Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1173/2012

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY23 Cdo 1173/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47116617, proti žalované JHV - ENGINEERING s.r.o., se sídlem v Pardubicích - Zelené Předměstí, S.K.Neumanna 2793, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 25922505, zastoupené JUDr. Martinem Týle, advokátem, se sídlem v Pardubicích, Škroupova 561, o zaplacení 1,013.618,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 12. září 2011, č. j. -250, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 11. dubna 2011, č. j. -221, zamítl návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1,013.618,- Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči České republice (bod II. a III. výroku).

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 4. září 2008 došlo v 4.20 hod v obci Úlibice k dopravní nehodě vozidla Škoda Octavia RZ PUN 9378, jehož provozovatelem byla žalovaná, která měla pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla sjednáno u žalobkyně. Při dopravní nehodě byl smrtelně zraněn řidič a spolujezdec. Řidičem byl v době nehody pan J. M., který byl zaměstnancem nikoli žalované společnosti, ale společnosti Propuls s.r.o., která vykonávala práce na zakázkách žalované a měla předmětné vozidlo vypůjčeno na základě Dohody o poskytnutí vozidla ze dne 10. července 2008. Interní směrnicí bylo zakázáno převážet ve služebním vozidle cizí osoby a řidič byl řádně proškolen. J. M. byl den před nehodou na oslavě narozenin přítelkyně v Sezemicích (okres Pardubice), odkud jel dne 4. září 2008 brzy ráno se svým známým panem Brožem do Jablonce nad Nisou. Žalobkyně jako pojistitel plnila z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pojistné plnění ve výši 1,013.618,- Kč.

Po právní stránce věc posoudil dle ustanovení , , , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), a ustanovení , odst. 3 , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Soud prvního stupně měl za prokázáno, že žalovaná jako provozovatelka nemohla jednání řidiče nijak ovlivnit. Společnosti Propuls s.r.o., potažmo jejímu zaměstnanci (řidiči vozidla J. M.), bylo vozidlo svěřeno ke konkrétní služební cestě s tím, že v pondělí dne 1. září 2008 má být vozidlo použito k pracovní cestě z Pardubic do Jablonce nad Nisou, v pátek dne 5. září 2008 k cestě zpět s tím, že v průběhu uvedeného pracovního týdne bude vozidlo použito k cestě z místa ubytování na pracoviště v Jablonci nad Nisou. Jiná situace vyžadující použití vozidla nenastala. V týdnu od 1. do 5. září 2008 měl J. M. v místě výkonu práce zajištěno svým zaměstnavatelem ubytování. Dospěl k závěru, že z uvedeného vyplývá, že J. M. použil předmětné motorové vozidlo bez vědomí a souhlasu a proti vůli provozovatele vozidla, a proto nese odpovědnost místo provozovatele. Žalovaná neumožnila použití vozidla J. M. bez vědomí provozovatele či proti jeho vůli, a to ani svou nedbalostí, když za nedbalost provozovatele ve smyslu ustanovení § 430 odst. 1 věty druhé obč. zák. se považuje porušení jen takové povinnosti, která je uložena obecně závazným právním předpisem. Proto uzavřel, že žalovaná nemůže odpovídat a neodpovídá společně s řidičem J. M. za pohledávku pojistitele, kterou žalobkyně uplatnila vůči žalované v předmětném řízení. Návrh žalobkyně tedy důvodný neshledal a tudíž jej v celém rozsahu zamítl.

K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud se v plném rozsahu ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně. Přisvědčil jeho závěru, že žalovaná, která se nepodílela na řízení vozidla a pro kterou řidič nevykonával při předmětné jízdě žádnou činnost, nemohla odpovídat za škodu způsobenou dopravní nehodou podle ustanovení § 420 odst. 1 nebo odst. 2 obč. zák. Přitom zdůraznil, že rozhodující je, že předmětná jízda byla excesem z výkonu činnosti pro žalovanou. Dále uvedl, že jako provozovatel vozidla nesla žalovaná v zásadě odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku dle ustanovení § 427 a násl. obč. zák., ale v tomto konkrétním případě zneužití dopravního prostředku řidičem J. M., kdy k použití vozidla došlo v předmětný den bez vědomí provozovatele a dokonce kumulativně i proti vůli provozovatele, odpovídal za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku místo žalované řidič J. M. ( obč. zák.). Ve shodě se soudem prvního stupně nedovodil, že žalovaná umožnila neoprávněné užití vozidla svou nedbalostí. Navíc upozornil na ustanovení a ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná udělala vše, aby zaměstnanec jejího subdodavatele použil vozidlo jen ke služební cestě. Nebyla zjištěna žádná možnost, jak mohla žalovaná zabránit tak výraznému excesu, kdy zaměstnanec subdodavatele, jemuž bylo vozidlo za přesně určeným účelem svěřeno a který byl s vozidlem po celý týden mimo dosah žalované, vykonal v průběhu pracovního týdnu cestu z Jablonce nad Nisou do Sezemic na oslavu narozenin, aby se pod vlivem alkoholu dalšího dne brzy ráno vracel zpět.

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně v plném rozsahu, dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení a odst. 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a co do důvodu na ustanovení

Dovolatelka nesouhlasí s názorem soudů nižšího stupně, že není dána odpovědnost žalované dle ustanovení § 427 obč. zák. za škodu způsobenou provozem vozidla. Dle jejího názoru není v projednávané věci dána možnost zproštění se odpovědnosti provozovatele za škodu dle ustanovení § 430 odst. 1 obč. zák., neboť zprostit se odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla je možné pouze v případě, že se jedná o použití dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Jedná se však o situace, kdy byla provozovateli odňata možnost dispozice s daným dopravním prostředkem. V souvislosti s větou druhou ustanovení § 430 odst. 1 obč. zák., odkazujíc na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , namítá, že žalovaná má na způsobení škody zavinění ve formě nevědomé nedbalosti. Dále upozorňuje, že provozovatel vozidla odpovídá dle ustanovení , i za porušení všech povinností uvedených v ustanovení až f) a není přitom rozhodné, zda vozidlo řídil osobně. Dle jejího mínění se ustanovení dá použít jen na případy, kdy se řidič vozidla zmocní bez vědomí provozovatele (krádež), všechno ostatní je nedbalost provozovatele. Závěrem dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání žalobkyně nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) úvodem poznamenává, že rozhodné znění pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v ustanovení , oprávněnou osobou (účastnicí řízení), za níž jedná osoba s právnickým vzděláním ( ), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné, neboť pouze z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení a c) Podle ustanovení dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Jelikož ve smyslu ustanovení je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně toho, jak je dovolatelka obsahově vymezila, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnila.

Polemikou s právním závěrem odvolacího soudu, že není dána odpovědnost žalované dle ustanovení § 427 obč. zák. za škodu způsobenou provozem vozidla, neboť za škodu dle citovaného ustanovení odpovídá místo žalované řidič J. M. podle § 430 odst. 1 obč. zák., nepředkládá dovolatelka žádnou otázku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí. Ze skutkových zjištění soudů, jimiž je dovolací soud vázán, vyplývá, že řidič J. M. použil vozidlo v předmětný den bez vědomí provozovatele a i proti vůli provozovatele, přičemž žalovaná neumožnila neoprávněné užití vozidla svojí nedbalostí. Při posouzení této právní otázky se odvolací soud nikterak neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, podle níž osobou, která je objektivně odpovědná za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků, je zásadně provozovatel dopravního prostředku, a to i tehdy, jestliže v okamžiku vzniku škody sám neřídil. Pouze v případě, že dopravní prostředek byl použit bez vědomí nebo proti vůli provozovatele, odpovídá za škodu ten, kdo tímto způsobem dopravního prostředku použil (§ 430 odst. 1 věta první obč. zák.). Společná a nerozdílná odpovědnost původce škody a provozovatele pak nastupuje v těch případech, kdy provozovatel zneužití svého dopravního prostředku umožnil svou nedbalostí ( věta druhá obč. zák.) [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. července 2012, sp. zn. ]. Z tohoto pohledu tedy nelze napadenému rozhodnutí přisuzovat zásadní právní význam ve smyslu ustanovení

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu nezakládá ani polemika dovolatelky s aplikací ustanovení V projednávané věci bylo zjištěno (skutková zjištění soudů dovolacímu přezkumu, jak již bylo výše uvedeno, nepodléhají - srov. , 3 a ), že žalovaná udělala vše, aby zaměstnanec jejího subdodavatele použil vozidlo jen ke služební cestě; nebyla naopak zjištěna žádná možnost, jak mohla žalovaná zabránit výraznému, v rozsudku odvolacího soudu blíže specifikovanému, excesu zaměstnance subdodavatele. Vyplynulo-li tedy ze skutkových zjištění, že žalovaná jako provozovatel vozidla nemohla jednání pojištěného (řidiče J. M.) ovlivnit, odvolací soud v souladu s ustanovením , v rozhodném znění, dovodil, že žalovaná jako provozovatel vozidla v projednávané věci neodpovídá společně a nerozdílně s pojištěným (řidičem J. M.) za pohledávku pojistitele na náhradu vyplacené částky proti pojištěnému podle ustanovení uvedeného zákona.

Proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé a přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními , a (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , publikované pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Protože dovolání žalobkyně směřuje z výše uvedených důvodů proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), její dovolání podle ustanovení věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a Podle výsledku dovolacího řízení by žalovaná měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení; náklady řízení jí však nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. prosince 2012

JUDr. Pavel H o r á k , Ph.D.

předseda senátu