Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
1 C 87/2026-120
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Hlaváčkem sídlem Kořenského 1107/15, 150 00 Praha 5
proti
žalovaným: 1. nezl. Jméno žalované A, narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A
2. Jméno žalované B, narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A
o 261 615 Kč s příslušenstvím, ve vztahu k žalovanému 1. rozsudkem pro uznání
takto:
I. Žalovaní 1. a 2. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 261 615 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 261 615 Kč od datum do zaplacení, a to tak, že:
a) žalovaný 2. je povinen uvedené plnění zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku;
b) žalovanému 1. se povoluje uvedené plnění zaplatit ve třinácti po sobě jdoucích měsíčních splátkách, z nichž prvních dvanáct splátek je po 2 500 Kč a třináctá splátka odpovídá veškerému dosud neuhrazenému zbytku jistiny a úroku z prodlení, splatných vždy nejpozději do 20. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek pro žalovaného 1. právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky.
II. Žalovaní 1. a 2. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 61 950,48 Kč, a to tak, že:
a) žalovaný 2. je povinen uvedené plnění zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně;
b) žalovanému 1. se povoluje uvedené plnění zaplatit jako součást splátek, které mu byly umožněny ve výroku I. b) tohoto rozsudku, a to způsobem uvedeným ve výroku I. b) tohoto rozsudku, avšak k rukám právního zástupce žalobkyně, též pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky.
Odůvodnění:
I. Žalovaní 1. a 2. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 261 615 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 261 615 Kč od , datum, do zaplacení, a to tak, že:a) žalovaný 2. je povinen uvedené plnění zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku;b) žalovanému 1. se povoluje uvedené plnění zaplatit ve třinácti po sobě jdoucích měsíčních splátkách, z nichž prvních dvanáct splátek je po 2 500 Kč a třináctá splátka odpovídá veškerému dosud neuhrazenému zbytku jistiny a úroku z prodlení, splatných vždy nejpozději do 20. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek pro žalovaného 1. právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky.II. Žalovaní 1. a 2. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 61 950,48 Kč, a to tak, že:a) žalovaný 2. je povinen uvedené plnění zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně;b) žalovanému 1. se povoluje uvedené plnění zaplatit jako součást splátek, které mu byly umožněny ve výroku I. b) tohoto rozsudku, a to způsobem uvedeným ve výroku I. b) tohoto rozsudku, avšak k rukám právního zástupce žalobkyně, též pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky.
1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovaným byla uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit 261 615 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od datum do zaplacení. Tvrdila, že z pojištění odpovědnosti vozidla BMW, jehož provozovatelem byl žalovaný 2, poskytla poškozenému plnění za újmu způsobenou dopravní nehodou ze dne datum. Vozidlo při nehodě řídil žalovaný 1 bez příslušného řidičského oprávnění. Postižní nárok uplatnila proti řidiči a společně s ním proti provozovateli vozidla.
2. Žalovaný 1, zastoupený jeho matkou, žalobou uplatněný nárok v celém rozsahu uznal. Žalovaný 2 se k žalobě nevyjádřil a svou obranu v řízení neuplatnil.
3. Vůči žalovanému 1 soud rozhodl podle jeho výslovného uznání žalobou uplatněného nároku rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Uznání zahrnovalo celý nárok, tedy jistinu i žalované příslušenství. Předmětem řízení je majetkový nárok, jehož povaha umožňuje uzavření a schválení smíru, a nebyla dána překážka podle § 153a odst. 2 ve spojení s § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř. Jsou-li předpoklady procesního uznání splněny, rozhoduje soud podle uznání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2435/2017). Žalovaní mají v řízení postavení samostatných společníků podle § 91 odst. 1 o. s. ř. Solidarita jejich hmotněprávního závazku neznamená nerozlučné procesní společenství a procesní úkony jednoho žalovaného nezavazují druhého (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 32 Odo 529/2003).
4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.
5. Soud z listiny označené jako Detail dopravní nehody, vyhotovené Policií České republiky pod č. j. číslo jednací (podobně potvrzení o účasti na dopravní nehodě, vydaného Policií České republiky dne datum pod č. j. číslo jednací), zjistil, že dne datum v 16:48 hodin došlo v Kutné Hoře na křižovatce adresa a adresa k dopravní nehodě osobního automobilu BMW 318 D, registrační značky SPZ, a zaparkovaného osobního automobilu Hyundai Tucson, registrační značky SPZ. Vozidlo BMW při odbočování vlevo narazilo svou přední částí do levé zadní části zaparkovaného vozidla Hyundai, které bylo nárazem odraženo do okrasných dřevin. Jako hlavní příčina nehody bylo uvedeno nepřizpůsobení rychlosti dopravně technickému stavu vozovky. Ke zranění osob nedošlo a technická závada jako příčina nehody nebyla zjištěna ani uplatněna. Škoda na vozidle BMW byla předběžně odhadnuta na 50 000 Kč a škoda na vozidle Hyundai na 200 000 Kč.
6. Soud z téže listiny dále zjistil, že podle stavu policejního šetření zachyceného v této listině měl vozidlo BMW řídit nezletilý jméno FO, zatímco žalovaný 1 byl v listině označen jako spolujedoucí. Jako držitel vozidla BMW byl uveden žalovaný 2. U vozidla BMW bylo evidováno pojištění odpovědnosti u žalobkyně podle pojistné smlouvy č. číslo smlouvy, platné od datum do datum. Věc byla v době vyhotovení listiny nadále v šetření a o pachateli přestupku, případně trestného činu, nebylo rozhodnuto.
7. Soud ze sdělení Policie České republiky ze dne datum, č. j. číslo jednací, zjistil, že po provedeném šetření byl jako řidič osobního automobilu BMW 318 D, registrační značky SPZ, zjištěn a ustanoven žalovaný 1. Věc dopravní nehody byla oznámena Městskému úřadu město jako správnímu orgánu k projednání a vydání konečného rozhodnutí.
8. Soud z oznámení škodné události z pojištění odpovědnosti, přijatého žalobkyní dne datum a vedeného pod číslem pojistné události hodnota (podobně z listiny uplatnění nároku z pojištění odpovědnosti, přijatého žalobkyní dne datum a vedeného pod číslem pojistné události hodnota), zjistil, že pojištěný oznámil dopravní nehodu ze dne datum a specifikaci poškození vozidla. V oznámení bylo uvedeno, že řidič pojištěného vozidla BMW při jízdě dostal smyk a narazil do poškozeného vozidla Hyundai. Jako řidič vozidla BMW byl v oznámení označen žalovaný 1 a jako pojištěný žalovaný 2.
9. Soud z návrhu pojistné smlouvy Autopojištění Combi Plus IV č. číslo smlouvy zjistil, že žalovaný 2 byl pojistníkem, provozovatelem a vlastníkem osobního automobilu BMW 320 D, registrační značky SPZ, VIN VIN kód.
10. Soud ze zápisu o poškození motorového vozidla, vyhotoveného po prohlídce dne datum (a z listiny o ocenění téhož vozidla), zjistil, že poškozeným vozidlem byl Hyundai Tucson, registrační značky SPZ, VIN VIN kód, poprvé registrovaný dne datum, se stavem tachometru 45 678 km. Na vozidle byla zjištěna poškození vyžadující výměnu nebo opravu řady dílů zadní části vozidla, zejména pravých zadních dveří, zadní stěny, obou zadních bočnic, částí zadního nárazníku, dílů zadní nápravy, levého zadního ramene a tlumiče a pravého zadního ráfku. U vozidla byla stanovena forma likvidace jako totální škoda a bylo uvedeno, že vozidlo nemá být opravováno. Obvyklá cena vozidla byla po provedených korekcích stanovena na 502 600 Kč včetně DPH. Soud z téže listiny dále zjistil, že při ocenění byly zohledněny nabídky a údaje o cenách srovnatelných vozidel, jejichž ceny se pohybovaly přibližně od 409 000 Kč do 540 000 Kč včetně DPH.
11. Soud z nabídkového listu společnosti právnická osoba. zjistil, že v internetové aukci byla za využitelné zbytky poškozeného vozidla Hyundai Tucson, registrační značky SPZ, nabídnuta nejvyšší cena 247 000 Kč včetně DPH. Platnost této nabídky byla stanovena do datum. Další nejvyšší nabídky činily 242 000 Kč a 221 111 Kč včetně DPH.
12. Soud ze sdělení žalobkyně ze dne datum zjistil, že žalobkyně ukončila šetření pojistné události č. hodnota týkající se dopravní nehody ze dne datum a poškození vozidla Hyundai Tucson, registrační značky SPZ. Žalobkyně dospěla k závěru, že náklady na opravu převyšovaly obvyklou cenu vozidla, a proto škodu posoudila jako úplnou škodu s odpočtem využitelných zbytků. Obvyklou cenu vozidla stanovila na 503 000 Kč, hodnotu využitelných zbytků na 247 000 Kč a pojistné plnění na 256 000 Kč. Tuto částku poukázala bankovním převodem na účet uvedený ve sdělení.
