Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1951/2023

27 Cdo 1951/2023-239

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva "Mír" Teplice, se sídlem v Teplicích, Gagarinova 1558, PSČ 415 01, identifikační číslo osoby 00035351, zastoupeného JUDr. Janem Lasákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) JUDr. Ing. Marku Andráškovi, narozenému 1. 7. 1983, bytem v Teplicích, Aloise Jiráska 1367/1, PSČ 415 01, 2)Jaroslavě Tomsové, narozené 23. 7. 1951, bytem v Teplicích, Jana Koziny 1376/8, PSČ 415 01, 3)Ing. Svatavě Hakrové, narozené 3. 1. 1968, bytem v Teplicích, Trnovanská 1280/23, PSČ 415 01, 4)Ing. Lucii Žídkové, narozené 15. 4. 1982, bytem v Teplicích, Doubravická 1658/5, PSČ 415 01, 5)Zdeňku Neudertovi, narozenému 1. 2. 1965, bytem v Zabrušanech č. p. 132, PSČ 417 71, 6)Mgr. Stanislavu Vašků, narozenému 10. 4. 1965, bytem v Teplicích, Františka Hrubína 1395, PSČ 415 01, 7)Mgr. Petru Štychovi, narozenému 28. 10. 1948, bytem v Teplicích, Přítkovská 1652/1, PSČ 415 01, 8)Romanu Schlöserovi, narozenému 14. 10. 1959, bytem v Teplicích, Přítkovská 1650/5, PSČ 415 01, a 9)Ing. Miroslavu Kubů, narozenému 27. 9. 1947, bytem v Teplicích, Vančurova 2769, PSČ 415 01, všem zastoupeným JUDr. Martinem Neumannem, advokátem, se sídlem v Teplicích, Aloise Jiráska 1367/1, PSČ 415 01, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaných Allianz pojišťovny, a. s., se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47115971, o zaplacení 279.779 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, č. j. -200, takto:

Odůvodnění:

[1] Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 27. 6. 2019 se žalobce domáhá zaplacení 279.779 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, kterou mu měli způsobit žalovaní jako členové představenstva, když rozhodli o přiznání odměny žalovanému 1) za výkon funkce předsedy představenstva za rok 2018.

[2] Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. 5. 2022, č. j. -167, zamítl žalobu o zaplacení 279.779 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).

[3] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[5] Přípustnost dovolání dovolatel spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu týkající se otázek:

1) „rozhodování o odměně členů statutárních orgánů obchodních korporací a stanovení její výše“ a

2) „povinnosti člena statutárního orgánu obchodní korporace jednat při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře“.

K tomu dovolatel poukazuje na závěry Nejvyššího soudu formulované v rozsudcích ze dne 3. 2. 2009, sp. zn. , a ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. , či v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. .

[6] K odměňování členů statutárního orgánu se z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu podává:

1) Jakékoli plnění související s výkonem funkce, na něž členu představenstva akciové společnosti neplyne nárok ze zákona, podléhá schválení valnou hromadou, popř. (spadá-li schválení takového plnění do její působnosti) dozorčí radou ( a 3 , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013), a to bez ohledu na to, zda jde o plnění sjednané ve smlouvě o výkonu funkce, určené vnitřním předpisem či přiznané na základě jiné právní skutečnosti. Bez schválení valnou hromadou, respektive dozorčí radou, není ujednání o plnění účinné, resp. pro společnost závazné.

2) Účelem pravidla, podle něhož členu orgánu náleží za výkon funkce toliko plnění, jež mu schválí valná hromada (nejde-li o plnění, na něž plyne právo z právního předpisu), je zabezpečit kontrolu společníků nad odměňováním členů orgánů a zamezit tomu, aby zejména členové statutárního orgánu určovali odměny sami sobě bez ohledu na majetkové poměry společnosti a na kvalitu výkonu funkce odměňovanými členy orgánů. Valná hromada přitom může rozhodnout o schválení odměny členu orgánu i za období předcházející jejímu jednání.

