Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1453/2014

23 Cdo 1453/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně Capital Recovery Trust, a.s., se sídlem Praha 5, Bucharova 1314/8, Stodůlky, identifikační číslo osoby 27232174, zastoupené Mgr. Davidem Michalem, advokátem, se sídlem Praha 5, Bucharova 1314/8, proti žalované M. D., zastoupené Mgr. Martou Ptáčkovou, advokátkou, se sídlem Brno, Moravské nám. 15, o zaplacení částky 250 083,19 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 549 682,85 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2013, č. j. -197, takto:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. května 2013, č. j. -197, výrokem I. potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. ledna 2013, č. j. -171, ve výroku II., kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 250 083,19 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným v tomto výroku a smluvní pokutu ve výši 549 682,85 Kč, a ve výroku III. o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 80 616,95 Kč; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Uvedla, že dovolání podává podle s tím, že nesouhlasí s právním posouzením věci, tedy s potvrzením vyhovujícího rozhodnutí soudu prvního stupně. Má za to, že oba soudy nesprávně žalobkyni přiznaly nárok na základě dohody o narovnání, uzavřené dne 28. 7. 2005, neboť právo žalobkyně na zaplacení požadovaných částek bylo již v době podání žaloby promlčeno. Nesprávné právní posouzení spatřuje v posouzení promlčecí doby, jestliže odvolací soud na místo, aby na vztah mezi účastnicemi aplikoval (myšleno platný do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“), aplikoval obchodní zákoník. Na rozdíl od odvolacího soudu se domnívá, že dohoda o použití ustanovení obchodního zákoníku na místo ustanovení zákoníku občanského zhoršila v jejím případě její postavení, a to konkrétně i právě s ohledem na délku promlčecí doby. Nesouhlasí ani s právním závěrem odvolacího soudu ohledně posouzení platnosti dohody o narovnání uzavřené dne 28. 7. 2005, na základě které žalobkyně nárokuje zaplacení žalobou požadovaných částek. Dovolatelka je přesvědčena, že tato dohoda je pro svou nesrozumitelnost a neurčitost absolutně neplatná podle obč. zák. Nesprávné právní posouzení spatřuje i v přiznání smluvní pokuty, kterou dovolatelka považuje za zjevně nepřiměřenou, a zároveň se domnívá, že její přiznaná výše odporuje dobrým mravům. Má za to, že odvolací soud řešil otázku nepřiměřenosti smluvní pokuty v rozporu s judikaturou a odkázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) pod sp. zn. . Namítla rovněž, že se odvolací soud dopustil procesního pochybení, které spatřuje v tom, že své rozhodnutí dostatečným způsobem neodůvodnil. Navrhla proto zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno po 1. 1. 2013, tedy po nabytí účinnosti , kterým se mění , , a proto je nutné dovolání projednat a rozhodnout o něm podle účinném po 1. 1. 2013 (čl. II. bod 1 a 7 ).

Dovolací soud posuzoval, zda je v dané věci dovolání přípustné a zda jsou splněny zákonem požadované podmínky, zejména náležitosti dovolání.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání.

Pokud dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení promlčecí doby u uplatněného nároku s tím, že odvolací soud namísto, aby na vztah mezi účastnicemi aplikoval (myšleno platný do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“), aplikoval obchodní zákoník, a pokud namítá, že dohoda o použití ustanovení obchodního zákoníku na místo ustanovení zákoníku občanského v jejím případě zhoršila její postavení právě s ohledem na délku promlčecí doby, a namítá-li rovněž nesprávné právní posouzení platnosti dohody o narovnání uzavřené mezi účastnicemi dne 28. 7. 2005, na základě které žalobkyně nárokuje zaplacení žalobou požadovaných částek, je nutno konstatovat, že má-li dovolatelka pouze jiný názor na právní závěry odvolacího soudu, nevymezila těmito námitkami přípustnost dovolání podle Rovněž námitka, že se odvolací soud dopustil procesního pochybení tím, že své rozhodnutí dostatečným způsobem neodůvodnil, nemůže přípustnost dovolání podle založit. Podle přípustnost dovolání může založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní, kterými nejsou námitky dovolatelky ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu.

Pokud dovolatelka s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. namítá nesprávné právní posouzení otázky nepřiměřenosti výše smluvní pokuty, z obsahu dovolání lze dovodit, že vymezila přípustnost dovolání podle tak, že při vyřešení otázky nepřiměřenosti smluvní pokuty se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nutno však konstatovat, že uvedené rozhodnutí na řešenou věc nedopadá, neboť v tomto rozhodnutí odvolací soud posuzoval nepřiměřenost smluvní pokuty u občanskoprávního vztahu mezi účastníky, zatímco v daném přezkoumávaném případě se vztah mezi účastnicemi při uzavírání dohody o narovnání řídil podle tehdy platného obchodního zákoníku, jak oba soudy ze skutkových zjištění správně dovodily. Pokud pak odvolací soud posuzoval nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na případný rozpor s dobrými mravy podle obč. zák. a nezabýval se možností případné moderace výše smluvní pokuty podle obchodního zákoníku (dále jen“obch. zák.“), a to s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 81/2010, a i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. , dostupné na www.nsoud.cz, nelze dovodit, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, neboť ze skutkových zjištění nevyplývá, že by v daném případě existovaly okolnosti, které by zakládaly moderační oprávnění soudu podle obch. zák. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. , veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz, podle něhož je soud povinen využít oprávnění moderovat smluvní pokutu, a to za situace, kdy ze skutkových zjištění vyplývá, že jsou zde okolnosti, které zakládají moderační oprávnění soudu podle obch. zák.). Jestliže v posuzovaném případě ze skutkových zjištění nevyplynuly okolnosti zakládající důvod pro moderaci smluvní pokuty, nerozhodl odvolací osud v rozporu s judikaturou, jestliže smluvní pokutu v daném případě nemoderoval. Rozhodnutí odvolacího soudu, že na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat jen z její celkové výše, je-li tato důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. , či rozhodnutí ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. , veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání není podle přípustné, a proto Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se v souladu s neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. září 2014

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu