Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 782/2015

23 Cdo 782/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce M. R., podnikatele, zastoupeného JUDr. Pavlem Ulrychem, advokátem, se sídlem Praha 7, Letohradská 755/50, proti žalované ALFATECH s.r.o., se sídlem Praha 9 - Čakovice, Dyjská 845, PSČ 19600, identifikační číslo osoby 61857491, zastoupené JUDr. Dorotou Líbalovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 2, Šubertova 4, o zaplacení 210 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. srpna 2014, č. j. -93, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. srpna 2014, č. j. -93, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2013, č. j. -67, kterým byla výrokem I. zamítnuta žaloba na zaplacení 210 000 Kč s příslušenstvím a výrokem II. rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil podle (dále jen ) a věc vrátil soudu prvního stupně podle k dalšímu řízení se závěrem, že nejsou dány podmínky pro potvrzení rozsudku podle nebo změnu rozsudku podle , trpí-li rozsudek soudu takovými vadami, které mohou mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a když za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že uplatněný nárok posuzoval jako nárok na výplatu odměny z mandátní smlouvy, přičemž pominul, že žalobce se domáhá náhrady škody – ušlého zisku ve výši původně sjednané odměny s tvrzením, že škoda mu měla být způsobena činností žalované, a to porušením jejího závazku z mandátní smlouvy ze dne 4. 1. 2010, kdy v důsledku neplatné výpovědi ze dne 25. 4. 2012 nemohl pro nedostatek součinnosti žalované v období od května do července 2012 vykonávat další činnosti, k nimž se ve smlouvě zavázal. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně pochybil v právním posouzení věci a nesprávně použil pro svůj právní závěr rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. .

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podala žalovaná dovolání s tím, že jej považuje za přípustné podle , neboť podle jejího názoru by měla být řešená procesněprávní otázka v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2007, sp. zn. , řešena jinak. V uvedeném rozhodnutí dospěl dovolací soud k závěru, že pokud odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně přesto, že odvolání proti němu bylo vzato zpět (jako se stalo i v posuzovaném případě), zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka se domnívá, že tato vyřešená právní otázka procesního práva by měla být řešena ne jako jiná vada řízení, která sama o sobě nezakládá přípustnost dovolání, ale jako nesprávné právní posouzení procesních norem, jestliže soud aplikoval nesprávné ustanovení , neboť za situace, kdy odvolatel vzal odvolání částečně zpět, místo toho, aby v rozsahu zpětvzetí odvolání řízení podle zastavil, rozsudek soudu prvního stupně zrušil podle a věc vrátil soudu prvního stupně podle k dalšímu řízení. Dovolatelka má za to, že pokud platné ustanovení připouští dovolání i pro posouzení otázek procesního práva, je dovolání pro uvedené nesprávné posouzení otázky procesního práva, týkající se nesprávného rozhodnutí o zpětvzetí odvolání, přípustné.

Dovolatelka je dále přesvědčena, že dovolání je přípustné i proto, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. , a nesprávně věc uplatněnou žalobou posoudil.

Dovolatelka navrhla, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo změněno tak, že řízení se v rozsahu zrušujícího výroku usnesení odvolacího soudu, jímž byl zrušen zamítavý výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, zastavuje, a v rozsahu, jímž bylo rozhodnuto o zrušení výroku soudu rozsudku prvního stupně o náhradě nákladů řízení, že v tomto rozsahu se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a v témže rozsahu se věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání žalované se žalobce ztotožnil s námitkami žalované, že odvolací soud nevzal vůbec na vědomí částečné zpětvzetí žaloby a místo toho, aby aplikoval , rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, což považuje za nesprávný postup soudu, a dává na zvážení dovolacímu soudu řešení této procesní situace.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , (dále též jen „ “) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. Sbírky, kterým se mění Sbírky, ve znění pozdějších předpisů).

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu není podle přípustné, protože neshledal, že by ve smyslu měla být právní otázka vyřešená v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2007, sp. zn. , řešena jinak. Nejvyšší soud setrvává na svém právním závěru, ke kterému dospěl v uvedeném rozhodnutí, že za situace, kdy odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně přesto, že odvolání proti němu bylo vzato zpět (jako se stalo i v posuzovaném případě), zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud nepřisvědčil dovolatelce, že se v takovém případě nejedná o jinou vadu řízení, ale o nesprávné právní posouzení spočívající v aplikaci nesprávné právní normy. Přípustnost dovolání podle nemohou založit námitky ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu, tedy námitky týkající se vad řízení, které dovolatelka spatřuje ve vadném procesním postupu odvolacího soudu, nepostupoval-li soud podle a při částečném zpětvzetí odvolání řízení (v tomto rozsahu zpětvzetí) řízení nezastavil. Uvedenými námitkami navíc nebyl uplatněn možný dovolací důvod uvedený v , tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Považuje-li dovolatelka dovolání za přípustné i proto, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. , je třeba konstatovat, že odvolací soud se od poukazované judikatury neodchýlil, pouze dospěl k závěru, že toto rozhodnutí použité soudem prvního stupně na podporu jeho právního závěru o zamítnutí nároku na odměnu z mandátní smlouvy nedopadá.

Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů dovolání žalované jako nepřípustné podle odmítl.

O nákladech řízení nebylo rozhodováno, neboť ve smyslu nebylo přezkoumáváno konečné rozhodnutí ve věci, bude-li o věci jednat dále soud prvního stupně.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. června 2015

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu