Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 780/2024

27 Cdo 780/2024-118

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně VITVIMO s. r. o., se sídlem v Brně, Pěstitelská 196/18, PSČ 619 00, identifikační číslo osoby 07644990, zastoupené Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, proti žalované VRL Praha a. s., se sídlem v Praze 15, Ke Kablu 378/24, PSČ 102 00, identifikační číslo osoby 45272905, zastoupené Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, PSČ 118 00, o zaplacení 81.603.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2023, č. j. -94, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

1. Žalobou, doručenou soudu prvního stupně dne 12. 11. 2021, se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení 81.603.000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně má za to, že žalovaná (coby společnice žalobkyně) porušila svou povinnost – založenou společenskou smlouvou žalobkyně – převést na žalobkyni vlastnické právo k vnesenému nepeněžitému vkladu, a proto je povinna podle , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), uhradit jeho cenu v penězích.

2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 1. 2023, č. j. -75, řízení přerušil podle , (dále jen „ “), do pravomocného skončení řízení o určení neplatnosti společenské smlouvy žalobkyně vedeného u téhož soudu pod sp. zn. .

3. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že řízení se nepřerušuje.

4. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

5. Dovolatelka má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, a to:

1/ otázky přerušení řízení podle ,

2/ otázky podmínek pro změnu „rozsudku“ soudu prvního stupně soudem odvolacím, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu.

6. Pro řešení první dovolatelkou formulované otázky není dovolání přípustné, neboť z judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu se podává, že:

1) Důvody k přerušení řízení podle jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle

2) Smyslem ustanovení je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží.

3) Ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení podle uvedeného ustanovení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (zejména pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně irelevantní).

Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. , ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. , ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. , a v něm citovanou judikaturu.

7. Závěr odvolacího soudu, podle něhož v projednávané věci není dán důvod pro přerušení řízení, je – ve výsledku – v souladu se shora uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu, jakož i se zásadou hospodárnosti řízení, neboť otázku (ne)platnosti společenské smlouvy žalobkyně si může soud posoudit sám jako otázku předběžnou.

8. Ani druhá dovolací otázka dovolání přípustným nečiní. Změnil-li odvolací soud usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení podle , je jeho procesní postup v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. ).

9. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč.).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 6. 2024

JUDr. Filip Cileček předseda senátu