Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 143/22

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Soboly, zastoupeného JUDr. Terezou Coufalovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 4, Nad Sokolovnou 41/7, proti výroku II rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. -559 ze dne 30. 9. 2021 a výroku III rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -518 ze dne 29. 5. 2020, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a společnosti LENNOX, spol. s r. o., se sídlem v Praze 1, Jungmannovo nám. 764/4, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V řízení před obecnými soudy byl stěžovatel žalován vedlejší účastnicí o zaplacení 1 273 169,50 Kč. V pořadí druhým rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "nalézací soud") bylo stěžovateli uloženo zaplatit vedlejší účastnici 202 169,50 Kč, ve zbytku (co do 1 071 000 Kč) byla žaloba zamítnuta a napadeným výrokem III byla stěžovateli přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 169 332 Kč. K odvolání obou účastníků Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") uvedený rozsudek potvrdil a přiznal stěžovateli náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 31 266,40 Kč.

2. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

3. Ústavní stížnost směřuje proti nákladovým výrokům rozhodnutí obecných soudů. Jak Ústavní soud zjistil, probíhá ve věci také dovolací řízení proti meritornímu výroku odvolacího soudu. Ačkoli dovolání proti nákladovým výrokům je ze zákona nepřípustné [ ] a je tedy pochopitelná procesní opatrnost stěžovatele, který tyto výroky napadá ústavní stížností již nyní, nezbývá Ústavnímu soudu než odmítnout ji jako předčasnou, neboť napadená rozhodnutí mohou být ještě dotčena rozhodovací činností Nejvyššího soudu.

4. Teprve bude-li dovolání stěžovatele odmítnuto, či zamítnuto (což Ústavní soud nedokáže předjímat), může se stěžovatel obrátit na Ústavní soud jakožto poslední (ultima ratio) orgán ochrany ústavnosti a přednést svou ústavněprávní argumentaci ve vztahu k aktuálně definitivním rozhodnutím. Přestože se Nejvyšší soud podle zákona nemůže nákladovými výroky zabývat, také on je povinen poskytovat ochranu základním právům jednotlivce (viz y); v případě kasačního rozhodnutí by nadto akcesorický výrok o nákladech řízení sdílel osud výroku hlavního a prostor pro námitky stěžovatele by se před odvolacím soudem otevřel znovu. A jelikož s ohledem na princip subsidiarity ústavní stížnosti platí, že se Ústavní soud může nastolenou záležitostí zabývat teprve tehdy, není-li již k projednání věci projednán jiný orgán veřejné moci ( ), byla nynější ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná z důvodu předčasnosti [viz specificky usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 5. 2019 (U 8/94 SbNU 435)].

5. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele na jeho právech nepoškozuje, neboť jak bylo opakovaně judikováno (např. usnesení

sp. zn.

ze dne 7. 12. 2021, či

sp. zn.

ze dne 17. 1. 2018; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), nesmí odmítnout stěžovatelovu případnou novou ústavní stížnost proti rozhodnutím obecných soudů pro opožděnost (i kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání nepřípustné ze zákona). Deklaruje-li nyní Ústavní soud předčasnost ústavní stížnosti, není oprávněn posléze říci, že (případná) pozdější ústavní stížnost je pro změnu opožděná (viz i bod 6 usnesení

sp. zn.

ze dne 31. 8. 2020).

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2022

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj