Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2422/2023

23 Cdo 2422/2023-147

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně KD TRANSPORT, mezinárodní zasílatelství, spol. s r.o., se sídlem v Olomouci - Hodolanech, Sladkovského 625/31, identifikační číslo osoby 19012799, zastoupené Mgr. Michalem Novákem, advokátem se sídlem v Olomouci, Fibichova 1141/2, proti žalované KTS servis s.r.o., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Krakovská 1363/12, identifikační číslo osoby 24177695, zastoupené JUDr. Tomášem Chlebikem, advokátem se sídlem v Karviné, Stavbařů 2202/34, o zaplacení částky 8 150,39 USD s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2023, č. j. -124, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 6 595,39 USD s příslušenstvím na základě smlouvy uzavřené mezi účastnicemi dne 16. 5. 2019 jako ceny za přepravu zásilky (vrtulníku „Bell 206 L3“ rozloženého v kontejneru) ze smluvně specifikované adresy ve Spojených státech amerických (USA) na adresu v České republice; žalobkyně rovněž požadovala zaplacení částky 1 380 USD jako poplatku za čekání kontejneru na nakládce v období od 10. 6. 2019 do 15. 6. 2019 a poplatku 175 USD za povinné převážení kontejneru před odplutím z USA.

Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 2. 6. 2022, č. j. -91, uložil žalované zaplatit částku 8 150,39 USD s příslušenstvím (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II) a uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku (výrok III).

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozhodnutí) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozhodnutí).

Proti tomuto rozsudku (výslovně v celém jeho rozsahu) podala žalovaná dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila.

Dovolání bylo podáno včas ( ) a osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky Dovolací soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením

Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Žalovaná v dovolání namítá, že soudy nižších stupňů zasáhly do jejího práva na spravedlivý proces, neboť jí soud prvního stupně neposkytl písemnou výzvu a poučení ve smyslu a 3 , ačkoliv na jednání dne 4. 11. 2021 avizoval svůj záměr uvedené úkony provést, a odvolací soud následně jeho pochybení nenapravil. Jednání dne 26. 5. 2022, na kterém soud prvního stupně vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, se žalovaná nezúčastnila, neboť očekávala doručení avizované písemné výzvy.

Uvedená námitka týkající se vad řízení však přípustnost dovolání podle nemůže založit, neboť jí není uplatněn jediný možný dovolací důvod uvedený v , tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. , ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. , nebo ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ). Z ustanovení věty druhé pak vyplývá, že dovolací soud k vadám řízení přihlédne pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, což v posuzované věci není.

Nejvyšší soud k tomu doplňuje, že vady řízení samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání ve smyslu založit, i kdyby se odvolací soud vytýkaných pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. ). Uvedené pak nelze zvrátit ani tvrzením, že namítanými vadami řízení bylo porušeno právo žalované na spravedlivý proces, k čemuž dovolací soud připomíná nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , v němž Ústavní soud dovodil, že poskytování ochrany základním právům a svobodám může a musí probíhat podle pravidel stanovených zákonem ( d), které jsou součástí právního řádu. I v kontextu uvedeného je tedy zřejmé, že nelze účinně namítat vady řízení, pakliže dovolání nesplňuje předpoklady přípustnosti podle (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. , či ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. ).

Pouze pro úplnost pak Nejvyšší soud dodává, že již v rozsudku ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. , formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož poučení podle se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. V rozsudku ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. , Nejvyšší soud shodně dovodil, že poučovací povinnost podle , 2 a 3 plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném podle , a výslovně zdůraznil, že při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Na to Nejvyšší soud v usneseních ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. , a ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. , navázal závěrem, že účastník, který se jednání neúčastnil, dobrodiní poučení podle ztrácí. Závěr odvolacího soudu v projednávané věci, podle něhož se žalovaná možnosti být soudem poučena zbavila sama tím, že se dne 26. 5. 2022 nedostavila k jednání soudu, je tudíž se shora citovanou judikaturou v souladu.

Vytýká-li pak žalovaná soudům nižších stupňů další procesní pochybení (že soudy vycházely toliko z tvrzení žalobkyně o právní úpravě USA, nezajistily odborný překlad důkazů z angličtiny, nedostatečně posoudily argumentaci a námitky žalované a zatížily texty rozhodnutí řadou zkratek, v důsledku čehož jsou rozsudky soudů nižších stupňů nepřezkoumatelné), namítá tím opět pouze vady řízení, ke kterým by dovolací soud (jak již bylo uvedeno výše) mohl přihlédnout jen tehdy, kdyby bylo dovolání přípustné ( ), což v daném případě není.

Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalované směřující proti výroku I rozsudku odvolacího soudu v té části, jíž byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně, podle ustanovení odmítl.

Dovolací soud dále uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání ( ) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle ani přípustné.

Dovolací soud konečně uzavřel, že dovolání žalované ve skutečnosti nesměřuje ani proti té části výroku I rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok III rozsudku soudu prvního stupně, jímž soud rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek, neboť ani v tomto ohledu dovolání neobsahuje jakékoli odůvodnění; v uvedeném rozsahu by navíc bylo dovolání subjektivně nepřípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 101/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 11. 2023

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.

předseda senátu