Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2458/24

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti VRL Praha, a. s., se sídlem Ke Kablu 378/24, Praha - Dolní Měcholupy, zastoupené Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem, se sídlem Újezd 450/40, Praha 1 - Malá Strana, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2024 č. j. -118 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2023 č. j. -94, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti VITVIMO, s. r. o., se sídlem Pěstitelská 196/18, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d (dále jen " "), resp. právo na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na zákonného soudce podle y, jakož i právo na ochranu vlastnictví podle y.

2. Vedlejší účastnice řízení (žalobkyně) se po stěžovatelce (žalované) domáhá zaplacení částky ve výši 81 603 000 Kč s příslušenstvím z titulu porušení povinnosti stěžovatelky (společníka vedlejší účastnice řízení) převést na vedlejší účastnici řízení vlastnické právo k výnosu nepeněžitého vkladu do jejího základního kapitálu.

3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 26. 1. 2023 č. j. -75 řízení přerušil podle , , do pravomocného skončení řízení o určení neplatnosti společenské smlouvy vedlejší účastnice řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. .

4. K odvolání vedlejší účastnice řízení Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 24. 10. 2023 č. j. -94 změnil rozhodnutí městského soudu tak, že řízení se nepřerušuje. Z usnesení městského soudu nevyplynulo, že by v řízení, do jehož skončení mělo být stávající řízení přerušeno, měla být řešena otázka, která má význam pro rozhodnutí v této věci.

5. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 10. 6. 2024 č. j. -118 odmítl jako nepřípustné.

6. Stěžovatelka napadá rozhodnutí vrchního soudu a Nejvyššího soudu z důvodu nesprávného procesního postupu. Domnívá se, že zásadní otázka (ne)platnosti zakladatelského právního jednání, která má význam pro nyní posuzovanou věc, by měla být posouzena pouze jednou, a to v řízení vedeném u městského soudu pod sp. zn. .

7. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a dospěl k závěru, že tomu tak není.

8. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( téhož zákona).

9. Jak se podává z výše uvedeného, jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti určené k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Zásada subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje, a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu až tehdy, když příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Ústavní stížností by tak měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli dílčí procesní rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná. Z tohoto pravidla připouští Ústavní soud určité výjimky, musí však být současně splněny dvě podmínky: jednak musí být rozhodnutí způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod a jednak je třeba, aby námitka porušení ústavně zaručených práv již nemohla být v rámci dalšího řízení efektivně uplatněna (srov. např. usnesení ze dne 13. 3. 2018

sp. zn.

nebo usnesení ze dne 26. 3. 2021

sp. zn.

).

10. Posuzovaná věc takovou výjimku nepředstavuje. Usnesení o nepřerušení řízení je rozhodnutím procesní povahy, tzn. nikoli rozhodnutím ve věci samé, a jako takové zpravidla ani není způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv. Zamítnutím návrhu na přerušení řízení doposud neskončilo řízení ve věci samé. V této fázi tak nelze konstatovat zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky a tím de facto předjímat, jaký bude další postup soudu. Je věcí civilních soudů, aby za pomoci výkladu příslušných procesních norem zvážily, jaký procesní postup v konkrétním případě zvolí. Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat vhodnost či nevhodnost přerušení řízení (k nepřípustnosti ústavní stížnosti proti zamítnutí návrhu na přerušení řízení srov. obdobně usnesení ze dne 7. 10. 2020

sp. zn.

, ze dne 25. 8. 2020

sp. zn.

nebo ze dne 29. 4. 2020

sp. zn.

).

11. S ohledem na skutečnost, že řízení ve věci samé nebylo napadenými rozhodnutími skončeno, Ústavní soud uzavírá, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv a nesplnila tak podmínku přípustnosti ústavní stížnosti stanovenou v .

12. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. září 2024

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

soudkyně zpravodajka