Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2640/2024

-355

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobkyně: Královská kanonie premonstrátů na Strahově, IČO 00415090, se sídlem v Praze - Hradčanech, Strahovské nádvoří 132/1, zastoupená JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10, za účasti: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, za vedlejší účasti na straně České republiky – Státního pozemkového úřadu: 1)M. Š., a 2) Zahrádková osada Jenerálka z. s., IČO 70807388, se sídlemv Praze 6, Na Pučálce 2566/20, zastoupená JUDr. Robertem Kučerou, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 29/471, o vydání věci, o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 15. srpna 2018, č. j. SPU 375358/2018/JEH, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání České republiky – Státního pozemkového úřadu proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. února 2024, č. j. -312, takto:

I. Dovolání seodmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

1. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 2. 2024, č. j. -312, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 20. 10. 2021, č. j. -199, v části výroku I a ve výroku II, pokud jimi byl žalobkyni vydán pozemek parc. č. XY v k. ú. XY a bylo tím nahrazeno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 15. srpna 2018, č. j. SPU 375358/2018/JEH (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně jej změnil v části výroku I tak, že se žalobkyni nevydávají pozemky parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 15. srpna 2018, č. j. SPU 375358/2018/JEH, se v uvedeném rozsahu nenahrazuje (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a dále tak, že se žalobkyni (při nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 15. srpna 2018, č. j. SPU 375358/2018/JEH) vydávají pozemky parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY, vzniklé na základě oddělovacího geometrického plánu ze dne 25. 8. 2022, č. 4777-14/2018, vyhotoveného Ing. Blankou Vávrovou, a pozemek parc. č. XY v k. ú. XY, vzniklý na základě oddělovacího geometrického plánu ze dne 19. 7. 2023, č. 4846-14/2018, vyhotoveného Ing. Blankou Vávrovou (výroky III, IV a V rozsudku odvolacího soudu); vposledku rozhodl o náhradě nákladů prvostupňového a odvolacího řízení (výroky VI až XI rozsudku odvolacího soudu).

2. Výroky I, III, IV a V rozsudku odvolacího soudu napadla dovoláním Česká republika – Státní pozemkový úřad. Předestřela otázku, zda u pozemku parc. č. XY v k. ú. XY a u geometrickým plánem nově vymezených pozemků parc. č. XY, XY, XY a XY v k. ú. XY, nacházejících se v areálu zahrádkářské osady, není dána překážka jejich vydání oprávněné osobě podle , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi). Mínila, že odvolací soud tuto otázku vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Odkazovala na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. , ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. , ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. , a ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. , ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. , ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. , a ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. . Vytýkala dále nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí (absenci náležitostí jeho odůvodnění ve smyslu ).

3. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „ “), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

5. Konstantní rozhodovací praxe dovolacího soudu vylučuje paušální aplikovatelnost ustanovení na všechny pozemky ležící v zahrádkářských osadách s tím, že takovou výluku z naturální restituce tento předpis nestanoví a analogická aplikace ustanovení , o úpravě majetkových vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,ě“), není přípustná, nejde-li o pozemky zastavěné stavbami (v občanskoprávním smyslu), případně se stavbami funkčně spjaté, s nimiž by vzájemně tvořily jeden (z hlediska funkce nedělitelný) celek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. , odkazovaný dovolatelkou, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. ).

6. Při aplikaci ustanovení zakládajícího překážku vydání věci oprávněné osobě podle je ovšem možné přiměřeně zohledňovat některé závěry vyslovené při výkladu obdobně konstruovaného zákona o půdě (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. , a ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. , odkazované i dovolatelkou).

7. I podle ustanovení je tedy překážkou vydání pozemku nejenom jeho přímá zastavěnost stavbou (či její částí) – v případě stavby ve vlastnictví státu stavbou zřízenou po vzniku majetkové křivdy – tj. zastavěnost pozemku v doslovném smyslu, ale též bezprostřední funkční souvislost pozemku se stavbou a jeho nezbytnost k užívání stavby. Tím lze pak rozumět i situace, kdy pozemek tvoří s objekty výstavby jeden (nedělitelný) funkční celek. Proto je třeba u nárokovaného pozemku vždy přihlížet i k případné celkové funkční provázanosti s jinými pozemky a stavbami, tvoří-li tyto vzájemně provázaný soubor staveb (areál, jako funkční celek), a to i s přihlédnutím k veřejnému zájmu, který představuje jedno z výkladových kritérií restitučních výluk (přiměřeně srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. , ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. , ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. ).

8. Pro závěr o funkční souvislosti pozemků a staveb konečně není rozhodující, zda a jak jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž existence vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými objekty a pozemky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. , ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. , či ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. , na něž odkazuje i dovolatel). Judikatura dovolacího soudu přitom již aprobovala závěry o funkční souvislosti mezi pozemky užívanými jako zahrady a přilehlými rodinnými domy (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. , a ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. , či usnesení tohoto soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. ) nebo zahradními chatkami (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. ) s tím, že pro posouzení, zda pozemek se stavbou tvoří jeden funkční celek, nemusí být samo osobě rozhodné ani hledisko odlišného vlastnického režimu pozemků a staveb (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2011, sp. zn. , či usnesení tohoto soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. ). Naopak významným pro posouzení funkční souvislosti pozemku se stavbou může být hledisko proporcionality, tedy i výměry dotčených pozemků v poměru k celku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. ).

9. Posouzení otázky funkční souvislosti pozemků a staveb je vždy úzce provázáno s konkrétními skutkovými okolnostmi případu (závěr o příslušnosti konkrétních pozemků k areálu je ostatně primárně skutkové povahy a vyplývá z hodnocení v řízení provedených důkazů; viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. , či ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. , potažmo jeho rozsudky ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. , a ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. ); dovolacímu přezkumu podléhá výhradně správnost právního posouzení věci (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. , ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. , a ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. ).

10. Jestliže tedy odvolací soud po provedeném místním ohledání, vycházeje ze zjištění, že geometrickým plánem nově vymezené pozemky parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY se nacházejí ve větší vzdálenosti od chatek, mohou sloužit pouze ke skladování palivového dřeva nebo pěstování drobných zemědělských plodin a nejsou bezprostředně potřebné k užívání uvedených staveb, na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY se nachází toliko travní porost, keře, záhonky a šachta s rozvodem vody a vyústěním na povrch a ani pozemek parc. č. XY v k. ú. XY není součástí žádné komunikace a není bezprostředně funkčně propojen s žádnou stavbou, uzavřel, že není dána překážka vydání uvedených pozemků oprávněné osobě podle , nikterak se tím výše citované judikatuře dovolacího soudu, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nezpronevěřil.

11. Vytýká-li dovolatelka vadu řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti (pro nedostatek důvodů) rozsudku odvolacího soudu, dlužno předně uvést, že s účinností od 1. 1. 2013 vady řízení nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. ) a dovolací soud k nim obecně vzato přihlíží, jen je-li dovolání přípustné ( ); procesní vady samotné tedy přípustnost dovolání založit nemohou. Napadené rozhodnutí současně nevykazuje takové deficity, aby je bylo možno označit za nepřezkoumatelné – z jeho odůvodnění jsou seznatelné důvody, pro které soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. ). Okolnost, že dovolatelka je s to argumentačně brojit proti závěrům odvolacího soudu ostatně nasvědčuje tomu, že jí poukazovaný nedostatek očividně nebyl na újmu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. , či ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. ). Ústavní soud nadto konstantně judikuje, že ústavně zaručenému právu na spravedlivý proces sice odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tomto rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení (srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. , ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. , nebo ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2006, sp. zn. ); závazek odůvodnit rozhodnutí nemůže však být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument (srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2005, sp. zn. , ze dne 29. 1. 2007, sp. zn. , nebo ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. ).

12. Zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání tak vzhledem k výše uvedenému v posuzovaném případě naplněny nebyly ( ). Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( ).

13. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání České republiky – Státního pozemkového úřadu bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobkyně patří odměna advokáta ve výši 3 100 Kč [srov. , ., a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ), dohromady ve výši 4 114 Kč (jež jsou jí Česká republika – Státní pozemkový úřad a vedlejší účastníci vystupující na její straně povinni nahradit společně a nerozdílně; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. , jakož i další rozhodnutí v něm citovaná).

14. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. 1. 2025

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu