Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 186/2025

23 Cdo 186/2025-440

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně obce Velká Hleďsebe, se sídlem ve Velké Hleďsebi, Plzeňská 32, identifikační číslo osoby 00572756, zastoupené JUDr. Filipem Rigelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Pardubicích, Teplého 2786, proti žalované STRABAG a.s., se sídlem v Praze 5, Kačírkova 982/4, identifikační číslo osoby 60838744, o určení povinnosti bezplatně odstranit vady díla, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2024, č. j. -411, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se v řízení domáhala odstranění vad díla, které žalovaná provedla na základě smlouvy o dílo č. 841/VGGS/43/14 uzavřené dne 12. 6. 2014. Tvrdila, že žalovaná při realizaci stavby chodníků nedodržela ve smlouvě a v příslušné technické dokumentaci stanovenou tloušťku podkladové vrstvy ze štěrkodrtě, a nadto použila nevhodný materiál. Dílo tak podle žalobkyně obsahovalo skrytou vadu, o níž musela žalovaná vědět již při jeho předání a kterou přes včasné oznámení dosud neodstranila.

2. Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 31. 1. 2024, č. j. -364, uložil žalované povinnost bezplatně opravit do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku vadu díla „Příprava podkladů pro následnou realizaci úprav veřejných prostranství obce Velká Hleďsebe – 1. část – Etapa 1b“ zhotoveného na základě smlouvy o dílo č. 841/VGGS/43/14, spočívající v nedodržení položky č. 564861111 „podklad ze štěrkodrtě ŠD tl. 200 mm – chodníky“ při realizaci SO 111 - Chodníky a parkovací stání (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok III).

3. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku).

4. Žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu dovolání. V jeho rámci zejména namítla, že odvolací soud při výkladu smlouvy nerespektoval požadavky vyplývající z a , , dále jen „o. z.“, neboť neprovedl dostatečný výklad právního jednání týkajícího se smluvního vymezení kvality díla. Žalovaná je přesvědčena, že odkazy na české technické normy obsažené v projektové dokumentaci byly mezi účastníky výslovně sjednány jako závazná součást smlouvy, a to ve spojení s požadavkem žalobkyně na konkrétní tloušťku podkladové vrstvy. Podle jejího názoru měly soudy nižších stupňů při výkladu smluvního ujednání přihlédnout k těmto normám a neměly přisuzovat rozhodující význam výlučně požadavku žalobkyně na tloušťku podkladové vrstvy. Domnívá se, že pokud při provádění díla postupovala v souladu s uvedenými českými státními normami stanovenými v zadání, jednala v mezích smlouvy, a dílo tedy bylo řádně a bezvadně předáno.

5. Žalovaná dále namítla, že soudy nižších stupňů nezkoumaly skutečný úmysl smluvních stran ani praxi mezi účastníky při plnění smlouvy, a zároveň ve svých rozhodnutích nezdůvodnily, proč k vůli účastníků nepřihlédly. Současně namítla porušení svého práva na spravedlivý proces.

6. Konečně žalovaná namítla, že odvolací soud při výkladu nejasných ustanovení smlouvy opomenul zohlednit interpretační pravidlo contra proferentem zakotvené v § 557 o. z., podle něhož mají být nejasná smluvní ujednání vykládána v neprospěch strany, která je formulovala.

7. Žalovaná s ohledem na výše uvedené navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se žaloba zamítá, a současně jí přiznal náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů, případně aby napadený rozsudek spolu s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobkyně se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudů nižších stupňů a uvedla, že dovolání žalované není přípustné. Zdůraznila, že soudy nižších stupňů při svém rozhodování plně respektovaly relevantní judikaturu dovolacího soudu. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně je jako nedůvodné zamítl, a zároveň jí přiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

9. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “.

10. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas ( ), osobou k tomu oprávněnou, jednající pověřeným zaměstnancem s právnickým vzděláním ( ve spojení s ). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením a dále se zabýval jeho přípustností.

11. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

12. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

13. Dovolací soud se nejprve zabýval námitkami, v nichž žalovaná zpochybňuje výklad smlouvy provedený soudy nižších stupňů. Namítá, že nesprávně posoudily význam odkazu na české technické normy uvedené v projektové dokumentaci, které měly být ve spojení s požadavkem na tloušťku podkladové vrstvy závaznou součástí smlouvy. Podle žalované měly soudy nižších stupňů k těmto normám při výkladu přihlédnout, nikoli přisuzovat rozhodující význam pouze požadavku na tloušťku vrstvy. Zároveň vytýká, že nebyl zohledněn skutečný úmysl smluvních stran ani praxe při plnění smlouvy.

14. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu úsudek soudu o subjektivním výkladu právního jednání, jenž odpovídá vůli (úmyslu) jednajícího, která byla druhé straně známa, nebo o ní musela vědět, nutně předpokládá zjištění o těch vnějších skutkových okolnostech právního jednání, z nichž lze na tuto stranám známou vůli usuzovat. Není-li v řízení takovýto (společný) úmysl jednajících, jenž je odlišný od jeho jazykového vyjádření, tvrzen či prokázán, pak je namístě dle § 556 odst. 1 věty druhé o. z. přisoudit právnímu jednání takový význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (objektivní metoda výkladu) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. , a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. , a ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. ).

15. Dále Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstatoval, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního jednání, není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o․ s. ř., jež by bylo možno porovnávat s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury by se odvolací soud mohl odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního jednání) dospěl, například že by nevyužil příslušné výkladové metody či že by jeho úvahy při jejich aplikaci byly zatíženy chybou v logice (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. , ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. , a ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. ).

16. V projednávané věci soudy nižších stupňů vycházely ze zjištění, že parametr tloušťky podkladové vrstvy 200 mm byl výslovně uveden v položkovém rozpočtu, který tvořil nedílnou součást smlouvy, dále že žalovaná tuto tloušťku sama uvedla v soupisu provedených prací, na jehož základě žalobkyně dílo převzala a uhradila, a že znalecké posudky následně potvrdily, že tento smluvně dohodnutý parametr při realizaci dodržen nebyl. Při hodnocení sporných okolností soudy dále zohlednily, co bylo účastníkům známo či co znát měli, včetně odbornosti žalované a její zákonné povinnosti podle § 2594 odst. 1 o. z. upozornit na případné nesrovnalosti v zadání (srov. body 21 až 25 odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně a body 16 až 22 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Při výkladu smlouvy tak soudy nižších stupňů vycházely nejen ze samotného jazykového vyjádření smluvního textu, ale rovněž z vnějších skutkových okolností, z nichž dovozovaly vůli smluvních stran, jež jim byla známa, případně musela být známa – tedy z okolností uzavření smlouvy, jejího praktického provádění a chování obou stran při plnění závazku. Za této situace nelze považovat závěr soudů nižších stupňů, podle něhož si účastníci výslovně ujednali tloušťku a složení podkladové vrstvy jako závazný smluvní parametr, od něhož se žalovaná nemohla jednostranně odchýlit pouhým poukazem na obecnou technickou normu, za rozporný s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Soudy nižších stupňů tak dostály požadavkům na výklad právního jednání podle o. z., jak jsou ustáleně vykládány v judikatuře dovolacího soudu. Výše uvedené dovolací námitky proto přípustnost dovolání ve smyslu nezakládají.

17. Vytýkala-li dále žalovaná soudům nižších stupňů, že svá rozhodnutí dostatečně neodůvodnily, pak ani tato námitka nezakládá přípustnost dovolání podle Žalovaná nepředkládá dovolacímu soudu žádnou právní otázku, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo, nýbrž poukazuje na možnou vadu odvolacího řízení. K vadám řízení však může dovolací soud přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ), což v projednávané věci není. Podle přípustnost dovolání může založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní, kterou však není námitka žalobkyně proti konkrétnímu procesnímu postupu soudu. Vada řízení sama o sobě přípustnost dovolání nezakládá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 46/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. ).

18. Uvedené pak nelze zvrátit ani tvrzením, že namítanými vadami řízení bylo porušeno právo žalované na spravedlivý proces, k čemuž dovolací soud připomíná nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , v němž Ústavní soud dovodil, že poskytování ochrany základním právům a svobodám může a musí probíhat podle pravidel stanovených zákonem ( d), které jsou součástí právního řádu. I v kontextu uvedeného je tedy zřejmé, že nelze účinně namítat vady řízení, pakliže dovolání nesplňuje předpoklady přípustnosti podle (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. , či ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. ).

19. Namítala-li konečně žalovaná, že odvolací soud při výkladu nejasných ustanovení smlouvy opomenul zohlednit interpretační pravidlo contra proferentem podle o. z., ani tato námitka přípustnost dovolání podle nezakládá.

20. Dovolací soud ve své rozhodovací praxi k pravidlu contra proferentem, obsaženému v § 557 o. z., opakovaně uvedl, že zásada, podle níž se pojem vykládá k tíži toho, kdo jej použil jako první, může nalézt uplatnění jen, je-li vykládaný pojem skutečně nejednoznačný (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. ). Jinými slovy, výklad nejednoznačného pojmu, který je ve smlouvě obsažen, k tíži toho, kdo výrazu použil první, je namístě pouze, jsou-li dány pochybnosti o obsahu tohoto pojmu, které nelze odstranit ani za použití výkladových pravidel § 556 odst. 1 a 2 o. z. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. , či ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. ).

21. Pokud tak odvolací soud v poměrech projednávané věci neaplikoval ustanovení § 557 o. z., neboť dospěl k závěru, že předmětná ujednání smlouvy o dílo byla s ohledem na okolnosti jejího uzavření srozumitelná, jednoznačná a nepřipouštěla další výklad, postupoval v souladu se shora citovanou judikaturou Nejvyššího soudu.

22. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

23. Dovolací soud dále uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání ( ) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle ani přípustné.

24. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 5. 2025

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.

předseda senátu