Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1372/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce, kterou mu dal žalovaný dopisem ze dne 26.6.1997, je neplatná. Žalobu odůvodnil zejména tím, že ve výpovědi není uveden konkrétní výpovědní důvod, „jak je předepsáno v ustanovení § 44 odst. 2 zák. práce\", a že výpověď vykazuje „formální vady ve smyslu zákona o obcích\".

Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 7.1.1999 č.j. -33 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 6.281,10 Kč „k rukám právního zástupce\". Ve věci samé dospěl k závěru, že v dopise ze dne 26.6.1997 chybí skutkové vymezení výpovědního důvodu, které je ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2 zák. práce „podstatnou náležitostí výpovědi\", a že proto je výpověď daná žalobci neplatným právním úkonem.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 30.6.1999 č.j. -51 změnil rozsudek soudu prvního stupně „ve výroku v odstavci druhém\" (tj. ve výroku o nákladech řízení) tak, že „žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně\", a vyslovil, že rozsudek soudu prvního stupně „ve výroku v odstavci prvním\" (tj. ve výroku, kterým bylo žalobě vyhověno), „zůstává nedotčen\"; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že v posuzované věci jsou ve smyslu ustanovení dány důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně úspěšnému žalobci.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (do jeho měnícího výroku) podal žalobce dovolání. Namítal, že odvolací soud nejenže nesprávně dovodil existenci důvodů hodných zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobci, ale především odvolání žalovaného projednal, ačkoli bylo podáno „zjevně opožděně\" a mělo být ve smyslu ustanovení odmítnuto. Tím, že odvolání nebylo podáno řádně (a tedy „nemělo k takovému návrhu být přihlédnuto\"), je podle názoru dovolatele dána přípustnost dovolání podle ustanovení , neboť „toto ustanovení má na mysli řádný návrh na zahájení řízení a to bez ohledu na to, zda jde o návrh směřující k zahájení řízení v prvním stupni nebo k zahájení řízení odvolacího\". Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen „ \" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ), přezkoumal napadené usnesení bez jednání ( , věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje ( ); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Podle ustanovení o.s.ř dovolání podle a b) není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem o rodině.

Z uvedeného vyplývá, že zákon z obecné zásady, že je přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně výslovně (srov. část věty za středníkem ) vyjímá usnesení o nákladech řízení, proti němuž dovolání nepřipouští. Za této situace může být dovolání přípustné pouze, jestliže by usnesení odvolacího soudu trpělo některou z vad uvedených v ustanovení Přípustnost dovolání z hlediska tohoto ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad uvedených v ustanovení ; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.

Námitka dovolatele, že usnesení odvolacího soudu je postiženo vadou uvedenou v ustanovení , tedy že v posuzované věci nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo třeba, není důvodná.

Nejde-li o řízení, která soud může zahájit i bez návrhu (srov. ), občanské soudní řízení se podle ustanovení zahajuje zásadně na návrh. V řízení o dvoustranných právních vztazích mezi žalobcem a žalovaným (tj. ve sporném řízení, o které se jedná i v daném případě) se návrh označuje jako „žaloba\". Z obsahu spisu vyplývá, že řízení v této věci bylo zahájeno návrhem žalobce ze dne 4.9.1997. Nelze tedy důvodně tvrdit, že by v této věci, která nemohla být zahájena bez návrhu, nebyl podán návrh na zahájení řízení.

Dovolatel spatřuje naplnění vady uvedené v ustanovení v tom, že odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno opožděně. Toto tvrzení ve skutečnosti není vůbec způsobilé naplnit skutkovou podstatu ustanovení , neboť žalobce zaměňuje stav, kdy nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo třeba, s tím, že v žalobou řádně zahájeném řízení neměl být podle jeho názoru opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně věcně projednán a odvolání mělo být jako opožděně podané podle ustanovení odmítnuto. Okolnost, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, ačkoli pro takový postup nebyly vytvořeny podmínky včas podaným odvoláním, nezakládá ani vadu řízení ve smyslu ustanovení ; soudní praxe kvalifikuje takový postup jako jinou vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.1997 sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1998, pod č. 38). Tímto dovolacím důvodem se však dovolací soud může zabývat jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); v případné vadě, která by byla způsobilá přivodit nesprávnost rozhodnutí (jestliže by byla dána) nelze - jak bylo uvedeno výše - spatřovat dovolací důvod podle ustanovení

Protože dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo jinou vadou uvedenou v ustanovení , je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti kterému není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení , věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, a , neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 19. dubna 2001

JUDr. Zdeněk N o v o t n ý

předseda senátu