13. Soud z faktury č. číslo faktury, vystavené společností právnická osoba. dne datum, zjistil, že za odtah havarovaného vozidla Hyundai Tucson, registrační značky SPZ, a jeho uskladnění v době od datum do datum byla po započtení slevy vyúčtována částka 6 013,70 Kč včetně DPH. Z faktury dále zjistil, že tato částka byla uhrazena zálohou dne datum.
14. Soud ze sdělení žalobkyně ze dne datum zjistil, že žalobkyně v souvislosti s pojistnou událostí č. hodnota stanovila pojistné plnění za odtah a parkovné poškozeného vozidla na 5 615 Kč. Z původně doložených nákladů ve výši 6 014 Kč odečetla částku 399 Kč za ztíženou nakládku, kterou nepovažovala za nutnou. Částku 5 615 Kč poukázala bankovním převodem na účet uvedený ve sdělení.
15. Soud z fotografické dokumentace právnická osoba ze dne datum zjistil polohu vozidel po dopravní nehodě a rozsah jejich zevně patrného poškození, zejména poškození přední části vozidla BMW a zadní a boční části vozidla Hyundai.
16. Soud z výpisu z evidenční karty řidiče, vyhotoveného datum Městským úřadem město (podobně sdělení Městského úřadu město, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne datum), zjistil, že žalovaný 1 není držitelem platného řidičského průkazu ani řidičského oprávnění pro žádnou skupinu vozidel, nemá v evidenční kartě zaznamenán žádný přestupek a jeho aktuální bodové hodnocení činí nula bodů. Výpis zachycuje stav ke dni datum.
17. Soud ze zprávy Městského úřadu město, odboru správního, oddělení přestupků, ze dne datum zjistil, že žalovaný 1 ani žalovaný 2 nebyli v období pěti let předcházejících vyhotovení zprávy projednáváni Komisí pro projednávání přestupků města adresa a že správní orgán neměl o žalovaných žádné další poznatky.
18. Soud z rozhodnutí Městského úřadu město, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne datum s nabytím právní mocí dnem datum, č. j. číslo jednací (včetně doručenek a informativního dokumentu ze dne datum doručeného žalobkyní krátkou cestou při jednání), zjistil, že žalovaný 1 byl uznán vinným tím, že dne datum v 16:43 hodin v Kutné Hoře řídil osobní motorové vozidlo BMW registrační značky SPZ, ačkoli nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění a s ohledem na svůj věk ani nesplňoval podmínky pro jeho udělení. Soud z téhož rozhodnutí zjistil, že žalovaný 1 při jízdě ulicí Místo ve směru k Místo nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla a dopravně technickému stavu komunikace. Při odbočování vlevo dostal s vozidlem smyk, přejel přes obrubník do travnatého porostu, narazil pravou přední částí vozidla BMW do stromu a poté narazil do zaparkovaného vozidla Hyundai Tucson registrační značky SPZ. Vozidlo Hyundai bylo nárazem odraženo vpravo do okrasných dřevin. Soud z tohoto rozhodnutí dále zjistil, že na vozidle BMW došlo k poškození jeho přední a pravé části, na vozidle Hyundai k poškození jeho levé zadní části a že při dopravní nehodě nebyla žádná osoba zraněna. Soud z rozhodnutí rovněž zjistil, že žalovaný 1 měl podle závěru správního orgánu řízením motorového vozidla bez řidičského oprávnění a nepřizpůsobením rychlosti jízdy porušit povinnosti řidiče stanovené právními předpisy. Za uvedené jednání byla žalovanému 1 správním orgánem uložena pokuta ve výši 2 500 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců a povinnost nahradit náklady správního řízení paušální částkou 2 500 Kč.
19. Soud z odůvodnění rozhodnutí město adresa ze dne datum zjistil, že správní orgán se zabýval rozporem v prvotně uváděných údajích o osobě řidiče vozidla BMW. Správní orgán vyhodnotil výpovědi osob přítomných ve vozidle a další shromážděné podklady a dospěl k závěru, že vozidlo BMW v době dopravní nehody řídil žalovaný 1. Soud z tohoto rozhodnutí dále zjistil, že žalovaný 1 se při ústním jednání konaném dne datum k řízení vozidla přiznal a uvedl, že jej jeho jednání mrzí. Správní orgán nepovažoval prvotní označení jiné nezletilé osoby za řidiče vozidla za věrohodné a uzavřel, že tato osoba byla ve skutečnosti spolujedoucím.
20. Soud ze sdělení Městského úřadu město, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, oddělení sociálně-právní ochrany dětí, ze dne datum zjistil, že žalovaný 1 žije spolu se svými rodiči a třemi sourozenci v bytě o velikosti 3+1 v město, za který rodina hradí nájemné ve výši 21 000 Kč měsíčně. Soud z téže listiny zjistil, že matka žalovaného 1 je zaměstnána v restauraci, otec je v pracovní neschopnosti a rodina pobírá přídavky na děti, příspěvek na bydlení a dávky pomoci v hmotné nouzi v celkové výši 30 000 Kč měsíčně a dále stravenky v hodnotě 6 000 Kč. Soud z této listiny dále zjistil, že žalovaný 1 ve školním roce 2025/2026 ukončil osmý ročník základní školy a že v následujícím školním roce měl ukončit povinnou školní docházku. Soud z uvedeného sdělení konečně zjistil, že orgán sociálně-právní ochrany dětí neměl pochybnosti o tom, že matka žalovaného 1 jedná a bude jednat v jeho zájmu. Matka podle sdělení uvedla, že je o věci informována a je ochotna a schopna žalovaného 1 zastupovat; orgán sociálně-právní ochrany dětí proto nepovažoval ustanovení právního zástupce žalovanému 1 za potřebné.
21. Soud z předžalobní výzvy ze dne datum (včetně obálky a dodejky RR hodnota) zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného 2 k zaplacení celkové částky 285 403,60 Kč do sedmi dnů od doručení výzvy. Požadovaná částka se skládala z náhrady vyplaceného pojistného plnění ve výši 261 615 Kč a z nákladů právního zastoupení při uplatňování nároku ve výši 23 788,60 Kč.
22. Z dalších předložených důkazů již soud nezjistil pro věc rozhodné skutečnosti.
23. Ze skutkových zjištění soud zjistil pro věc rozhodný skutkový stav věci.
24. Žalovaný 2 byl vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu BMW registrační značky SPZ, který byl pojištěn pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem u žalobkyně. Dne datum v 16:43 hodin řídil toto vozidlo v město nezletilý žalovaný 1, ačkoli nebyl držitelem řidičského oprávnění. Při jízdě ulicí Místo směrem k adresa nepřizpůsobil rychlost svým schopnostem, vlastnostem vozidla a dopravně technickému stavu komunikace, při odbočování vlevo dostal smyk, přejel přes obrubník do travnatého porostu, narazil přední částí vozidla do stromu a následně do zaparkovaného automobilu Hyundai Tucson registrační značky SPZ, který byl nárazem odražen do okrasných dřevin. Vozidlo Hyundai bylo poškozeno v takovém rozsahu, že jeho oprava nebyla ekonomická. Jeho obvyklá cena činila 503 000 Kč a hodnota využitelných zbytků 247 000 Kč. Žalobkyně proto poškozenému poskytla pojistné plnění 256 000 Kč za poškození vozidla a dalších 5 615 Kč za jeho odtah a parkovné, celkem tedy 261 615 Kč. Žalobkyně následně vyzvala oba žalované k náhradě vyplaceného pojistného plnění, žalovaní však požadovanou částku neuhradili.
25. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř. Prvotní policejní údaje o jiné osobě řidiče byly korigovány následným šetřením, sdělením Policie České republiky ze dne datum a výsledkem správního řízení zachyceným v rozhodnutí ze dne datum. Tyto pozdější podklady se shodují s údaji uvedenými v oznámení škodné události a s přiznáním žalovaného 1 při jednání před správním orgánem. Původní rozpory proto nebrání závěru, že vozidlo při nehodě řídil žalovaný 1. Tento závěr je výsledkem hodnocení listinných důkazů, nikoli přenesením procesních účinků uznání žalovaného 1 na žalovaného 2.
26. Soud věc posoudil právně následujícím způsobem.
27. Škodná událost nastala dne datum, a proto soud uplatněné postižní právo posoudil podle zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Jde o zvláštní originární právo pojistitele na náhradu plnění poskytnutého za pojištěného, nikoli o nárok poškozeného na náhradu škody, který by na pojistitele přešel zákonnou cesí. K této povaze postihu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2809/2022, a rozsudek téhož soudu ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2888/2020. Uvedená rozhodnutí byla vydána k předchozí úpravě zákona č. 168/1999 Sb.; jejich závěry o povaze postižního práva jsou použitelné i při výkladu odpovídající úpravy § 32 zákona č. 30/2024 Sb.
28. Podle § 10 odst. 5 věty první zákona č. 30/2024 Sb. je pojištěným každý, kdo je povinen nahradit poškozenému újmu vzniklou provozem vozidla, jehož provozu se pojištění týká. Žalovaný 1 nepřizpůsobením rychlosti jízdy porušil povinnost podle § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. a tím v příčinné souvislosti zasáhl do vlastnického práva poškozeného. Základ jeho povinnosti vůči poškozenému proto vyplývá z § 2910 občanského zákoníku; jeho nedbalostní zavinění se podle § 2911 téhož zákona presumuje. Žalovaný 1 v době nehody byl starší třinácti let a podle § 2920 odst. 1 občanského zákoníku odpovídá za škodu, byl-li způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. Vzhledem k jeho věku, povaze jednání a okolnostem, za nichž vozidlo řídil, soud dospěl k závěru, že byl schopen rozpoznat zákaz řízení bez oprávnění a předvídat riziko poškození cizího majetku nezvládnutou jízdou. O okolnosti, která by jeho rozpoznávací nebo ovládací schopnost vylučovala, provedené důkazy nesvědčí. Samotný nedostatek řidičských dovedností ani následné nezvládnutí vozidla nejsou nedostatkem této deliktní způsobilosti. Žalovaný 1 tak byl osobou povinnou nahradit poškozenému újmu, a tedy pojištěným. Obecný závěr, že pojištěným může být i řidič odlišný od provozovatele a že odpovědnost provozovatele nevylučuje souběžnou odpovědnost řidiče, vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 32 Cdo 2875/2009; použitelnost tohoto východiska i za současného občanského zákoníku potvrzuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2026, sp. zn. 25 Cdo 3314/2025.
29. Podle § 32 odst. 1 písm. f) zákona č. 30/2024 Sb. má pojistitel vůči pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, nejde-li o zákonem stanovené výjimky při výcviku, zkoušce nebo obdobném řízení pod dohledem učitele autoškoly. Žalovaný 1 vozidlo řídil bez příslušného řidičského oprávnění, což dokládají podklady správního orgánu vztahující se k nehodě i údaje z registru řidičů. O případ zákonné výjimky nešlo.
30. Žalovaný 2 byl provozovatelem vozidla. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 30/2024 Sb. je provozovatel k náhradě podle odst. 1 písm. f) až h) zavázán společně a nerozdílně s pojištěným, ledaže prokáže, že nemohl jednání pojištěného ovlivnit. Jeho závazek vůči žalobkyni tedy neplyne pouze z vlastnictví vozidla nebo z postavení pojistníka, ale z výslovné zvláštní zákonné úpravy. Žalobkyně prokázala žalovaného 2 jako provozovatele vozidla i postižní důvod na straně řidiče. Žalovaný 2 netvrdil ani neprokázal okolnosti, které by jej podle uvedeného ustanovení zprostily povinnosti k náhradě. Takové okolnosti nevyplynuly ani z ostatních provedených důkazů. Absentovaly (zřejmě pro nečinnost žalovaného 2) důkazy o zabezpečení vozidla, uložení klíčů, případně o jiných konkrétních skutečnostech, z nichž by bylo možné usuzovat, že provozovatel nemohl jednání řidiče ovlivnit.
31. Při posouzení možnosti zproštění soud vycházel také z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 23 Cdo 1173/2012. Nejvyšší soud v něm ve vztahu k odpovídající předchozí úpravě § 10 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. zohlednil konkrétně prokázané okolnosti, že provozovatel učinil vše, aby řidič použil vozidlo pouze ke stanovené služební cestě, a nemohl jeho následné jednání ovlivnit. Uvedené rozhodnutí neznamená, že by každé použití vozidla bez přítomnosti provozovatele automaticky zakládalo jeho zproštění. V nynější věci obdobné konkrétní okolnosti prokázány nebyly, a žalovaný 2 důkazní břemeno o zákonném důvodu zproštění neunesl.
32. Žalobkyně z pojištění odpovědnosti poskytla plnění za poškození vozidla Hyundai ve výši 256 000 Kč a za jeho odtah a parkovné ve výši 5 615 Kč, celkem 261 615 Kč. Právním základem krytí majetkové újmy jsou § 17 odst. 1 a odst. 2 písm. b) a § 18 písm. e) zákona č. 30/2024 Sb. Při ekonomicky neopravitelném poškození věci se při peněžní náhradě vychází z obvyklé ceny v době poškození a zohledňuje se zachovaná hodnota využitelných zbytků; srov. § 2951 odst. 1 a § 2969 odst. 1 občanského zákoníku. Náklady na odtah a uskladnění nepojízdného vozidla jsou související majetkovou újmou, pokud byly vynaloženy účelně v důsledku nehody ve smyslu § 18 písm. e) zákona č. 30/2024 Sb. Vyplacená částka 5 615 Kč byla doložena fakturou a sdělením o plnění; žalobkyně do ní nezahrnula náklad 399 Kč za ztíženou nakládku. Uplatněný postih je založen na poskytnutém plnění za újmu z uvedené nehody, nikoli na předběžných policejních odhadech výše škody.
33. Solidární závazek žalovaného 2 k náhradě pojistného plnění je založen § 32 odst. 3 zákona č. 30/2024 Sb. § 1872 odst. 1 občanského zákoníku upravuje právní režim této již založené solidarity: žalobkyně může požadovat celé plnění po kterémkoliv ze spoludlužníků a uspokojením v příslušném rozsahu zaniká odpovídající povinnost druhého.
34. Na uvedený postižní nárok nelze přímo ani analogicky použít moderační ustanovení § 2953 občanského zákoníku. Nejvyšší soud v již zmíněném rozsudku sp. zn. 23 Cdo 2888/2020 zejména v odstavcích 38 a 46, vysvětlil, že originární povaha postihu vylučuje přímou aplikaci ustanovení o snížení náhrady škody a že absence obdobného moderačního oprávnění při postihu za řízení bez oprávnění nepředstavuje mezeru v právu, která by opravňovala k analogii. Tyto závěry jsou použitelné pro odpovídající postižní důvod nynějšího § 32 odst. 1 písm. f) zákona č. 30/2024 Sb. Nepříznivé osobní a majetkové poměry žalovaného 1 mají samostatný význam pro lhůtu k plnění. Rozhodnutí vůči žalovanému 1 je ovšem, jak již bylo vysvětleno, založeno na jeho procesním uznání.
35. U žalovaného 1 zahrnovalo uznání také žalovaný úrok z prodlení, a soud mu proto uložil povinnost v tomto rozsahu podle § 153a odst. 1 o. s. ř. U žalovaného 2 soud posoudil příslušenství samostatně. Žalovaný 2 dluh nesplnil ve lhůtě poskytnuté doručenou výzvou a podle § 1968 občanského zákoníku se dostal do prodlení. Žalobkyně se domáhala úroku od datum, kdy již tato lhůta uplynula. Právo na úrok vyplývá z § 1970 občanského zákoníku. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá sazba výši repo sazby České národní banky pro první den pololetí, v němž prodlení vzniklo, zvýšené o osm procentních bodů. Při repo sazbě 3,5 % k 1. 1. 2026 činí sazba úroku 11,5 % ročně. Vůči žalovanému 2 proto soud přiznal i požadované příslušenství.
36. Lhůta k plnění a povolení splátek vycházejí z § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému 2 soud stanovil zákonnou třídenní lhůtu od právní moci rozsudku. U žalovaného 1 zohlednil jeho nezletilost, dosud neukončenou povinnou školní docházku a nepříznivé sociální a příjmové poměry rodiny a povolil počáteční splácení částkami 2 500 Kč měsíčně po dobu dvanácti měsíců s doplatkem zbytku ve třináctém měsíci (ostatně žalobkyně se splátkami výslovně souhlasila). Jde o časově omezenou úlevu při plnění, nikoli o snížení přiznaného dluhu; přiznaný úrok z prodlení běží dále podle výroku. Ztráta výhody splátek chrání žalobkyni před nedodržováním splátkového režimu. Povolení splátek žalovanému 1 nemění lhůtu k plnění uloženou žalovanému 2. Při rozhodování o splátkách je nutno zvažovat také oprávněný zájem věřitele a zabránit neúměrnému zvýhodnění dlužníka; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3/2019.
37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci vůči oběma žalovaným plný úspěch. Povinnost každého žalovaného k náhradě nákladů soud posoudil samostatně. Skutečnost, že vůči žalovanému 1 bylo rozhodnuto podle jeho uznání a vůči žalovanému 2 na základě dokazování, nemění jejich shodný procesní neúspěch ve vztahu k celému uplatněnému nároku. Od této otázky je však třeba odlišit způsob, jakým mají žalovaní přiznané náklady žalobkyni nahradit.
38. Soud vychází z právního názoru vyjádřeného v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 12. 2025, č. j. 4 Cmo 109/2025-47, zejména v bodech 9–11 jeho odůvodnění. Vrchní soud vysvětlil, že nárok na náhradu nákladů řízení má sice procesní základ a vzniká až pravomocným rozhodnutím soudu, přesto však zůstává příslušenstvím pohledávky ve smyslu § 513 občanského zákoníku. Jeho procesní původ proto sám o sobě nevylučuje zohlednění právního režimu pohledávky, k jejímuž soudnímu uplatnění byly náklady účelně vynaloženy. Vrchní soud dále zdůraznil, že při posouzení solidarity nákladové povinnosti je podstatná hmotněprávní povaha uplatněného nároku a že samotné postavení žalovaných jako samostatných procesních společníků solidární náhradu nákladů nevylučuje.
39. Uvedené usnesení bylo vydáno ve směnečné věci, v níž solidarita vyplývala z čl. I § 47 zákona směnečného a šekového. Soud jeho závěr nepřebírá jako přímé rozhodnutí o nyní projednávaném postižním nároku. Za přenositelné však považuje obecné východisko založené na § 513 občanského zákoníku: procesní základ náhrady nákladů není bez dalšího důvodem k tomu, aby společné náklady soudního uplatnění pohledávky musely mít odlišný režim od zákonem založeného solidárního závazku. V projednávané věci je obdobným zákonným základem solidarity § 32 odst. 3 ve spojení s § 32 odst. 1 písm. f) zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Oba žalovaní jsou zavázáni k témuž plnění v celém rozsahu; nejde o součet několika dílčích pohledávek, z nichž by každá směřovala pouze proti jednomu žalovanému.
40. Soud tím nerozšiřuje samotné postižní právo podle § 32 zákona č. 30/2024 Sb. o další pojistné plnění ani nedovozuje, že uvedené ustanovení výslovně upravuje procesní náklady. Nárok na jejich náhradu zakládá § 142 odst. 1 o. s. ř. Režim této náhrady soud posuzuje s přihlédnutím k jejímu postavení jako příslušenství podle § 513 občanského zákoníku a k solidaritě hlavního závazku, jejíž obsah vymezuje § 1872 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobkyně tak může požadovat splnění přiznané společné nákladové povinnosti po kterémkoliv žalovaném, avšak může být uspokojena pouze jednou; v rozsahu plnění jednoho žalovaného zaniká odpovídající povinnost druhého.
41. Postavení žalovaných jako samostatných společníků podle § 91 odst. 1 o. s. ř. znamená, že každý z nich jedná sám za sebe a že procesní úkony jednoho nezavazují druhého. Z této samostatnosti však podle názoru soudu bez dalšího nevyplývá zákaz solidárního uspořádání náhrady společných nákladů, jestliže vůči každému byly samostatně splněny předpoklady nákladové povinnosti a oba odpovídají za stejné hlavní plnění. Soud proto nepřenáší uznání žalovaného 1 na žalovaného 2; naopak nejprve samostatně hodnotí jejich procesní úspěch a teprve poté určuje režim přiznané náhrady. Rozdílný procesní způsob rozhodnutí nečiní ze společně uplatněného solidárního nároku dva částkové nároky ani sám o sobě nerozděluje společné náklady jejich uplatnění.
42. Zákaz takového postupu soud nedovozuje ani z § 140 odst. 1 o. s. ř. Toto ustanovení upravuje placení vlastních nákladů účastníků, nákladů jejich zástupců a společných nákladů při vedení řízení. Konečný nárok úspěšného účastníka na jejich náhradu proti neúspěšnému účastníkovi je odlišnou otázkou, kterou upravuje zejména § 142 o. s. ř. Pravidlo § 140 odst. 1 o solidárním placení společných nákladů nerozlučnými společníky proto soud nepovažuje za výslovný zákaz solidární náhrady nákladů protistraně ve všech případech samostatného společenství. Rozlišení mezi placením nákladů v průběhu řízení a jejich následnou náhradou ostatně zohlednil i Vrchní soud v Olomouci v bodě 15 uvedeného usnesení, byť tuto otázku dále nerozváděl, protože z přezkoumávaného rozhodnutí nevyplývalo použití § 140 o. s. ř.
43. Soud nepřehlédl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3003/2014. V této věci však Nejvyšší soud při posuzování přípustnosti dovolání zjišťoval samostatné nákladové nároky čtyř procesně úspěšných žalovaných a uzavřel, že každému náleží náhrada jeho nákladů samostatně. Takový závěr nelze bez dalšího zaměnit za pravidlo o režimu jedněch společných nákladů úspěšného žalobce, které mají hradit osoby zavázané k témuž celému plnění. Rozdíl mezi několika nákladovými pohledávkami různých oprávněných a jednou společnou nákladovou pohledávkou vůči více povinným je pro posuzovanou otázku podstatný.
44. Ani usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 19 Co 440/2004, se neshoduje s nynější věcí ve všech podstatných znacích. V tomto rozhodnutí odpovídala povinnost jednoho žalovaného ve věci samé pouze části celkového plnění uloženého druhému žalovanému, a jeho nákladový podíl byl stanoven podle tohoto poměru. Tuto odlišnost zdůraznil také Vrchní soud v Olomouci v bodě 14 svého usnesení. V projednávané věci naproti tomu odpovídají oba žalovaní za celou stejnou částku a společné náklady žalobkyně se vztahují k uplatnění právě tohoto plnění. Není zde rozdílný částkový rozsah jejich hlavních povinností, který by obdobné poměrné rozdělení odůvodňoval.
45. Soud je si vědom i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 669/2017, výslovně vychází z názoru, že solidární náhrada nákladů přichází v úvahu pouze u nerozlučných společníků, a které z tohoto důvodu zrušilo solidární nákladový výrok. Uvedená věc se však týkala vztahu hlavní dlužnice a ručitelů. Solidární povinnost ve věci samé byla uložena ručitelům mezi sebou, zatímco vztah jejich povinnosti k povinnosti hlavní dlužnice byl vyjádřen zánikem odpovídajícího závazku při plnění; nešlo o výslovné zákonné založení solidarity všech povinných k témuž plnění v podobě, kterou pro pojištěného a provozovatele stanoví § 32 odst. 3 zákona č. 30/2024 Sb. Odlišnost nespočívá ve výši hlavního dluhu, ale v právní konstrukci závazků a v jejich vzájemném vztahu.
46. Soud přitom připouští, že formulace pravidla v usnesení sp. zn. 32 Cdo 669/2017 je obecná a že samotné odlišení skutkového a právního základu věci nevypořádává všechny jeho důsledky. V rozsahu, v němž by mělo být toto pravidlo vykládáno jako bezvýjimečný zákaz solidární náhrady společných nákladů všech samostatných společníků, je soud nepřejímá. Přiklání se k pozdějšímu argumentačnímu přístupu Vrchního soudu v Olomouci, podle něhož je nutno zohlednit rovněž příslušenství pohledávky a povahu zákonné solidarity hlavního závazku. Procesní samostatnost účastníků určuje účinky jejich procesních úkonů, nikoliv sama o sobě všechny možné způsoby uspořádání povinnosti k náhradě nákladů. Tento výklad zachovává jak samostatné posouzení nákladového nároku proti každému žalovanému, tak právní režim nákladů účelně vynaložených na uplatnění společného solidárního plnění.
47. Soud zohlednil též účel zásady plné náhrady účelně vynaložených nákladů podle § 142 odst. 1 o. s. ř., na který Vrchní soud v Olomouci poukázal v bodě 11 svého usnesení. Rozdělení náhrady rovným dílem sice nominálně nesnižuje její celkový součet, avšak mění její právní režim tak, že žalobkyně by mohla po každém žalovaném požadovat pouze část nákladů, přestože po každém může požadovat celé hlavní plnění, k jehož uplatnění tyto společné náklady vznikly. Soud proto ve spojení s výše uvedeným výkladem § 513 a § 1872 občanského zákoníku neshledává důvod k takovému rozdělení. Samotný požadavek plné náhrady ani zájem na její vymahatelnosti ovšem nejsou jediným základem solidarity; představují podpůrné hledisko při výkladu uvedených ustanovení.
48. Z uvedených důvodů soud uložil žalovaným nahradit žalobkyni přiznané společné náklady řízení ve výši 61 950,48 Kč společně a nerozdílně. Rozdílné lhůty a povolení splátek žalovanému 1 se týkají způsobu a času plnění, nikoliv změny režimu této povinnosti. Solidární uložení neumožňuje žalobkyni získat tutéž náhradu dvakrát a neznamená, že by procesní úkony jednoho žalovaného působily vůči druhému.
49. Soud proto žalobě vůči žalovanému 2 vyhověl a uložil mu povinnost zaplatit žalobkyni 261 615 Kč s požadovaným zákonným úrokem z prodlení, a to společně a nerozdílně se žalovaným 1. Plněním kteréhokoli ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého žalovaného.
50. Účelně vynaložené náklady žalobkyně činí celkem 61 950,48 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 13 081 Kč a z nákladů právního zastoupení. Mimosmluvní odměna zástupce žalobkyně byla podle § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, stanovena z tarifní hodnoty 261 615 Kč částkou 9 380 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, a to převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející podání žaloby, sepis žaloby a účast při jednání soudu dne datum, takže mimosmluvní odměna činí celkem 37 520 Kč. Dále žalobkyni náleží podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby, celkem 1 800 Kč, podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu náhrada za šest započatých půlhodin času promeškaného cestou k soudnímu jednání a zpět ve výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu, celkem 900 Kč, a podle § 13 odst. 1 a 5 advokátního tarifu náhrada účelně vynaložených cestovních výdajů ve výši 168 Kč. Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, náleží žalobkyni podle § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta v souhrnné výši 40 388 Kč, tedy částka 8 481,48 Kč; celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně tak činí 61 950,48 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře.
Pokud jde o rozsudek pro uznání, odvolání lze podat jen z důvodu, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí vydal ve věci vyloučený soudce, soud byl nesprávně obsazen. Odvolacím důvodem jsou též skutečnosti a důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání.
Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.