Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3123/2019

27 Cdo 3123/2019-467

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Ivo Waldera v právní věci žalobce P. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Klárou Papouškovou Hulswitovou, advokátkou, se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, PSČ 460 05, proti žalovanému W. C., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, PSČ 186 00, o zaplacení 2.400.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2019, č. j. -409, takto:

Odůvodnění:

[1] Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 11. 2018, č. j. -348, zastavil řízení v části o zaplacení 66.824 Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalovanému zaplatit žalobci 2.331.380 Kč s příslušenstvím (výrok II.), zamítl žalobu o zaplacení 1.796 Kč (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV., V. a VI.).

[2] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 4. 2019, č. j. -409, k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II., IV., V. a VI. potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[4] Dovoláním otevřenou otázku výkladu , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen „z. o. k.“], vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že souhlasu příslušného orgánu obchodní korporace podléhá pouze plnění poskytované členu voleného orgánu obchodní korporace v souvislosti s výkonem jeho funkce; ustanovení vyžadující tento souhlas nedopadá na plnění poskytovaná za činnosti nesouvisející s výkonem funkce člena voleného orgánu (např. na plnění podle platně uzavřené pracovní smlouvy).

[5] Srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. , i ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. , ze dne 18. 12. 2018, sen. zn. , či ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. , anebo nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. , jejichž závěry se v tomto směru prosadí i při výkladu § 61 odst. 1 z. o. k. (srov. i závěry formulované v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. ).

[6] Jestliže činnosti, jež žalobce vykonával podle pracovní smlouvy, nespadaly do působnosti úvěrové komise dovolatele (jejímž byl žalobce současně členem), pak na mzdu podle této smlouvy ustanovení § 61 odst. 1 z. o. k. nedopadalo.

[7] Přípustným pak dovolání nečiní ani otázka, zda mzdu žalobce měla schválit členská schůze dovolatele podle § 61 odst. 3 z. o. k., neboť (záporná) odpověď na ni se podává zcela jednoznačně ze znění označeného ustanovení. Nebyl-li žalobce členem statutárního orgánu dovolatele ani osobou blízkou členu statutárního orgánu dovolatele, nelze o aplikaci § 61 odst. 3 z. o. k. vůbec uvažovat. Pouhé zopakování zcela jasného a žádné výkladové obtíže nepřinášejícího znění právního předpisu Nejvyšším soudem nelze přitom považovat za řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na němž závisí napadené rozhodnutí ve smyslu

[8] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 3. 2. 2021

JUDr. Petr Šuk předseda senátu