Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2875/2009

32

Cdo 2875/2009

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka Ph.D. a JUDr. Pavla Příhody v právní  věci  žalobkyně České pojišťovny a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, IČ 45272956, proti  žalovanému M. T., o 198 640 Kč s příslušenstvím, vedené  u Okresního soudu v České Lípě pod  sp.  zn. , o dovolání  žalobkyně  proti  rozsudku  Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. března 2009, č. j. -92, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala žalobou po žalovaném náhrady pojistného plnění, které vyplatila společnosti Zetas, a.s. jako vlastníku poškozeného motorového osobního vozidla registrační značky 1L8 4320 a kaskopojišťovně (havarijní pojištění).

Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 16. dubna 2008, č. j. -53, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 198 640 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení.

Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaný jako řidič osobního vozidla registrační značky 1L9 7195 zavinil kolizi s osobním vozidlem registrační značky 1L8 4320, za jehož poškození žalobkyně vyplatila 198 640 Kč z povinného pojištění odpovědnosti za škodu způsobené provozem žalovaným řízeného vozidla, které má sjednáno jeho leasingový nájemce V.S.. Dále zjistil, že žalovaný nevlastní řidičský průkaz, není způsobilý k řízení motorového vozidla ze zdravotních důvodů a bezprostředně po dopravní nehodě se odmítl podrobit dechové zkoušce na  alkohol. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že za dopravní nehodu a škodu, která při ní vznikla, odpovídá bezvýhradně žalovaný, a proto má žalobkyně proti němu podle právo na náhradu toho, co plnila za škodu vzniklou dopravní nehodou.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že zamítl žalobu (výrok I.) a uložil žalobkyni nahradit žalovanému náklady za řízení před soudem prvního stupně (výrok II.). Dále rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek za odvolací řízení (výrok III.) a nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků (výrok IV.).

Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně při výkladu § 10 odst. 1 a 2 cit. zákona právně pochybil, přiznal-li žalovanému coby řidiči vozidla postavení pojištěného.  Proto také nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, pokud z ustanovení § 2 písm. f) a § 6 odst. 1 téhož zákona dovozovala, že pojištěným je jak pojistník, který pojistnou smlouvu s pojistitelem uzavřel, tak i řidič motorového vozidla.

Odvolací soud uvedl, že odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla, jejíž pojištění se podle cit. zákona vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě, upravují jako speciální druh odpovědnosti za škodu ustanovení až (dále též jen „obč. zák.“). Její předpoklady jsou v těchto ustanoveních vymezeny tak, že jde o odpovědnost provozovatele motorového vozidla, t. j. osoby trvale disponující s vozidlem fakticky i právně. Tato právní úprava proto nedopadá na případy odpovědnosti za škodu způsobenou řidičem motorového vozidla, není-li současně jeho provozovatelem, a to s jedinou výjimkou uvedenou v větě první obč. zák. Ve smyslu této právní normy může řidič místo provozovatele dopravního prostředku odpovídat za škodu způsobenou provozem vozidla podle obč. zák. pouze tehdy, pokud použil dopravní prostředek bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Jen v takovém případě je podle odvolacího soudu možné zvažovat regres vyplaceného pojistného plnění vůči řidiči motorového vozidla, který není zároveň jeho provozovatelem.

V posuzované věci však situace popsaná v § 430 odst. 1 větě první obč. zák. nenastala, neboť podle žalovaný použil předmětné motorové vozidlo s vědomím jeho provozovatele Václava Strádala a nikoli proti jeho vůli. Vycházeje ze zjištění, že žalovaný nebyl v době dopravní nehody provozovatelem vozidla, ale pouze jeho řidičem, odvolací soud dospěl k závěru, že předpoklady pro odpovědnost žalovaného coby řidiče za škodu způsobenou provozem předmětného motorového vozidla místo jeho provozovatele nebyly naplněny a právo regresu podle § 10 odst. 1 cit. zákona mohla žalobkyně uplatnit jen vůči pojištěnému, tedy provozovateli vozidla. Vyhověl-li proto soud prvního stupně žalobě, která směřovala proti řidiči, který nemá postavení pojištěného, právně pochybil. Proto jeho rozsudek ve vyhovujícím výroku ve věci samé změnil tak, že žalobu zamítl pro absenci věcné pasivní legitimace žalovaného.

Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení (dále též jen „“), z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle

Podle dovolatelky odvolací soud právně pochybil, dospěl-li k závěru o nedostatku věcné pasivní legitimace žalovaného. Stejně jako v odvolání poukazuje na konkrétní ustanovení [, odst 1, ]  a obč. zák., z nichž dovozuje, že za pojištěného je třeba považovat nejen pojistníka, ale i řidiče motorového vozidla (žalovaného) z titulu jeho odpovědnosti za škodu způsobenou provozem předmětného motorového vozidla. Proto byla oprávněna uplatnit proti žalovanému právo regresu, když se jako řidič vozidla odmítl podrobit na výzvu příslušníka Policie ČR zkoušce na přítomnost alkoholu.

Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Se  zřetelem  k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – ve znění účinném do 30. června 2009.

Dovolání je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku  odvolacího  soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a je i důvodné.

Nejvyšší soud  přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. ), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. větu první ).

Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání dovolací soud  nejprve zkoumal, zda řízení  netrpí  vadami  uvedenými  v , a b) a (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (srov. větu druhou ). Tyto vady dovolatelka netvrdila a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.

Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou [ ].

Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Posoudit, zda je rozsudek odvolacího soudu se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu podle správný, znamená z pohledu dovolacích námitek podrobit dovolacímu přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že žalobkyně mohla uplatnit právo regresu podle jen vůči provozovateli vozidla, neboť žalovaný jako řidič vozidla postavení pojištěného nemá a není proto ve věci pasivně legitimován. S tímto právním posouzením věci odvolacího soudu se dovolací soud neztotožňuje.

Rozumí-li se podle pro účely tohoto zákona pojištěným ten, na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje, a podle cit. zákona se pojištění odpovědnosti za škodu vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě, je třeba za pojištěného považovat nejen provozovatele vozidla, ale i osobu odlišnou od provozovatele, která vozidlo tohoto provozovatele v době dopravní nehody řídila (žalovaného) a za škodu odpovídá. Pojištění odpovědnosti za škodu podle cit. zákona  tak dopadá jak na odpovědnost osoby provozovatele vozidla podle a násl. obč. zák., tak i na osoby odpovídající za škodu podle obč. zák., například na řidiče vozidla (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2008, sp. zn. , nebo jeho rozsudek ze dne 13. srpna 2008, sp. zn. ). Je tedy nerozhodné, zda se jedná o odpovědnost objektivní (za škodu vyvolanou zvláštní povahou provozu) či odpovědnost subjektivní (za zaviněné porušení právní povinnosti), jejichž předpoklady jsou stanoveny odlišně.

Ustanovení § 427 obč. zák. upravující odpovědnost provozovatele  za  škodu způsobenou  provozem  motorového  vozidla  není  ve  vztahu  k obecné odpovědnosti podle § 420 obč. zák. ustanovením speciálním, nýbrž obě skutkové podstaty stojí vedle sebe. Odpovědnost  provozovatele motorového vozidla za škodu způsobenou jeho provozem podle § 427 a násl. obč. zák. proto nevylučuje odpovědnost řidiče tohoto vozidla, který způsobil škodu při téže škodní události porušením právní povinnosti podle § 420 odst. 1 obč. zák. Odpovědnost řidiče podle obč. zák. nepřichází v úvahu jen v případě uvedeném v obč. zák.; tato situace však v posuzované věci nenastala (srov. Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol. . Komentář. 10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, strana 735, či rozsudek bývalého Nejvyššího soudu SSR ze dne  27. září 1977, sp. zn. 1 Cz 101/77, publikovaný pod číslem 29/1979 Sbírky  soudních rozhodnutí a stanovisek nebo stanovisko pléna bývalého Nejvyššího soudu SSR ze dne  23. listopadu 1983, č. j. Cpj 10/83 a Pls 2/83, publikované pod číslem 3/1984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud již ve shora cit. rozsudku sp. zn. uzavřel, že v případě plurality odpovědných subjektů (řidiče a provozovatele vozidla) závisí na pojistiteli, který plnil z titulu pojištění odpovědnosti za škodu poškozenému, vůči kterému z nich (případně zda vůči oběma) uplatní své postihové právo vyplývající z ustanovení

Odvolacímu soudu je proto třeba vytknout, že při výkladu a aplikaci pochybil, jestliže pro účely cit. zákona v posuzované věci považoval za pojištěného pouze provozovatele vozidla, ačkoli ho v době dopravní nehody řídila jiná osoba, a omezil se na posouzení, zda v rámci odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle a násl. obč. zák. nenastala odpovědnost žalovaného jako řidiče vozidla místo jeho provozovatele podle věty první obč. zák. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že podmínky aplikace posléze cit. ustanovení nebyly naplněny, a proto odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou provozem není podle a násl. obč. zák. dána, měl se zabývat dále otázkou, zda není dána odpovědnost žalovaného za škodu podle obč. zák. Jestliže tak neučinil a na základě závěru o nenaplnění předpokladů pro odpovědnost žalovaného coby řidiče vozidla místo jeho provozovatele podle věty první obč. zák. dovodil, že  žalobkyně  mohla  uplatnit  právo  regresu  podle cit. zákona vůči  pojištěnému, tedy  provozovateli vozidla, právně pochybil a dovoláním napadený závěr o nedostatku věcné pasivní legitimace žalovaného nemůže obstát. Lze proto uzavřít, že uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle byl naplněn.

Nejvyšší  soud proto,  aniž  nařizoval  jednání ( věta první ), napadený rozsudek odvolacího soudu v měnícím výroku ve věci samé (a v obou závislých výrocích o nákladech  za  řízení před soudy obou stupňů) zrušil ( část věty za středníkem ) a věc  mu  v tomto rozsahu vrátil  k dalšímu řízení ( věta první ).  

Právní názor  dovolacího soudu  je  pro   odvolací   soud závazný ( část první věty za středníkem ). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.  

V Brně dne 20. července 2010

                                JUDr. Miroslav Gallus

                                     předseda senátu