Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Odo 149/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. ledna 2005, č. j. -49, uložil žalovaným, aby zaplatili žalobcům 270.000,- Kč (výrok I.);  odmítl žalobu v části, ve které se žalobci domáhali zaplacení příslušenství z částky 270.000,- Kč (výrok II.) a zavázal žalované zaplatit žalobcům náklady řízení 46.400,- Kč (výrok III.).

K odvolání žalovaných Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. září. 2005, č. j. -76, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o věci samé; změnil ho ve výroku o nákladech řízení tak, že žalované zavázal zaplatit společně a nerozdílně žalobcům náklady řízení před soudem prvního stupně 53.760,- Kč a současně rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit společně a nerozdílně žalobcům náklady odvolacího řízení 21.405,- Kč.

Soudy obou stupňů vzaly z provedených důkazů mimo jiné za zjištěno, že dne 17. 12. 2002 byla mezi žalobci jako budoucími kupujícími a Z. H. jako budoucím prodávajícím uzavřena smlouva o smlouvě budoucí, podle které se Z. H. zavázal uzavřít s žalobci ve lhůtě do 30. 4. 2003 kupní smlouvu, kterou jim prodá dům se stavební parcelou  v katastrálním území V. Ú. u B. za kupní cenu 1.600.000,- Kč. Žalobci ihned poskytli Z. H. část kupní ceny ve výši 400.000,- Kč.  Z těchto peněz Z. H. předal dne 18. 12. 2002 částku 270.000,- Kč žalovaným s tím, že žalovaní ji vrátí, bude-li kupní smlouva zrušena. Dne 28. 4. 2003 byla uzavřena kupní smlouva a žalobci zaplatili prodávajícímu zbývající část kupní ceny 1.200.000,- Kč. Dne 29. 5. 2003 žalobci a prodávající odstoupili od kupní smlouvy dohodou, uzavřeli novou kupní smlouvu, podle které Z. H. prodal předmětné nemovitosti žalobcům za kupní cenu jen 1.330.000,- Kč, uzavřeli dohodu o započtení vzájemných pohledávek a dále ještě smlouvu, kterou Z. H. postoupil žalobcům svoji pohledávku ve výši 270.000,- Kč za žalovanými. Soudy obou stupňů neuznaly obranu žalovaných, že částka 270.000, Kč byla poskytnuta na rekonstrukční práce v prodávané nemovitosti. Dovodily, že žalovaní, kterým žalobci slíbili investovat částku 1.600.000,- Kč do zajištění jejich náhradního bydlení, objevili levnější nemovitost a ve snaze získat celou vyšší částku, dohodli s prodávajícím, že nemovitosti prodá žalobcům za 1.600.000,- Kč a nikoliv za 1.300.000,- Kč, jak původně inzeroval. Protože se žalovaní zavázali v případě zrušení kupní smlouvy, založené na kupní ceně 1.600.000,- Kč, částku 270.000,- Kč vrátit a protože postupní smlouvou přešel nárok na vrácení této částky na žalobce, soud žalobě vyhověl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalovaní dovolání, jehož přípustností se nezabývali a dovolací důvody označili ustanoveními , b) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „”), ve spojení s Konkrétně pak namítali, že „dne 12. září 2005 bylo do podatelny Městského soudu v Praze k č. j. podáno žalovanými zpětvzetí odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. ledna 2005, č. j. . Přesto byl dne 13. září 2005 vydán Městským soudem v Praze pod č. j. shora citovaný rozsudek.“. Žalovaní mají za to, že na situaci analogicky dopadá zmatečnostní důvod, neboť nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv ho podle zákona bylo třeba. Závěrem navrhli, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a řízení v celém rozsahu zastaveno.

Žalobci se k podanému dovolání nevyjádřili.

Podle čl. II bodu 3. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 13. září 2005, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srovnej čl. II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení ), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Nejvyšší soud předně shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastníky řízení ( ) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( a 4 ) a že má formální i obsahové znaky uvedené v ustanovení

Poté se zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c)

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Jelikož ve smyslu ustanovení je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelé obsahově vymezili, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelé napadli, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnili.

I když dovolatelé ohlásili jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci ve skutečnosti z obsahu jejich dovolání (tj. z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že namítají jen vadu řízení, spočívající v tom, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, navzdory tomu, že odvolání bylo vzato zpět.

Rozhodovací praxe soudů kvalifikuje případy, kdy odvolací soud přezkoumal rozsudek, který tím, že odvolání bylo podáno po lhůtě dle , objektivně nabyl právní moci, jako tzv. jinou vadu řízení ( ). K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. , uveřejněný v časopisu Soudní judikatura v sešitu 4, ročník 2000, pod poř. č. 46, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, pod č. 38, popřípadě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. ). Obdobně lze postupovat i tehdy, jestliže odvolací soud přezkoumal rozsudek, proti němuž bylo včas podáno odvolání, ale ještě před vydáním rozhodnutí odvolacího soudu bylo odvolání vzato zpět. Jestliže odvolatel vezme odvolání zpět, právní moc napadeného rozhodnutí nastane, jako kdyby k podání odvolání nedošlo; to neplatí u rozsudku, kterým bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo, že není, a u rozsudku, kterým bylo vysloveno zrušení, neplatnost nebo neexistence partnerství – o tyto rozsudky v dané věci nejde –  (srov. ). Žalovaní předmětnou vadu hodnotí jako vadu podle Zmatečnostní vada, jakou mají na mysli žalovaní, se však týká případů, kdy nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv ho podle zákona bylo třeba, a tak chybí jedna z procesních podmínek, za nichž řízení mohlo proběhnout, a řízení je třeba v kterémkoliv stadiu zastavit.

Žalovaní namítanou vadou řízení uplatňují nezpůsobilý dovolací důvod, neboť k vadám podle jakož i k vadám uvedeným v , a b) a , dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. ).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání – aniž se jím mohl věcně zabývat – podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalovaní, kteří z procesního hlediska zavinili, že jejich dovolání bylo odmítnuto, na náhradu těchto nákladů nemají právo a žalobcům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (srov. ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. srpna 2007

JUDr. Miroslav  F e r á k , v. r.

předseda senátu