3) Valná hromada nemusí určit přímo výši úplaty za výkon funkce člena statutárního orgánu; postačí, když stanoví pravidla pro její určení.

4) Rozhodnutí o tom, že konkrétní výši odměny členů představenstva určí někdo jiný než valná hromada, je rozhodnutím o odměňování členů představenstva, a přísluší tedy valné hromadě.

Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , a judikaturu v něm citovanou, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. , ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. , a sp. zn. .

[7] Právě uvedené závěry – přijaté v poměrech akciové společnosti – jsou použitelné rovněž v poměrech družstva při schvalování odměn členů jeho volených orgánů; prosadí se pak i v režimu , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „z. o. k.“). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. , a taktéž sp. zn. , a ze dne 14. 8. 2023, sp. zn. , a ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. (poslední dvě přijatá mezi týmiž účastníky).

[8] V poměrech projednávané věci se ze skutkových zjištění soudů podává, že zásady odměňování (schválené shromážděním delegátů) určovaly, že o konkrétní výši odměny pro předsedu představenstva za plnění úkolů rozhoduje představenstvo, a současně určovaly maximální hranici, kterou odměna za plnění úkolů nemůže přesáhnout.

[9] Názoru odvolacího soudu, podle něhož „pro určení výše odměny za splnění stanovených úkolů bylo nastaveno objektivní kritérium dané maximálním rozpětím, v němž mohla být odměna přiznána“ a „způsob nastavení této odměny je v souladu se smyslem právní úpravy, tedy zajištěním kontroly družstevníků nad hospodařením s prostředky družstva“, nelze ničeho vytknout.

[10] Na tomto závěru nic nemění ani námitka dovolatele, podle které ve skutečnosti zásady odměňování neurčují maximální výši odměny za plnění úkolů, neboť nikterak nedefinují „základní odměnu“. Je tomu tak proto, že absence definičního ustanovení nemá za následek neurčitost pojmu „základní odměna“, lze-li tento pojem objasnit výkladem, což odvolací soud (implicite) učinil, ztotožnil-li se s názorem, že základní odměna odpovídala odměně předsedy představenstva za běžné činnosti družstva.

[11] Vzhledem ke skutečnosti, že se dovolateli nepodařilo zpochybnit závěr odvolacího soudu, podle něhož odměna vyplácená předsedovi představenstva dovolatele měla oporu v interním předpisu dovolatele schváleném shromážděním delegátů (a nešlo tak o škodu), nezabýval se Nejvyšší soud námitkami dovolatele týkajícími se péče řádného hospodáře.

[12] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se totiž podává, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění návrhu na zahájení řízení (resp. k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně), není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení (viz za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. , či ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. ).

[13] Jelikož se dovolateli nepodařilo zpochybnit závěr odvolacího soudu, podle kterého je způsob stanovení odměny předsedy představenstva za plnění úkolů určením její maximální výše, odvozené od „základní odměny“, a pověření představenstva k určení konkrétní výše odměny za dané období, v souladu s § 656 písm. c) z. o. k., a tudíž dovolateli tvrzená škoda nevznikla, a tento závěr obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, nemůže mít věcný přezkum dovoláním zpochybněných závěrů o tom, zda žalovaní jednali v souladu s péčí řádného hospodáře, vliv na výsledek řízení a neprojeví se tudíž v poměrech dovolatele, ani kdyby byly dovolatelem napadené závěry odvolacího soudu shledány nesprávnými (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. , ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. , ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. , ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. , nebo ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. ).

[14] V části, v níž dovolání směřuje proti výroku o náhradě nákladů řízení, je dovolání objektivně nepřípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř].

[15] Dovolatel v dovolání navrhuje odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto tímto návrhem nezabýval.

[16] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 20. 12. 2023

JUDr. Marek Doležal předseda senátu