Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3/2019

-302

USNESENÍ

J. L.,

J. L.

, narozené XY, bytem XY, o vypořádání společného jmění manželů a zaplacení 325 050,80 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2018, č. j. -261, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2018, č. j. -261,

se

v části výroku, ve které byl změněn výrok II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 10. 2017, č. j. -214, tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu částku 205 160,60 Kč do tří let od právní moci rozsudku,

ruší

a věc

se

v tomto rozsahu

vrací

Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 10. 2017, č. j. -214, ve výroku I. přikázal z věcí patřících do zaniklého společného jmění účastníků řízení do výlučného vlastnictví žalované kuchyňskou linku r. v. 2007, lednici ELEKTROLUX, komodu LESKVIK IKEA, noční stolek LESKVIK, skříň PAX, jídelní stůl a 4 židle IKEA, manželskou postel IKEA a zelenou sedací soupravu IKEA, vše blíže specifikované v tomto výroku, tedy věci v celkové hodnotě 153 970 Kč. Ve výroku II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu částku 453 226,40 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku a ve výroku III. rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 29. 5. 2018, č. j. -261, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. „co do částky 325 050,80 Kč“ a ve výroku III. a v tomto rozsahu mu věc vrátil zpět k dalšímu řízení; ve zbývajícím rozsahu změnil výrok II. tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu částku 205 160,60 Kč do tří let od právní moci rozsudku.

Proti rozsudku odvolacího soudu v části, jíž byl změněn výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu částku 205 160,60 Kč do tří let od právní moci rozsudku, konkrétně pouze do tříleté lhůty k plnění, podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o (dále jen „“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. , ze dne 7. 4. 1966, neboť řádně neodůvodnil závěr o prodloužení pariční lhůty a nepodložil jej zjištěním všech potřebných skutkových okolností. Podle dovolatele muselo být žalované již od počátku zahájení řízení o vypořádání společného jmění manželů v roce 2012 zřejmé, že jí bude uložena povinnost zaplatit žalobci na vypořádání určitou částku, a mohla proto při tomto vědomí podniknout určité kroky k tomu, aby byla připravena při závěrečném rozhodnutí žalobce vyplatit. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil v napadené části výroku II. tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu částku 205 160,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozsudkem odvolacího soudu a považuje jej v tomto směru za správný. Podle jejího názoru reflektoval odvolací soud stanovením delší pariční lhůty potřeby nezletilých dětí, i skutečnost, že z důvodu onkologického onemocnění pobírá pouze invalidní důchod a žádný jiný příjem nemá.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle –3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Protože rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 29. 5. 2018, rozhodl dovolací soud o dovolání žalobce podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 ), dále jen „“.

Dovolání je přípustné.

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. , jenž je veřejnosti dostupný, stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách www.nsoud.cz, dospěl k závěru, že zákon, který zásadně předpokládá, že splnit povinnosti uložené rozsudkem je třeba v třídenní lhůtě, umožňuje soudu, aby v odůvodněných případech určil lhůtu delší nebo stanovil splátky peněžitého plnění, přičemž nevymezuje, jakými kritérii se má soud při rozhodování o jiné než třídenní lhůtě řídit a jaké okolnosti má posuzovat.

Ustanovení je tedy právní normou s relativně neurčitou hypotézou a vymezení hypotézy právní normy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. ).

Důvody, proč stanovil lhůtu k plnění delší, než je zákonná třídenní, nebo proč uložil zaplacení peněžitého plnění ve splátkách, je soud povinen v rozhodnutí uvést. Má-li soud za to, že je namístě v projednávaném případě určit k plnění lhůtu delší nebo stanovit, že se plnění má stát ve splátkách, musí být rozhodnutí podloženo zjištěním všech potřebných skutečností, které by přesvědčivě zdůvodnily závěr, že vzhledem k povaze projednávané věci, přiznanému nároku a osobním poměrům účastníků je takový postup namístě. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 1966, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 67/1966 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále například jeho rozsudek ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. ) se zpravidla důvody pro rozhodnutí ve smyslu věty za středníkem odvíjejí od povahy projednávané věci, přiznaného nároku a osobních a majetkových poměrů účastníků. Osobní a majetkové poměry dlužníka přitom nelze nadřadit hledisku, zda případné zaplacení peněžitého plnění ve splátkách v určité výši nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení s placením dlužné částky neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. či sp. zn. , dále jeho rozsudek ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. , nebo jeho usnesení ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. , ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. , a ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. ).

V projednávané věci odvolací soud při úvaze o lhůtě k plnění peněžitého dluhu delší než třídenní vycházel pouze z tvrzení žalované, že je nezaměstnaná, má ve své výchově dvě nezletilé děti a kromě invalidního důchodu žádný další příjem nemá. Jiná skutková zjištění ani závěry v tomto směru neučinil. Tříletou pariční lhůtu stanovil pouze s ohledem na tvrzenou finanční situaci žalované. Takovou úvahu odvolacího soudu však považuje dovolací soud za zjevně nepřiměřenou.

Odvolací soud při úvaze o delší pariční lhůtě dostatečně nezkoumal osobní a majetkové poměry obou účastníků; nezabýval se např. výší invalidního důchodu žalované, finanční situací v její nové rodině, ale ani finanční situací žalobce, jeho vyživovací povinností k další manželce a dětem. Odvolací soud se vůbec nezabýval tím, zda poskytnutím výrazně delší lhůty k plnění nezaloží nespravedlivou rovnováhu mezi zájmy účastníků. Nezjistil tak všechny rozhodné skutečnosti, které by přesvědčivě zdůvodnily závěr, že vzhledem k povaze projednávané věci, přiznanému nároku a osobním poměrům účastníků je takový postup namístě. Jelikož v konečném důsledku odvolací soud svůj závěr o stanovení delší pariční lhůty ani dostatečně neodůvodnil, je jeho rozhodnutí v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Ze shora uvedeného se podává, že rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se stanovení jiné délky pariční lhůty, je založeno na otázce procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ( ), a spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu Proto nezbylo, než rozsudek odvolacího soudu v části, jíž byl změněn výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu částku 205 160,60 Kč do tří let od právní moci rozsudku, zrušit ( ) a věc v tomto rozsahu vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 2. 2019

Mgr. David Havlík

předseda senátu