Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
74 C 127/2026-43
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Miroslavem Rottnerem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 51 090,58 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 49 084,84 Kč a částku 90,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 915,16 Kč, úroku 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 2. 2. 2026 do 1. 3. 2026, úroku 11,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 12. 2. 2026 do zaplacení, úroku 11,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 2. 3. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 406,85 Kč od 1. 11. 2025 do 1. 2. 2026 a částky 1 000 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 336,77 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 49 084,84 Kč a částku 90,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 915,16 Kč, úroku 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 2. 2. 2026 do 1. 3. 2026, úroku 11,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 12. 2. 2026 do zaplacení, úroku 11,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 2. 3. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 406,85 Kč od 1. 11. 2025 do 1. 2. 2026 a částky 1 000 Kč, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 336,77 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 12. 3. 2026 a doplněnou podáním ze dne 6. 7. 2026, domáhala proti žalované zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím, na kterou žalovaná ani přes výzvu žalobkyně neuhradila až do podání žaloby ničeho.
2. Žalobou uplatňovaný nárok odůvodnila žalobkyně za prvé tím, že dne 26. 6. 2025 uzavřela se žalovanou rámcovou smlouvu č. hodnota, na jejímž základě byl žalované aktivován běžný účet č. č. účtu a žalovaná jej mohla začít plně využívat. Mezi žalobkyní a žalovanou bylo přitom ujednáno, že žalovaná bude disponovat s prostředky tomto účtu jen do výše dostupného zůstatku, bude na něm udržovat tolik prostředků, aby byly pokryty veškeré předpokládané platby a pokud dojde k tomu, že zůstatek prostředků na účtu bude záporný, vyrovná jej nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobkyní vyzvána. Svůj závazek však nedodržela a na účtu jí vznikl nepovolený záporný zůstatek, který ke dni podání žaloby činí 1 090,58 Kč.
3. Za druhé se žalobou uplatňovaného nároku domáhala žalobkyně s odůvodněním, že dne 24. 9. 2025 žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru (kontokorentu) ve výši 50 000 Kč. Jelikož žalovaná splnila všechny předpoklady pro poskytnutí tohoto úvěru, žalobkyně s ní uzavřela téhož dne dodatek č. hodnota k rámcové smlouvě č. hodnota (smlouvu o poskytnutí kontokorentu), poskytnutí kontokorentu jí schválila a umožnila jí jeho čerpání prostřednictvím účtu č. účtu. Žalovaná však posléze porušila sjednané podmínky, žalobkyně proto přistoupila k zablokování kontokorentu, pročež jej žalovaná nemohla již nadále využívat, a posléze v souladu se vzájemnými smluvními ujednáními přistoupila žalobkyně dne 2. 2. 2026 k jeho zesplatnění, o čemž žalovanou vyrozuměla prostřednictvím zesplatňujícího dopisu - předžalobní výzvy z téhož dne. Ke dni zesplatnění činila nesplacená jistina úvěru 50 000 Kč a nesplacený (kapitalizovaný) smluvní úrok 2 406,85 Kč (ode dne 1. 11. 2025 do dne 1. 2. 2026). V předžalobní výzvě žalobkyně poskytla žalované dodatečnou lhůtu k zaplacení s tím, že pokud by žalovaná v této lhůtě svůj dluh vůči žalobkyni vyrovnala, nepožadovala by po ní žalobkyně zaplacení jeho příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení ode dne zesplatnění do dne úhrady. Žalovaná však této možnosti nevyužila. Ke dni podání žaloby tak žalobkyně za žalovanou z titulu smlouvy o poskytnutí kontokorentu evidovala dluh skládající se z nesplacené jistiny, nezaplaceného smluvního úroku, přičemž od 30. dne po zesplatnění uplatnila žalobkyně smluvní úrok (jen ve snížené) výši 11,5 % ročně, a dále z úroku z prodlení z nesplacené části jistiny, který však žalobkyně uplatnila dle interních pravidel až od 10. dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, protože ve výzvě (zesplatňujícím dopise) poskytla žalované dodatečnou lhůtu k plnění. Konkrétně je pak podle žalobkyně dluh žalované z titulu této smlouvy tvořen částkou 50 000 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 2 406,85 Kč za období od 2. 2. 2026 do 1. 3. 2026, smluvním úrokem 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 2. 2. 2026 do 1. 3. 2026, smluvním úrokem 11,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 2. 3. 2026 do zaplacení, a zákonným úrokem z prodlení z částky 50 000 Kč od 12. 2. 2026 do zaplacení.
4. Žalobkyně ve své žalobní argumentaci vyjádřila přesvědčení, že jakožto poskytovatel úvěru splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet peněžní prostředky, které jí poskytla na základě smlouvy o poskytnutí kontokorentu. Posouzení provedla na základě informací, které jí žalovaná sama sdělila. [Osobní údaje ověřuje žalobkyně proti informacím z dokladů žadatele, údaje o své finanční situaci poskytuje žalobkyni sám žadatel a žalobkyně je dále dle potřeby ověřuje. Dále žalobkyně posuzuje informace z interních a externích databází (používá úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací, a dále informace z některých společností patřících do stejné skupiny jako žalobkyně).]
5. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila po celou dobu řízení zůstala pasivní.
6. Žalovaná je občanem Slovenské republiky s bydlištěm (i k datu podání žaloby) na území České republiky. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda má pravomoc danou věc projednat a rozhodnout. Tato pravomoc soudu je dána podle čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dle něhož platí, že ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7 jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky [písm. a)]; jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo [písm. b)] ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností [písm. c)] a podle čl. 18 odst. 2 zmíněného ustanovení, dle něhož smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště (srov. usnesení Soudního dvora ze dne 2. 9. 2020, mBank S.A. v. PA, C-98/20). Rozhodným právem je pak podle čl. 6 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) právo české, protože, jednak není pochyb o tom, že žalobkyně provozuje svou podnikatelskou činnost v České republice, kde měla a má žalovaná své obvyklé bydliště, jednak – jak je zřejmé z čl. 6 rámcové smlouvy č. hodnota uzavřené dne 26. 6. 2025 – žalobkyně si se žalovanou sjednaly, že jejich vzájemné vztahy upravené touto smlouvou včetně jejich modifikace jejími případnými dodatky se řídí právní řádem České republiky.
7. Soud věc podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání soudu nařízeného na den 27. 7. 2026 podáními ze dne 6. 7. 2026 a 27. 7. 2026 omluvila a žalovaná, ač byla k jednání řádně předvolána dne 29. 6. 2026, se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila.
8. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.
9. Rámcová smlouva číslo hodnota ze dne 26. 6. 2025. V této listin ě podepsané žalobkyní i žalovanou, si žalobkyně se žalovanou mimo jiné sjednali, že žalobkyně bude žalované poskytovat mimo jiné služby týkající se běžného účtu Anonymizováno (kód banky Anonymizováno) [čl. 2 ]. Zároveň si žalobkyně a žalovaná dohodly, že nedílnou součástí této listin y jsou také obchodní podmínky, ceník, podmínky platebního styku, podmínky doplňkových služeb, podmínky pro používání karet, podmínky pro používání úvěru, podmínky pro používání hypotéky, podmínky pro používání kontokorentu, pojistné podmínky a rámcová pojistná smlouva, přehled cen pojištění, podmínky poskytování odměn a výhod (čl.1 ), že sjednávat, rušit a využívat bankovní služby může žalovaná prostřednictvím poboček žalobkyně, internetového a telefonického bankovnictví a pokud mu to žalobkyně umožní, může bankovní služby sjednávat a využívat i prostřednictvím mobilního bankovnictví nebo mobilní aplikace, přičemž pro jednání se žalovanou bude žalobkyně využívat zde uvedenou její emailovou adresu (e-mail) a telefonní číslo tel. čísloAnonymizováno) [čl. 3 ], jakož i to, že tato listin listina může být měněna dodatkem, který žalobkyně se žalovanou podepíše (čl. 4 ).
10. Obchodní podmínky účinné od 3. 4. 2025. Tyto obchodní podmínky žalobkyně obsahují mimo jiné následující ustanovení. Obchodní podmínky nejsou lehká četba. Nejsou tu pro zábavu, ale aby nastavily pravidla hry, upravily naše i právnická osoba a povinnosti, které se zavazujeme vzájemně dodržovat. Právě proto je Vaší povinností přečíst si je až do konce. Klíčová slova jsme pro přehlednost zvýraznili a na konec dokumentu zařadili slovníček použitých pojmů (str. 1). Vy nám posíláte dokumenty všemi dostupnými prostředky komunikace. Ověřeným způsobem komunikace jsou ale jen zprávy zaslané prostřednictvím IB nebo MB. My Vám dokumenty doručujeme do schránky dokumentů, jako přílohy zpráv v IB, mailem na Vaši mailovou adresu nebo poštou na Vaši korespondenční, případně trvalou adresu, pokud se nedomluvíme jinak. Dokumenty, které Vám posíláme, jsou doručené: a. prostřednictvím pošty převzetím. Když se Vám nepodaří dokument doručit nebo ho odmítnete převzít, je okamžikem přijetí den, kdy se zásilka vrátí k nám. Jinak platí, že dokumenty považujeme za doručené nejpozději desátý den po jejich odeslání, b. prostřednictvím IB, jakmile je uložíme do Vaší schránky dokumentů, c. mailem okamžikem odeslání (část „Doručování dokumentů“, body 1 až 3, str. 4). Rámcovou smlouvu můžete uzavřít způsoby, kterými to právě umožňujeme. Máme přitom právo vybrat si v daném případě konkrétní způsob. Pro podpis Vám můžeme nabídnout: a. IB, b. mobilní aplikaci, c. MB, d. naši pobočku. Rámcová smlouva je platně uzavřena podpisem. Ustanovení této kapitoly se přiměřeně použijí i pro vznik dodatků k rámcové smlouvě nebo samostatných smluv, pokud v nich nebo ve smluvních podmínkách k jednotlivým službám není uvedeno jinak (část „Vznik rámcové smlouvy“, body 5, 7, 10, str. 8). Od rámcové smlouvy nebo také od jednotlivé bankovní služby můžeme odstoupit, pokud podstatným způsobem porušíte své smluvní nebo zákonné povinnosti, které souvisejí s bankovními službami. Odstoupením od rámcové smlouvy tato smlouva zaniká, a to okamžikem, kdy je Vám jakýmkoliv ze sjednaných způsobů komunikace poprvé doručeno písemné odstoupení. Za podstatné porušení povinností z rámcové smlouvy považujeme zejména: a. porušení nebo nedodržení podmínek stanovených ve smluvní dokumentaci včetně nedodržení nebo porušení sjednaných opatření pro ochranu bezpečnostních prvků, pro zamezení jejich neoprávněnému použití a pro zamezení neoprávněnému přístupu do Vašeho IB a MB, d. nepovolený minusový zůstatek na účtu nebo závazek po splatnosti delší než 30 dnů (část „Zánik rámcové smlouvy a jednotlivé služby“, body 13, 14 písm. a., d., str. 10 a 11). Minusový zůstatek na účtu máme právo Vám úročit ročním úrokem z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počítá se z výše 2T repo sazby stanovené Českou národní bankou (www.cnb.cz/cs/casto-kladene-dotazy/Vypoceturoku-z-prodleni/) pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Výše úroku se může měnit při změně právního předpisu nebo výše repo sazby. Při vymáhání dluhu můžeme chtít proplatit i související účelně vynaložené náklady (část „Úročení“, bod 21, str. 17). IB – internetové bankovnictví, tedy zabezpečené internetové stránky, pomocí kterých můžete zejména zakládat, měnit, rušit nebo využívat naše služby. Mobilní aplikace – aplikace právnická osoba nebo jiná bankovní aplikace pro ovládání našeho mobilního bankovnictví. Stáhnete si ji a nainstalujete do svého zařízení. Jejím prostřednictvím u nás můžete sjednávat a ovládat svoje účty a jiné vybrané služby. MB – jde o mobilní bankovnictví, tedy o internetové bankovnictví ovládané prostřednictvím mobilní aplikace. Vzniká až po propojení mobilní aplikace s Vaší rámcovou smlouvou. Do mobilního bankovnictví se musíte přihlásit (část „Slovníček aneb definice pojmů“, str. 20).
11. Obchodní podmínky účinné od 10. 9. 2025. Tyto obchodní podmínky žalobkyně obsahují mimo jiné následující ustanovení. Obchodní podmínky nejsou lehká četba. Nejsou tu pro zábavu, ale aby nastavily pravidla hry, upravily naše i Vaše práva a povinnosti, které se zavazujeme vzájemně dodržovat. Právě proto je Vaší povinností přečíst si je až do konce. Klíčová slova jsme pro přehlednost zvýraznili a na konec dokumentu zařadili slovníček použitých pojmů (str. 1). Vy nám posíláte dokumenty všemi dostupnými prostředky komunikace. Ověřeným způsobem komunikace jsou ale jen zprávy zaslané prostřednictvím IB nebo MB. My Vám dokumenty doručujeme do schránky dokumentů, jako přílohy zpráv v IB, mailem na Vaši mailovou adresu nebo poštou na Vaši korespondenční, případně trvalou adresu, pokud se nedomluvíme jinak. Dokumenty, které Vám posíláme, jsou doručené: a. prostřednictvím pošty převzetím. Když se Vám nepodaří dokument doručit nebo ho odmítnete převzít, je okamžikem přijetí den, kdy se zásilka vrátí k nám. Jinak platí, že dokumenty považujeme za doručené nejpozději desátý den po jejich odeslání, b. prostřednictvím IB, jakmile je uložíme do Vaší schránky dokumentů, c. mailem okamžikem odeslání (část „Doručování dokumentů“, body 1 až 3, str. 4). Rámcovou smlouvu můžete uzavřít způsoby, kterými to právě umožňujeme. Máme přitom právo vybrat si v daném případě konkrétní způsob. Pro podpis Vám můžeme nabídnout: a. IB, b. mobilní aplikaci, c. MB, d. naši pobočku. Rámcová smlouva je platně uzavřena podpisem. Ustanovení této kapitoly se přiměřeně použijí i pro vznik dodatků k rámcové smlouvě nebo samostatných smluv, pokud v nich nebo ve smluvních podmínkách k jednotlivým službám není uvedeno jinak (část „Vznik rámcové smlouvy“, body 5, 7, 10, str. 8). Od rámcové smlouvy nebo také od jednotlivé bankovní služby můžeme odstoupit, pokud podstatným způsobem porušíte své smluvní nebo zákonné povinnosti, které souvisejí s bankovními službami. Odstoupením od rámcové smlouvy tato smlouva zaniká, a to okamžikem, kdy je Vám jakýmkoliv ze sjednaných způsobů komunikace poprvé doručeno písemné odstoupení. Za podstatné porušení povinností z rámcové smlouvy považujeme zejména: porušení nebo nedodržení podmínek stanovených ve smluvní dokumentaci včetně nedodržení nebo porušení sjednaných opatření pro ochranu bezpečnostních prvků, pro zamezení jejich neoprávněnému použití a pro zamezení neoprávněnému přístupu do Vašeho IB a MB, nepovolený minusový zůstatek na účtu nebo závazek po splatnosti delší než 30 dnů (část „Zánik rámcové smlouvy a jednotlivé služby“, body 13, 14 písm. a., d., str. 10 a 11). Minusový zůstatek na účtu máme právo Vám úročit ročním úrokem z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počítá se z výše 2T repo sazby stanovené Českou národní bankou (www.cnb.cz/cs/casto-kladene-dotazy/Vypoceturoku-z-prodleni/) pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Výše úroku se může měnit při změně právního předpisu nebo výše repo sazby. Při vymáhání dluhu můžeme chtít proplatit i související účelně vynaložené náklady (část „Úročení“, bod 12, str. 16). IB – internetové bankovnictví, tedy zabezpečené internetové stránky, pomocí kterých můžete zejména zakládat, měnit, rušit nebo využívat naše služby. Mobilní aplikace – aplikace právnická osoba nebo jiná bankovní aplikace pro ovládání našeho mobilního bankovnictví. Stáhnete si ji a nainstalujete do svého zařízení. Jejím prostřednictvím u nás můžete sjednávat a ovládat svoje účty a jiné vybrané služby. MB – jde o mobilní bankovnictví, tedy o internetové bankovnictví ovládané prostřednictvím mobilní aplikace. Vzniká až po propojení mobilní aplikace s Vaší rámcovou smlouvou. Do mobilního bankovnictví se musíte přihlásit (část „Slovníček aneb definice pojmů“, str. 19).
12. Ceník účinný od 1. 11. 2024. Dle tohoto ceníku žalobkyně nebylo vedení běžného účtu v každé měně (CZK, EUR, USD) zpoplatněno a služba výběry hotovosti ze všech bankomatů u nás i ve světě byla zpoplatněna částkou 100 Kč měsíčně. Ceník účinný od 5. 9. 2025. Dle tohoto ceníku žalobkyně nebylo vedení až deseti běžných účtů v jakékoliv nabízené měně (CZK, EUR, USD) zpoplatněno a služba výběry hotovosti ze všech bankomatů u nás i ve světě byla zpoplatněna částkou 100 Kč měsíčně.
13. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Tato listin listina obsahuje mimo jiné identifikační údaje žalobkyně, která je v ní označena jako věřitel, a základní informace o podmínkách poskytnutí peněžních prostředků ve výši 50 000 Kč (umožňuje přečerpání běžného účtu číslo č. účtu, není vázáno žádným účelem, splácení průběžné, a to každým připsáním peněz na běžný účet, ze kterého lze kontokorent čerpat, je však nutné kontokorent alespoň jednou za rok od data prvního čerpání splatit, úroková sazba 18,9 % ročně, právo žalobkyně v případě opožděné platby účtovat úrok z prodlení v zákonné výši).
14. Úvěrová zpráva vytvořená 24. 9. 2025 (č. l. 26). Z této zprávy vyplývá, že žalovaná k datu vytvoření zprávy nesplácela žádný úvěr.
15. Potvrzení o prověření úvěruschopnosti žadatele (č. l. 27). Dle tohoto potvrzení žalobkyně při hodnocení schopnosti žalované splácet kontokorentní úvěr ve výši 50 000 Kč (datum uzavření smlouvy 24. 9. 2025), vycházela žalobkyně za prvé z informací poskytnutých žalovanou (typ příjmu: zaměstnání, výše čistého měsíčního příjmu: 26 000 Kč, jiné splátky/úvěrové rámce: 0 Kč, za druhé z údajů zjištěných z Bankovního a Nebankovního registru klientských informací, insolvenčního rejstříku ze dne 24. 9. 2025, z „exekuční minulosti“ žalované (zohlednění historických dotazů soudních exekutorů vznesených v rámci součinnosti dle § 33 zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu, ověření bezdlužnosti v rámci skupiny, jejíž je žalobkyně součástí), za třetí z výdajů jednotlivce dle „expertní analýzy“: 4 860 Kč a výdajů domácnosti dle „expertní analýzy“: 4 860 Kč.
16. Dodatek číslo hodnota k rámcové smlouvě číslo hodnota. Tato listin listina , kterou žalobkyně i žalovaná (ta v mobilním bankovnictví) podepsaly dne 24. 9. 2025 a jejíž součástí jsou dle dohody žalobkyně a žalované i podmínky pro používání kontokorentu, obsahuje dále ujednání, že žalobkyně poskytne žalované na základě jeho žádosti peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to při přečerpání běžného účtu číslo č. účtu, a žalovaná je bude žalobkyni splácet spolu s úrokem za jejich poskytnutí ve výši 18,9 % průběžně, každým připsáním peněz na běžný účet číslo č. účtu, přičemž podmínkou je, že takto čerpané prostředky splatí do jednoho roku od data jejich čerpání. Pokud by žalobkyně musela vyzvat žalovanou, aby vše zaplatila dříve, než původně počítala, bude jí dále vše, co žalobkyni dluží, úročeno aktuálním úrokem. Pokud žalovaná přesto žalobkyni dluh nezaplatí, bude ho žalobkyně navíc úročit i zákonným úrokem z prodlení.
17. Podmínky pro používání kontokorentu účinné ode dne 1. 4. 2025. Tyto podmínky obsahují mimo jiné následující ustanovení. Za případ porušení smlouvy o kontokorentu pokládáme, zejména když: jste v prodlení s úhradou jakéhokoliv dluhu vůči nám, a to i z jiné smlouvy; b. porušíte jakoukoliv jinou svou povinnost nebo nesplníte jakýkoliv svůj závazek popsaný v rámcové smlouvě ve smlouvě o kontokorentu, v obchodních podmínkách, těchto podmínkách pro používání kontokorentu nebo v jiné smlouvě, kterou s námi máte uzavřenou (část „Co považujeme za případ porušení bod 1, str. 3). Když porušíte to, na čem jsme se spolu dohodli, nebo dojde k jiné závažné skutečnosti, pak podle toho, o jak vážné porušení jde, máme právo: požadovat předčasné splacení kontokorentu, to je prohlásit kontokorent za ihned splatný a požádat Vás o jeho předčasné splacení (tzv. zesplatnění). Při zesplatnění je Vaší povinností nám splatit: (i) celý kontokorent, (ii) smluvní úroky a úroky z prodlení naúčtované ke dni zesplatnění, popřípadě další částky, na které máme právo podle smlouvy o kontokorentu a dosud nám nebyly uhrazeny. Součtem všech těchto částek provedeme výpočet celkové částky, kterou Vám oznámíme. Pokud celkovou částku neuhradíte do 10 dnů od zesplatnění, máme právo celkovou částku úročit úroky z prodlení. (část „Postupy v případě porušení toho, na čem jsme se dohodli“, bod 1, písm. f., str. 4).
18. Výpis z běžného účtu za období od 25. 9. 2025 - 12. 3. 2026. Jedná o výpis z běžného účtu žalované. Vyplývá z něho, že počáteční stav ke dni 25. 9. 2025 byl 18 853,18 Kč, ke dni 30. 11. 2025 byl stav - 90,58 Kč a nadále již účet vykazoval záporný zůstatek a konečný stav ke dni 12. 3. 2026 byl - 1 090,58 Kč, z čehož tvořily celkem 1 000 Kč žalobkyní žalované vyúčtované náklady na vymáhání (dvě položky „Účelně vynaložené náklady na vymáhání“ ve výši 500 Kč zaúčtované dne 16. 12. 2025 a dne 12. 1. 2026). Přehled splácení a čerpání kontokorentu. Dle tohoto přehledu žalovaná ve dnech 1. 10. 2025, 1. 11. 2025, 13. 11. 2025 a 17. 11. 2025 na „obchodní úrok“ uhradila postupně 126,65 Kč, 305,13 Kč, 296,48 Kč a 186,90 Kč (celkem 915,16 Kč), ke dni 30. 11. 2025 vyčerpala částku 50 000 Kč a dne 2. 2. 2026 přistoupila žalobkyně k zesplatnění kontokorentu.
19. Výzva k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva ze dne 2. 2. 2026. Jedná se o výzvu žalobkyně adresovou žalované, jejímž prostřednictvím žalobkyně z důvodu, že jí dosud žalovaná nezaplatila vše, co jí dlužila, vyzvala žalovanou k „předčasnému uhrazení“ všech jejích dluhů, které vyčíslila na částku 53 497,43 Kč (52 406,85 Kč kontokorent, 1 090,58 Kč běžný účet číslo hodnota), do 11. 2. 2026.
20. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci.
21. Žalobkyně a žalovaná si dne 26. 6. 2025 ujednaly, že žalobkyně bude žalované poskytovat své služby za podmínek stanovených jednak v listin ě nazvané „Rámcová smlouva číslo hodnota“, jednak za podmínek uvedených v dalších listinách (obchodní podmínky, ceník, podmínky platebního styku, podmínky doplňkových služeb, podmínky pro používání karet, podmínky pro používání úvěru, podmínky pro používání hypotéky, podmínky pro používání kontokorentu, pojistné podmínky a rámcová pojistná smlouva, přehled cen pojištění, podmínky poskytování odměn a výhod), s tím, že tato listin listina může být měněna dodatkem, které žalobkyně se žalovaným podepíše. Součástí těchto ujednání také bylo, že sjednávat, rušit a využívat poskytované služby může žalovaná prostřednictvím poboček žalobkyně, internetového a telefonického bankovnictví a pokud jí to žalobkyně umožní, může tak činit i prostřednictvím mobilního bankovnictví nebo mobilní aplikace. Žalobkyně se žalovanou si taktéž dohodly, že od rámcové smlouvy nebo také od jednotlivé bankovní služby může žalobkyně odstoupit, pokud žalovanou podstatným způsobem poruší své smluvní nebo zákonné povinnosti, které souvisejí s bankovními službami, přičemž odstoupením od rámcové smlouvy tato smlouva zaniká, a to okamžikem, kdy bude žalované jakýmkoliv ze sjednaných způsobů komunikace poprvé doručeno písemné odstoupení, a že v takovém případě má žalobkyně právo po ní požadovat úhradu jakýchkoliv pohledávek žalobkyně vůči žalované, které vznikly za dobu trvání rámcové smlouvy, a to i když k jejich zaúčtování dojde až po jejím zániku, s tím, že za podstatné porušení povinností z rámcové smlouvy se považuje mimo jiné zejména porušení nebo nedodržení podmínek stanovených v rámcové smlouvě nebo v jiném smluvním dokumentu, jakož i nepovolený minusový zůstatek nebo závazek po splatnosti delší než 30 dnů na běžném nebo spořicím účtu. Žalobkyně se žalovanou si rovněž dohodly, že žalobkyně při vymáhání toho, co jí žalovaná dluží, po ní může požadovat i s tím související náklady, které za tím účelem vynaložila.
22. Žalobkyně na základě vzájemných ujednání popsaných v předchozím bodě pro žalovanou zřídila a nadále vedla účet č. účtu, přičemž žalovaná souhlasila s tím, že bude její povinností udržovat na účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané odchozí úhrady včetně jejích závazků vůči žalobkyni a pokud v důsledku některých realizovaných transakcí na tomto účtu dostane „do nepovoleného přečerpání“, musí takto vzniklý dluh vůči žalobkyni zaplatit nejpozději pět pracovních dnů poté, co jí o něm ta dá vědět, a to připsáním peněz na tento účet. Žalovaná tyto dohodnuté podmínky nerespektovala a její účet počínaje nejpozději dnem 30. 11. 2025, začal vykazovat záporný zůstatek, jenž ke dni 30. 11. 2025 činil 1 090,58 Kč, z čehož tvořily celkem 1 000 Kč žalobkyní žalované vyúčtované náklady na vymáhání po 500 Kč (dne 16. 12. 2025 a dne 12. 1. 2026).
23. Dne 24. 9. 2025 se žalobkyně se žalovanou dohodly na změně „Rámcové smlouvy číslo hodnota“, a to prostřednictvím listin y nazvané „Dodatek číslo hodnota k Rámcové smlouvě číslo hodnota“, která spočívala v tom, že žalobkyně umožní žalované za podmínek v této listin ě uvedených a dále za podmínek uvedených v další listin ě (podmínky pro používání kontokorentu) využívat další službu v podobě možnosti opakovaně čerpat prostřednictvím jejího běžného účtu č. účtu peněžní prostředky až do výše 50 000 Kč, které žalovaná – pokud této možnosti využije – bude žalobkyni splácet spolu s úrokem za jejich poskytnutí ve výši 18,9 % průběžně, prostřednictvím každého připsání peněžních prostředků na její běžný účet. Žalovaná v rámci vzájemných ujednání souhlasila mimo jiné i s tím, že v případě, že nebude řádně a včas dohodnutým způsobem poskytnuté peněžní prostředky splácet, může po ní žalobkyně požadovat okamžité vrácení všeho, co aktuálně žalobkyni dluží s tím, že žalobkyně má i v takovém případě nárok až do úplného zaplacení nárok i na sjednaný úrok za poskytnutí peněžních prostředků, jakož že může po žalované požadovat i úrok z prodlení v zákonné výši.
24. Před tím, než se žalobkyně se žalovanou dohodly způsobem popsaným v předchozím bodě, žalobkyně posuzovala, zda by byla žalovaná za takových podmínek schopna poskytnuté peněžní prostředky splácet. Vycházela přitom z následujících informací o osobních a majetkových poměrech poskytnutých žalovanou (typ příjmu: zaměstnání, výše čistého měsíčního příjmu: 26 000 Kč, jiné splátky/úvěrové rámce: 0 Kč, z údajů zjištěných z Bankovního a Nebankovního registru klientských informací, insolvenčního rejstříku, z „exekuční minulosti“ žalované, z ověření bezdlužnosti žalované v rámci skupiny, jejíž je žalobkyně součástí, a z „expertní analýzy“ (výdaje jednotlivce dle expertní analýzy: 4 860 Kč, výdaje domácnosti dle expertní analýzy: 4 860 Kč). Žalobkyně měla také dispozici informace o tom, že k datu 24. 9. 2025 žalovaná nesplácela žádné úvěry. Na základě toho žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná jí bude schopna poskytnuté peněžní prostředky za sjednaných podmínek vrátit. Proto jí jejich čerpání za výše uvedených podmínek výše umožnila. Žalovaná této možnosti využila a již dne 30. 11. 2025 vyčerpala celou částku až do poskytnutého limitu 50 000 Kč.
25. Žalovaná v rozporu se vzájemnými ujednáními na účtu č. účtu kladný zůstatek neudržovala a ani dohodnutým způsobem nesplácela poskytnuté peněžní prostředky. Žalobkyně ji proto výzvou ze dne 2. 2. 2026 vyzvala k okamžité úhradě všeho, co jí k tomuto datu dlužila, a to do 11. 2. 2026. Konkrétně žalobkyně požadovala po žalované z titulu poskytnutého kontokorentu částku 52 406,85 Kč a z titulu běžného účtu 1 090,58 Kč. Počínaje dnem 1. 11. 2025 vykazoval účet č. účtu žalované záporný zůstatek (90,58 Kč) a ke dni 12. 3. 2026 záporný zůstatek na tomto účtu činil 1 090,58 Kč. Oproti vyčerpané částce 50 000 Kč žalovaná do dne 17. 11. 2025 zaplatila prostřednictvím tohoto účtu žalobkyni celkem 915,16 Kč.
26. Žaloba je důvodná zčásti.
27. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
28. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.
29. Podle § 2664 o. z. s peněžními prostředky na účtu může majitel účtu a za podmínek ujednaných ve smlouvě i jeho zmocněnci nakládat ujednaným způsobem. Nevyplývá-li ze zmocnění opak, nezaniká smrtí zmocnitele.
30. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.
31. Podle § 1813 o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem (odst. 1). Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí (odst. 2).
32. Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
33. Podle čl. 3 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice 93/13/EHS“) smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele.
34. Podle čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS členské státy stanoví, že nepřiměřené podmínky použité ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazné a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných nepřiměřených podmínek.
35. Soudní dvůr se již v rozsudku ze 14. 3. 2013, Mohamed Aziz proti Caixa d’Estalvis de Catalunya, Tarragona i Manresa (Catalunyacaixa), C‑415/11 vyjádřil k výkladu čl. 3 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS v tom smyslu, že „je třeba úvodem připomenout, že systém ochrany zavedený směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, jak co se týče vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti (výše uvedený rozsudek Banco Español de Crédito, bod 39). S ohledem na takové nerovné postavení čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že zneužívající klauzule nejsou pro spotřebitele závazné. Jak vyplývá z judikatury, jedná se o kogentní ustanovení, které směřuje k nahrazení formální rovnováhy, kterou smlouva nastoluje mezi právy a povinnostmi smluvních stran, rovnováhou skutečnou, která může nastolit rovnost mezi těmito smluvními stranami (výše uvedený rozsudek Banco Español de Crédito, bod 40 a citovaná judikatura)“ (body 44 a 45) a „čl. 3 odst. 1 uvedené směrnice odkazem na pojmy ‚dobrá víra‘ a ‚významná nerovnováha mezi právy a povinnostmi stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele‘, definuje pouze abstraktně prvky, které dávají smluvní klauzuli, která nebyla individuálně sjednána, zneužívající charakter (viz rozsudky ze dne 1. dubna 2004, Freiburger Kommunalbauten, C-237/02, Recueil, s. I-3403, bod 19, a výše uvedený rozsudek Pannon GSM, bod 37). Pokud jde o otázku, za jakých okolností je způsobena taková významná nerovnováha ‚v rozporu s požadavkem dobré víry‘, je třeba konstatovat, že s ohledem na šestnáctý bod odůvodnění směrnice, a jak v podstatě uvedla generální advokátka v bodě 74 svého stanoviska, musí vnitrostátní soud za tímto účelem ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s takovou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy.
36. Nejvyšší soud se pak ve stanovisku ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2013 – v poměrech zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , jenž obdobně jako je uvedeno v § 1813 odst. 1 a 2 a v § 1815 o. z., stanovil v § 55 odst. 1 a 2, že smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná v a § 56 odst. 1 , že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran – vyjádřil v návaznosti na rozsudek Soudního dvora zmiňovaný v předchozím bodě v tom smyslu, že „ustanovením § 56 odst. 1 obč. zák. byl do českého právního řádu implementován čl. 3 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, podle něhož smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Z toho plyne povinnost soudu vykládat i § 56 odst. 1 obč. zák. tak, aby bylo dosaženo cíle sledovaného jeho unijní předlohou, tj. aby byla spotřebitelům poskytována ochrana před nepřiměřenými podmínkami ve spotřebitelských smlouvách alespoň v rozsahu uvedenou směrnicí předvídaném. Výklad sousloví ‚v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran‘ představuje tzv. acte éclairé, tj. otázku výkladu unijního práva Soudním dvorem Evropské unie (dále též ‚SDEU‘) již provedenou a nevzbuzující pochybnosti. SDEU je vyložil v rozsudku ze dne 14. 3. 2013 ve věci Mohamed Aziz proti Caixa d’Estalvis de Catalunya, Tarragona i Manresa (Catalunyacaixa), C-415/11“, přičemž mimo jiné uzavřel, že „ujednání o smluvní pokutě je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě smluvní pokutu hradit by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel využil dispozitivní úpravu § 544 a násl. obč. zák. a tuto povinnost spotřebitele do adhézní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit smluvní pokutu v případě porušení smluvních povinností výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše smluvní pokuty k výši (významu) jí zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě je proto neplatné podle § 55 odst. 2 obč. zák. Ze stejných důvodů je podle § 55 odst. 2 obč. zák. neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá.“
37. Na základě zjištěného skutkového stavu má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 26. 6. 2025 na základě „Rámcové smlouvy číslo hodnota“ uzavřena smlouva o (platebním) účtu ve smyslu zákona č. 370/2017 Sb. , o platebním styku a podle § 2662 a násl. o. z. Soud přitom nemá pochybnosti o tom, že tato smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, neboť je jen stěží představitelné, že by žalovaná jako fyzická osoba mohla se žalobkyní, která je bankou, o obsahu jejich vzájemných smluvních ujednání jakýmkoliv způsobem vyjednávat, či dokonce dosáhnout jakékoliv změny jejich znění. Soud rovněž nemá pochybnosti o tom, že ji žalovaná uzavřela v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) [v řízení nebylo tvrzeno, že by ji snad neměla uzavírat mimo samostatný výkon povolání či podnikání a nic takového ani v jeho průběhu nevyšlo byť náznakem najevo], a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 , § 421 o. z.), poskytujícího žalované službu v podobě zřízení a vedení účtu.
38. Žalobkyně se tedy za podmínek ujednaných v této smlouvě zavázala zřídit a vést pro žalovanou účet č. účtu (§ 2662 o. z.). Žalovaná se oproti tomu v uvedené smlouvě mimo jiné zavázala (§ 2664 o. z.), že na tomto účtu bude udržovat kladný zůstatek. Pro případ, že by tento svůj závazek nedodržela, měla žalobkyně právo jí vyzvat k nápravě a případně i v souladu se smluvními ujednáními od smlouvy odstoupit (§ 2001 o. z.), přičemž v takovém případě mohla požadovat úhradu jakýchkoliv svých pohledávek vůči žalované, které vznikly za dobu trvání smlouvy, a to včetně nákladů, které za tím účelem vynaložila na vymáhání svých pohledávek za žalovanou.
39. Žalovaná své povinnosti řádně neplnila, když nejpozději počínaje dnem 30. 11. 2025 již účtu č. účtu kladný zůstatek neudržovala. Žalovaná proto využila smluvního ujednání, které jí umožňovalo v případě, že účet vedený pro žalovanou vykazuje záporný zůstatek, od smlouvy o účtu odstoupit, o čemž ji vyrozuměla výzvou ze dne 2. 2. 2026 a vyzvala ji k zaplacení částky 1 090,58 Kč odpovídající zápornému zůstatku na účtu č. účtu skládající se také ze žalobkyní žalované vyúčtovaných nákladů na vymáhání její dluhu v celkové výši 1 000 Kč, a to nejpozději k datu 11. 2. 2026 v této výzvě stanovenému, což dosud žalovaná neučinila.
40. Soud je ovšem toho názoru, že právě ujednání o povinnosti žalované hradit žalobkyni náklady vynaložené na vymáhání jejího dluhu v podobě neuhrazeného záporného zůstatku na jejím běžném účtu, se svou povahou neliší od takových ujednání, které Nejvyšší soud ve svém stanovisku s odvoláním na závěry vyslovené Soudním dvorem (viz body 35 a 36 výše) označil za neplatná. Taktéž v případě těchto nákladů je totiž evidentní, že na základě vzájemných smluvních ujednání povinnost hradit náklady vynaložené na vymáhání dluhu tížila toliko žalovanou a žalobkyně se k ničemu takovému v případě porušení svých povinnosti nezavázala. V ujednání o povinnosti žalované hradit žalobkyni náklady vynaložené na vymáhání svých pohledávek za žalovanou (dluhů žalované) proto soud – i vzhledem k poměru výše vymáhané částky (90,58 Kč) a výši uplatňované náhrady vynaložených nákladů (1 000 Kč) – shledává významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (žalobkyně a žalované), a to k újmě spotřebitele (žalované). Žalobkyně přitom jen těžko mohla rozumně očekávat, že by snad žalovaná s takovým ujednáním souhlasila v případě, že měla možnosti o obsahu „Rámcové smlouvy číslo hodnota“ individuálně vyjednávat. Ujednání o povinnosti žalované hradit žalobkyni také náklady vynaložené na vymáhání jejích dluhů proto soud shledal ve smyslu § 1813 odst. 1 a 2 o. z. (i čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13/EHS) zneužívajícím, a proto k němu v souladu s § 1815 o. z. (i čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS) – maje na zřeteli také nutnost eurokonformního výkladu těchto ustanovení vnitrostátní právní úpravy (srov. rozsudky Evropského soudního dvora ze dne 10. 5. 1984, Sabine von Colson a Elisabeth Kamann proti Land Nordrhein-Westfalen, C-14/83 a ze dne 13. 11. 1990, Marleasing proti Comercial Internacional de Alimentación, C-106/89) – nepřihlížel. (Z pohledu soudu tak nikdy povinnost žalované hradit žalobkyni náklady vynaložené na vymáhání jejích dluhů nebyla mezi účastníky sjednána, a žalované tudíž nevznikla.)
41. Co se tedy týče žalobou nárokované částky 1 090,58 Kč, jíž se žalobkyně domáhala z titulu žalovanou dosud neuhrazeného záporného zůstatku na účtu č. účtu (viz bod 2 tohoto rozsudku), soud proto výrokem I tohoto rozsudku žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila částku 90,58 Kč. Ve zbývající části odpovídající nákladům vynaloženým žalobkyní na vymáhání dluhu žalované v důsledku neuhrazeného záporného zůstatku na tomto účtu ve výši 1 000 Kč, pak soud žalobu z výše uvedených důvodů výrokem II tohoto rozsudku zamítl. (K tomu soud poznamenává, že ke stejnému závěru, ač na základě jiných důvodů – tedy, že nároku na žalobkyně na částku odpovídající nákladům vynaloženým na vymáhání dluhu nelze vyhovět – dospěl již v rozsudku ze dne 9. 7. 2026, sp. zn. spisová značka.)
42. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
43. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
44. „Dodatek číslo hodnota k Rámcové smlouvě číslo hodnota“ soud na základě jeho obsahu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná uzavřela v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) [jak již uvedeno v bodě 37 výše, v řízení nebylo tvrzeno, že by ji snad neměla uzavírat mimo samostatný výkon povolání či podnikání a nic takového ani v jeho průběhu nevyšlo byť náznakem najevo], a žalobkyně v postavení podnikatele poskytujícího spotřebitelský úvěr [§ 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru].
45. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
46. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
47. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice 2008/48“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
48. Podle čl. 23 směrnice 2008/48 členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
49. Soudní dvůr již v rozsudku ze 18. 12. 2014, CA Consumer Finance SA proti Ingrid Bakkaus a další, C-449/13, bod 32 uzavřel, že „ustanovení směrnice 2008/48 musí být vykládána v tom smyslu, že: zaprvé brání vnitrostátní právní úpravě, podle které břemeno důkazu o nesplnění povinností stanovených v článcích 5 a 8 směrnice 2008/48 nese spotřebitel, a zadruhé brání tomu, aby byl soud na základě standardní doložky nucen na spotřebitele pohlížet tak, že uznal úplné a řádné splnění předsmluvních povinností poskytovatele úvěru, neboť tato doložka vede k obrácení důkazního břemene v otázce splnění uvedených povinností, čímž může být narušena účinnost práv přiznaných směrnicí 2008/48“, a dále v bodech 36 a 37 tohoto rozsudku uvedl: „směrnice 2008/48 neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. V souladu se svým zněním naopak čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“
50. V rozsudku ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance s.r.o. proti GK, C-679/18, bod 46 Soudní dvůr dospěl k závěru, že „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
51. Z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu vyplývá jednoznačný závěr, že nerespektování požadavků vyplývajících z čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 (a tedy i z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) poskytovatelem úvěru má za následek neplatnost úvěrové smlouvy uzavřené bez řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Poskytovatel úvěru má tedy jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost poskytovaný úvěr splatit, kterou v žádném případě nemůže přenášet na spotřebitele, neboť součástí jeho odborné péče (s níž je podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vykonávat veškerou svou činnost) je právě i přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele [tedy jeho schopnosti poskytovaný úvěr splácet, jak vyplývá z § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru]. Předpokládána je přitom taková obezřetnost úvěrujícího, že se nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem o úvěr, ale sám tyto údaje musí adekvátně prověřit (například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu, kam byla příslušná částka připsána, prověřením spotřebitele v rámci dostupných registrů, jakými jsou evidence dlužníků, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, porovnáním tvrzených údajů s pravidelně publikovanými informacemi podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu atd.) [srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 , a usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 , ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020 , nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , a usnesení ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ]. K tomu soud dodává, že v oblasti práva veřejného dospěl k totožným závěrům ve své judikatuře i Nejvyšší správní soud (srov. rozsudky ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023 -57, ze dne 19. 8. 2026, č. j. 4 As 39/2026 -83) a konec konců to přímo vyplývá i z aktuálního znění § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
52. S ohledem na výše uvedené je evidentní, že soud v obdobných typech řízení, jako je toto, je povinen ex officio zkoumat, zda poskytovatel úvěru dostál své povinnosti prověřit adekvátně úvěruschopnost spotřebitele a poskytovatel úvěru musí – pod hrozbou sankce prohlášení uzavřené smlouvy za neplatnou – v řízení před soudem splnění této své povinnosti prokázat.
53. Soud má v posuzovaném případě za to, že žalobkyně této povinnosti předtím, než dne 24. 9. 2025 přistoupila k uzavření „Dodatku číslo hodnota k Rámcové smlouvě číslo hodnota“ se žalovanou, nedostála, ačkoliv na posuzování úvěruschopnosti žalované zcela nerezignovala.
54. Žalobkyně si zcela správě opatřila informace, které jí umožnily posoudit, jaká byla úvěrová historie žalované (z nich plyne, že ke dni 24. 9. 2025 nesplácela žádné úvěry) a zda byla v minulosti schopna řádně plnit své dluhy (dotazy do Bankovního a Nebankovního registru klientských informací, insolvenčního rejstříku, zohlednění případných informací týkajících se žalovaného poskytnutých soudním exekutorům a informací, kterými disponovala skupina, do které patří i žalovaná). Takto důsledně však již žalobkyně nepostupovala při posuzování příjmové a výdajové stránky žalované.
55. Co se týče příjmů žalované, žalobkyně vyšla pouze z jejího z tvrzení, že dosahuje pravidelného příjmu ve výši 26 000 Kč, aniž by si toto tvrzení jakkoliv ověřila, i když tak učinit měla (viz bod 51 výše). Takové ověření přitom bylo dle názoru soudu rozhodně namístě, protože žalovaná sice jako zdroj svých příjmů uvedla zaměstnání, avšak to již blíže nespecifikovala (žádného konkrétního zaměstnavatele totiž neuvedla). Toto ověření by přitom navíc nebylo nikterak složité. Jednak totiž nic nebránilo žalobkyni v tom, aby si podrobnější informace o zdroji jejích příjmů vyžádala přímo od žalované, jednak – vzhledem k tomu, že žalobkyně pro žalovanou vedla také běžný účet – mohla také zcela jistě alespoň nahlédnout do historie tohoto účtu a ověřit si, zda na něj žalované nějaké pravidelné příjmy, jež by mohly mít svých charakterem odpovídat platu či mzdě, přicházely či přicházejí. Nic z toho však žalobkyně neučinila.
56. Obdobně přistoupila žalobkyně k hodnocení výdajové stránky žalované. Žalobkyně se totiž nezabývala vůbec tím, jakým způsobem žalovaná uspokojuje své bytové potřeby, a tedy ani tím kolik činí její výdaje s tím související. Žalobkyně vycházela pouze z toho, že veškeré měsíční výdaje žalované nepřesahují částku 4 860 Kč (odpovídající životnímu minimu pro jednu dospělou osobu v roce 2025) a evidentně tak nekalkulovala s tím, že nějaké náklady na bydlení žalovaná jako dospělá osoba téměř jistě vynakládat musí. Zjištění skutečných výdajů žalované by přitom jistě nebylo nikterak složité. Patrně by opět postačilo, aby žalobkyně alespoň nahlédla na běžný účet žalované, který pro ni vedla, či si od ní kupříkladu vyžádala pro začátek alespoň údaj o výši jejích nákladů na bydlení a konkrétní informace o výdajích žalované na služby s bydlením související (energie, teplo, voda) či na služby elektronických komunikací a jistě by také bylo možné tímto postupem získat alespoň rámcové informace o ostatních běžných výdajích žalované (na potraviny, ošacení, záliby, jízdné apod.). Ani nic takového však žalobkyně neučinila.
57. Ačkoliv se v tomto případě jedná o úvěr v relativně nižší výši (limitovaný načerpáním částky 50 000 Kč, avšak s možností opakovaného čerpání), podle přesvědčení soudu není možné ani tak přehlížet zcela zásadní nedostatky v procesu posouzení úvěruschopnosti žalované, jež jeho poskytnutí předcházel. Nelze tedy než učinit dílčí závěr, že žalobkyně v žádném případě nesplnila povinnost adekvátně prověřit schopnost žalované splácet úvěr, který jí byl poskytnut na základě „Dodatku číslo hodnota k Rámcové smlouvě číslo hodnota“.
58. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
59. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
60. Jak již bylo uvedeno výše, důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru (v daném případě žalobkyně) postupovat s odbornou péči a náležitě prověřit schopnost spotřebitele (v daném případě žalovaného) splatit poskytovaný úvěr, jak to vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je neplatnost úvěrové smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 580 odst. 1 o. z.), k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Soud proto uzavírá, že „Dodatek číslo hodnota k Rámcové smlouvě číslo hodnota“ shledal z důvodu porušení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 a § 588 o. z. neplatným.
61. Žalobkyni tudíž nemohl vzniknout žalobou uplatňovaný nárok na smluvní úrok z titulu „Dodatku číslo hodnota k Rámcové smlouvě číslo hodnota“ v podobě kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 406,85 Kč za období od 2. 2. 2026 do 1. 3. 2026, smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 2. 2. 2026 do 1. 3. 2026 a smluvního úroku 11,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 2. 3. 2026 do zaplacení, neboť byl-li tento sjednán ve smlouvě, kterou soud shledal neplatnou, nemohou být ani tímto jejím ujednáním účastníci vázáni.
62. Uplatňuje-li žalobce nárok na plnění z neplatné smlouvy, je třeba tento nárok posoudit podle pravidel, jimiž se řídí vypořádání bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99 ).
63. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2)
64. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
65. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (tato byla od počátku neplatná), avšak bylo prokázáno, že žalovaná od žalobkyně obdržela celkem 50 000 Kč, posoudil soud žalobou uplatněný nárok podle § 2991 a § 2993 o. z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající maximálně této částce. Žalované byla žalobkyní poskytnuta částka 50 000 Kč, oproti které žalovaná dosud žalobkyni vrátila celkem 915,16 Kč. Ve výši odpovídající rozdílu těchto částek (49 084,84 Kč) se tak žalovaná na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. bezdůvodně obohatila. Tuto částku je proto povinna žalobkyni vydat, což dosud neučinila.
66. Obecně platí, že bezdůvodné obohacení je splatné vždy na výzvu věřitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 871/2005 , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 29 Cdo 577/2019 a ze dne 25 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021 ) a dlužník je po takové výzvě povinen svůj dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě svých dluhů výzvou ze dne 2. 2. 2026 nejpozději do 11. 2. 2026. Ode dne následujícího (12. 2. 2026) by tak měl žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. náležet zákonný úrok z prodlení z dosud nezaplacené částky uvedené v předchozím bodě.
67. Je však potřeba mít na paměti, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy, jež se uplatní přednostně vůči obecné právní úpravě bezdůvodného obohacení obsažené v § 2991 a násl. o. z. To znamená, že nárok na zákonné úroky podle § 1970 o. z. v případech, kdy jedná o vypořádání plnění z neplatné smlouvy, na něž dopadají kromě jiných právních předpisů také ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny úvěru v době podle § 87 odst. 1 tohoto zákona (tj. poté, co ji nevrátí v době přiměřené jeho možnostem), nikoliv již marným uplynutím data, k němuž byl k jejímu vrácení vyzván [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a dále na něj navazující rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2025, č. j. 8 Co 128/2025 -65, ze dne 28. 8. 2025, č. j. 14 Co 153/2025 -61, ze dne 16. 9. 2025, č. j. 14 Co 259/2025 -73, ze dne 30. 9. 2025, č. j. 95 Co 258/2025 -77 (který by mohl být dle názoru soudu žalobkyni znám), ze dne 18. 12. 2025, č. j. 14 Co 288/2025 -74, ze dne 21. 1. 2026, č. j. 12 Co 310/2025 -93, ze dne 29. 1. 2026, č. j. 14 Co 319/2025 -89, Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 10. 2024, č. j. 7 Co 1393/2024 , Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2024, č. j. 8 Co 123/2024 -66, ze dne 3. 7. 2025, č. j. 75 Co 111/2025 -162].
68. Soud proto uložil žalované výrokem I tohoto rozsudku dále povinnosti zaplatit žalobkyni částku 49 084,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Vycházel přitom z tohoto, že žalovaná byla po celou dobu řízení před soudem pasivní, na soudní písemnosti nijak nereagovala, k nařízenému jednání se nedostavila ani žádným způsobem neprojevila zájem o účast při projednávání své věci. Soud ji tak nemohl v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. poučit o povinnosti tvrdit a prokázat výši svých příjmů, pokud by měla v úmyslu navrhnout, aby jí soud poskytl pro splnění uložené povinnosti lhůtu jinou (delší) nebo mu umožnil plnění rozsudkem uložené povinnosti ve splátkách. [Poučení podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. se totiž poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006 , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3945/2013 a ze dne 23. 11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2422/2023 ).] Soud proto dospěl k závěru, že není v daném případě účelné stanovovat jinou lhůtu k plnění, než tu podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť neměl žádnou oporu pro případný závěr, že by jiná (velkorysejší) lhůta či jiný (postupný) způsob plnění v daném případě zvýšily pravděpodobnost toho, že žalovaná uloženou povinnost splní dobrovolně a vyhne se tak nepříznivým důsledkům spojeným s nařízením výkonu rozhodnutí či exekuce.
69. Výrokem II pak soud z důvodů uvedených v bodě 61 výše a dále z důvodu vyložených v předchozích dvou bodech (žalovaná se ani s úhradou částky 49 084,84 Kč dosud nemohla dostat do prodlení) dále zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 915,16 Kč [rozdíl mezi žalobou nárokovanou „nesplacenou“ jistinou 50 000 Kč a částkou 49 084,84 Kč (dlužná jistina poskytnutého úvěru zjištěná soudem), v níž soud žalobě vyhověl], (smluvního) úroku 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 2. 2. 2026 do 1. 3. 2026, (smluvního) úroku 11,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 2. 3. 2026 do zaplacení, úroku (z prodlení) 11,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 12. 2. 2026 do zaplacení a kapitalizovaného (smluvního) ve výši 2 406,85 Kč od 1. 11. 2025 do 1. 2. 2026.
70. Co se týče jednotlivých námitek, které žalobkyně v průběhu řízení uplatnila, považuje je soud za vypořádané úvahami uvedenými v odůvodnění tohoto rozsudku. Není totiž povinností soudů, zabývat se každou jednotlivou námitkou, kterou účastník řízení v průběhu řízení před soudem uplatní, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08 , usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09 , ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 162/13 , a ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 750/14 ).
71. O náhradě nákladů řízení (výrok III) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , pamětliv závěru vysloveného Ústavním soudem v nálezu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 , dle něhož, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř. o. s. ř. ) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Ke dni rozhodnutí soudu se žalobou uplatněný nárok skládal z jistiny 50 000 Kč a 1 090,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 406,85 Kč (od 1. 8. 2025 do 2. 11. 2025), úroku 724,93 Kč (18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 2. 2. 2026 do 1. 3. 2026) a úroků 11,5 % ročně od 12. 2. 2026 a od 2. 3. 2026 vždy do zaplacení z částky 50 000 Kč, které soud kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (29. 7. 2026) ve výši 2 761,64 Kč a 2 465,75 Kč, celkem tedy 59 449,75 Kč. Soud žalobě vyhověl co do částek 49 084,84 Kč a 90,58 Kč (celkem 49 175,42 Kč), ve zbývajícím rozsahu (10 274,33 Kč) byla tedy naopak procesně úspěšná žalovaná. Žalobkyně tak byla v řízení převážně úspěšná (z 65,4 %). Soud jí proto přiznal nárok na náhradu nákladů ve výši 1 336,77 Kč, jež představuje právě 65,4 % z jí požadované částky 2 044 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku.
72. Lhůtu ke splnění všech tímto rozsudkem uložených povinností soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. určil třídenní, neboť – jak vyložil i výše – pro stanovení jiné lhůty neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.