. 12. 2016 byl konkurs na majetek společnosti INSTAV VYŠKOV, a. s. zrušen z důvodu, že pro uspokojení věřitelů byl majetek dlužníka zcela nedostačující. Dále není pochyb o tom, že nynější žalovaná je nástupcem původního zástavního věřitele, a dále nikdo nezpochybnil tvrzení zástavního věřitele, že pohledávka, přihlášená do insolvenčního řízení společnosti INSTAV VYŠKOV, a. s., nebyla popřena.

8. Judikatura Nejvyššího soudu je ve vztahu k dovolatelkou vytyčené otázce zajedno v následující závěrech.

9. Pravidla vyjádřená v nikterak nevylučují aplikovat po skončení insolvenčního řízení obecná pravidla o promlčení, tak jak se podávají z právního předpisu upravujícího hmotněprávní vztahy účastníků, z nichž vzešla žalovaná pohledávka (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 68/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

10. Insolvenční řízení vedené podle představuje (stejně jako dříve konkursní řízení vedené podle zákona č. 328/1911 Sb., o konkursu a vyrovnání) onen typ řízení, v němž o pohledávce není rozhodováno „ve věci samé“ ve smyslu obch. zák. Ani insolvenční řízení vedené podle totiž není typově určeno k vydání meritorního rozhodnutí o pohledávce, kterou v něm věřitel vůči dlužníku uplatnil způsobem předepsaným [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 18/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 18/2022“), jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. ]. Skutečnost, že věřitel v insolvenčním řízení získal exekuční titul představovaný upraveným seznamem přihlášených pohledávek, aplikaci obch. zák. nevylučuje. Závěry uvedené v R 18/2022 tak je třeba doplnit jen potud, že ohledně té části pohledávky věřitele, která nebyla uspokojena v insolvenčním řízení, platí po skončení insolvenčního řízení, že promlčecí doba nepřestala běžet, přičemž je bez právního významu, že věřitel získal k této části své pohledávky k dispozici exekuční titul představovaný seznamem pohledávek (srov. již výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. , bod 31.).

11. Pro posouzení, zda se aplikuje § 405 obch. zák., totiž není podstatné, že v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka insolvenční soud vydal rozhodnutí, která jsou (v poměrech insolvenčního řízení) rozhodnutími „ve věci samé“ (např. usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení); rozhodující naopak je, že v insolvenčním řízení nebylo (nemohlo být) vydáno takové rozhodnutí o přihlášené pohledávce věřitele, které by ohledně ní vytvořilo exekuční titul, ani nebyl (nemohl být) nárok věřitele „zamítnut“ takovým způsobem, který by vytvořil překážku věci rozhodnuté pro případné další řízení o pohledávce věřitele.

12. Jinak řečeno pro vyloučení aplikace ustanovení § 405 odst. 1 obch. zák. je nutné splnit podmínku existence rozhodnutí „ve věci samé“, jež je zároveň exekučním titulem, popřípadě zamítavým rozhodnutím, které pro další případné řízení o takové pohledávce z obchodního závazkového vztahu vytváří překážku věci rozhodnuté. Rozhodnutí insolvenčního soudu, kterými bylo v insolvenčním řízení rozhodnuto ve „věci samé“, nepředstavují ohledně přihlášené pohledávky exekuční titul a nejsou tak rozhodnutími ve věci samé ve smyslu ustanovení § 405 odst. 1 obch. zák.

13. Z recentních rozhodnutí srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2023, sp. zn. (byť jde o usnesení o odmítnutí dovolání, je řešené problematice věnována značná pozornost), ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla odmítnuta pro zjevnou nepřípustnost usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. .

14. Za výše uvedené skutkové situace (srov. bod 7 tohoto odůvodnění) právní závěr odvolacího soudu, že k promlčení zástavního práva (v souvislosti s promlčením zástavním právem zajištěné pohledávky) došlo již 21. 1. 2018, je zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí dovolacího osudu (viz body 8–12 tohoto rozhodnutí), a proto námitka dovolatelky přípustnost dovolání nezakládá.

15. Z uvedeného důvodu též nejsou případné odkazy dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť jde o rozhodnutí, která řeší problematiku, která s projednávanou věcí vůbec nesouvisí (týká se odkazu dovolatelky, vztahujícího se k rozhodnutím o otázce přihlášky věřitele jako veřejné y – viz odkaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. , anebo k otázce možnosti zástavního věřitele uspokojit z výtěžku prodeje zástavy svoji pohledávku i v případě zániku obligačního dlužníka – viz odkazy dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. , ze dne 6. 6. 2012, sp. zn. , anebo k otázce významu upraveného seznamu přihlášených pohledávek jako exekučního titulu – viz rozhodnutí citovaná v bodě II doplnění dovolání ze dne 11. 2. 2024).

16. Další námitka dovolatelky (bod II obsahu dovolání ze dne 2. 1. 2024, resp. bod I obsahu doplňku ze dne 11. 2. 2024), vztahující se k nesprávné aplikaci ustanovení , vystihuje zmatečnostní vadu řízení uvedenou v ustanovení spočívající v tom, že účastníkovi byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Vady uvedené v ustanoveních , a b) a (tzv. zmatečnosti) však nejsou způsobilým dovolacím důvodem podle ustanovení věta druhá a ani nemohou (samy o sobě) založit přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu; dovolací soud k těmto vadám může – jestliže k nim skutečně došlo – podle ustanovení věty druhé přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Takový předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.

17. Má-li účastník řízení za to, že řízení bylo zatíženo zmatečnostní vadou, má možnost podat žalobu pro zmatečnost ( ), která (na rozdíl od dovolání) slouží výhradně k nápravě těchto vad řízení.

18. V části, ve které směřuje dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve výrocích o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

19. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

20. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 8. 2024

JUDr. Marek Cigánek předseda senátu