Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1521/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce FINCOM TRADE LTD., se sídlem Akara Bldg., 24 De Castro Street, Wickhams Cay 1, Road Town, Tortola, Britské panenské ostrovy, identifikační číslo 1380699, zastoupeného Mgr. Pavlem Nádeníčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Hilleho 6, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) Josefu Jursovi, narozenému 30. dubna 1946 a 2) V. J., oběma zastoupeným JUDr. Lubošem Vosykou, advokátem, se sídlem v Praze – Smíchově, Stroupežnického 2328/30, PSČ 150 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. září 2010, č. j. -115, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 12.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení a , (dále jen „ “) a na ustanovení čl. I. , , , , a až 3 (dále jen „ “) – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaným se prostřednictvím včas uplatněných námitek správnost směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo.

Přitom zdůraznil, že:1) Žalovaní jako směneční rukojmí za výstavce směnky (JUVIT s. r. o.) by se své povinnost zaplatit směnku neubránili ani tehdy, prokázali-li by, že výstavce ve skutečnosti směnku nevystavil.2) Směnka byla remitentem (VIVA leasing, a. s.) indosována nedatovaným rubopisem na žalobce, přičemž ze směnky se nepodává, že by se tak stalo po uplynutí lhůty k protestu. Žalovaní by tak mohli ve vztahu k žalobci „použít“ kauzální námitky, které měli proti remitentovi, nabyl-li by žalobce směnku vědomě ke škodě dlužníka. V případě, že by na žalobce byla indosována blankosměnka (potud Nejvyšší soud poznamenává, že z protokolu o jednání ze dne 14. května 2009 plyne tvrzení žalobce, že nabyl směnku již vyplněnou) a chybějící údaje na směnce by vyplnil žalobce, mohli by žalovaní namítnout „porušení vyplňovací dohody“ uzavřené s remitentem, nabyl-li by žalobce blankosměnku ve zlé víře nebo provinil-li by se při nabývání blankosměnky hrubou nedbalostí. V námitkách ani v dalším řízení u soudu prvního stupně však žalovaní netvrdili žádné okolnosti, z nichž by bylo možno na takové jednání žalobce usuzovat.3) Zánik výstavce směnky bez právního nástupnictví nemá vliv na povinnost žalovaných jako směnečných rukojmích směnku zaplatit.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které mají za přípustné podle ustanovení , namítajíce, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíce dovolací důvod podle ustanovení

Dovolatelé formulují úhrnem osm důvodů „nesprávného právního posouzení“ a požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Přitom snášejí argumenty ke kauze směnky (viz námitky týkající se důvodu vystavení směnky, leasingové smlouvy a předmětu leasingu), k nabytí směnky a jejím doplnění žalobcem, jakož i k postupu soudů při dokazování.

Žalobce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Dovolání žalovaných proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení a b) , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. , jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z hlediska uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení ( ve spojení s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. ) a při respektování omezení plynoucích z ustanovení (koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu) Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledává.

Z obsahu dovolání – prvního až osmého důvodu „nesprávného právního posouzení“ – je totiž zjevné, že dovolatelé dílem uplatňují výhrady, které nebyly obsaženy ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, dílem zpochybňují (nepřípustně) správnost skutkových zjištění soudů nižších stupňů a dílem uplatňují tzv. kauzální námitky; závěr odvolacího soudu, podle něhož netvrdili žádné okolnosti, ze kterých by plynulo, že by žalobce vědomě k jejich škodě nabyl směnku nebo že by nabyl blankosměnku ve zlé víře nebo se při jejím nabývání provinil hrubou nedbalostí, pročež jim kauzální námitky ve vztahu k žalobci nepřísluší, však nezpochybňují.

Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z hlediska postupu soudu prvního stupně spočívajícího – dle názoru dovolatelů – v tom, že směnka byla u jednání „pouze čtena“, čímž měli dovolatelé „ztratit u soudu zákonnou právní ochranu“, nemohli „směnku při jednání napadnout a námitkami se k jednotlivým směnečným nesrovnalostem neprodleně vyjádřit“. Není totiž pochyb o tom, že námitky proti obsahu směnky mohli žalovaní uplatnit jen ve lhůtě určené ustanovením , ani o tom, že důkaz směnkou soud prvního stupně provedl v souladu s ustanovením

Konečně Nejvyšší soud – nad rámec výše uvedeného a ve vazbě na obsah včasných námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu – připomíná, že již v rozsudku ze dne 9. února 2006, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 16/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož nemůže-li být dluh odpovídající zajištěné pohledávce uspokojen dlužníkem proto, že dlužník zanikl bez právního nástupce, nemá to za následek ani zánik pohledávky, ani zánik závazku zajišťovacího. Soudní praxe je přitom jednotná i v závěru, podle něhož nesprávné vyplnění blankosměnky nemá za následek neplatnost směnky, nýbrž zakládá námitku proti majiteli směnky (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. srpna 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 84/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v něm obsažený odkaz na důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. a ze dne 17. prosince 2008, sp. zn. , jakož i rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 13. října 1998, sp. zn. , uveřejněné v časopisu Soudní rozhledy č. 4, ročník 1999).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Tyto náklady sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle , která podle ustanovení , , , a činí 10.000,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , a s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí celkem 12.360,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 6. června 2012

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu