Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3180/2018

-191

USNESENÍ

Diamond Credit s. r. o.

R. Ch.

, P., zastoupené JUDr. Františkem Grznárem, advokátem se sídlem v Domažlicích, Paroubkova č. 228, pro smluvní pokutu, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. prosince 2017, č. j. -109, t a k t o:

Usnesení Krajského soud v Plzni ze dne 13. prosince 2017, č. j. -109,

se zrušuje

a věc

se vrací

krajskému soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 19. září 2017, č. j. -82, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Uvedl, že mezi oprávněnou (jako úvěrující podnikatelkou) a povinnou (jako úvěrovanou spotřebitelkou) byla dne 1. září 2014 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), která je současně spotřebitelskou smlouvou podle ustanovení a násl. Z uvedeného důvodu se proto zabýval tím, zda ujednání o smluvní pokutě ve výši 800 Kč za den prodlení s úhradou peněžitého plnění je ujednáním nepřiměřeným či nikoliv, přičemž s odkazem mimo jiné na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2012, sp. zn. , stejně jako na celkové okolnosti právního jednání, pohnutky při uzavření příslušné úvěrové smlouvy, dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je přiměřená a v souladu s dobrými mravy. Na uvedeném ničeho nemění ani ujednání smluvních stran o ztrátě výhody splátek. Na případnou nepřiměřenost smluvní pokuty nemůže mít vliv ani následné ověřování platební morálky povinné z výpisu z účtu oprávněné.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. prosince 2017, č. j. -109, usnesení Okresního soud v Klatovech ze dne 19. září 2017, č. j. -82, potvrdil, když uvedl, že v důsledku prodlení povinné s úhradou splátky došlo k zesplatnění celého dluhu podle ustanovení a oprávněné vzniklo právo na smluvní pokutu podle ustanovení o. z. Smluvní pokutu soud shledal přiměřenou, a to jak k samotné jistině, tak k jistině spolu s úrokem, resp. po zesplatnění celého dluhu rovněž k celkové dlužné částce. Smlouvu o zápůjčce (podle soudu prvního stupně šlo o smlouvu o úvěru) neshledal podle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. listopadu 2016 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neplatnou, neboť smluvní pokuta vyhověla podmínkám uvedeným v ustanovení shora uvedeného zákona, zajištění spotřebitelského úvěru nebylo ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky a oprávněná využila dostupné prostředky k prověření solventnosti povinné ve smyslu ustanovení téhož zákona.

Usnesení odvolacího soudu napadla povinná v celém rozsahu dovoláním. Namítá, že odvolací soud neprávně posoudil:

1) otázku úvěruschopnosti podle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, když oprávněná vycházela toliko z jejího prohlášení, aniž by si s dostatečnou odbornou péči prověřila její závazky v dalších přístupných registrech (SOLUS, NRKI, centrální evidence exekucí apod.) a příjmy, což má za následek neplatnost úvěrové smlouvy. V této souvislosti poukazuje zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. dubna 2015, č. j. -39;

2) otázku zesplatnění spotřebitelského úvěru ke dni 21. září 2015, když odvolací soud neprovedl navržený výslech povinné, z něhož mohly být zjištěny další relevantní okolnosti, z kterých by vyplynulo, že povinná nemohla být v prodlení se splacením splátky. I kdyby navíc byla v prodlení se splacením jedné splátky, nemohlo tímto dojít k zesplatnění celého dluhu. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2014, sp. zn. ;

3) otázku opomenutých důkazů, neboť odvolací soud neprovedl v odvolacím řízení navržené důkazy v systému úplné apelace, přičemž s jejich neprovedením se řádně nevypořádal, když toliko uvedl, že tyto důkazy (například výslech povinné apod.) jsou nadbytečné, aniž uvedl důvod této nadbytečnosti;

4) otázku neplatného ujednání o smluvní pokutě z důvodu rozporu s dobrými mravy. Výše smluvní pokuty sice činí 0,5 % z jistiny denně, ročně ovšem tato výše představuje 182,5 % z jistiny. Nehledě na to, že denní sazba smluvní pokuty několikanásobně převyšuje odpovídající sazbu zákonného úroku z prodlení či sjednávaného běžného úroku. Měsíční výše smluvní pokuty pak několikanásobně převyšuje i samotnou měsíční sjednanou splátku. Povinná proto považuje za nepřiměřené, tj. v rozporu s dobrými mravy, aby oprávněná za dobu 74 dní prodlení požadovala částku představující více jak polovinu jistiny úvěru.

Navrhuje proto, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. prosince 2017, č. j. -109, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná se k dovolání povinné vyjádřila tak, že námitku povinné týkající se posouzení její schopnosti splácet úvěr považuje za „absurdní“ a útočící na základní zásady soukromého práva. Oprávněná není povinna využívat informace ze soukromých evidencí dlužníků, navíc při posuzování úvěruschopnosti povinné postupovala pečlivě, když vycházela z toho, že povinná ve svém prohlášení mluví pravdu. Podle oprávněné není rozhodující délka prodlení, podstatné je toliko to, že k prodlení došlo. V této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2016, sp. zn. , a dodává, že na uvedeném by ničeho nezměnil ani výslech povinné, který ostatně v daném případě ani nebyl možný, neboť se povinná k odvolacímu soudu nedostavila. Pokud jde o údajnou nemravnost smluvní pokuty, odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2009, sp. zn. , a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2007, sp. zn. ). Dovolacímu soudu navrhuje, aby dovolání povinné odmítl a oprávněné přiznal právo na náhradu nákladů.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „“., a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení , neboť napadené rozhodnutí závisí mimo jiné na vyřešení otázky, zda k posouzení úvěruschopnosti dlužníka podle ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru postačuje toliko, že věřitel vychází z osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

V posuzované věcí oprávněná s povinnou uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru (zápůjčce), přičemž oprávněná před uzavřením této smlouvy při posuzování schopnosti povinné splácet tento úvěr vycházela toliko z osobního prohlášení povinné ze dne 1. září 2014.

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 25. července 2018, sp. zn. , uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků“.

Od shora uvedeného závěru dovolací soud nemá důvod se odchýlit. Pokud se tedy odvolací soud nezabýval tím, zda oprávněná při posuzování schopnosti povinné splácet vycházela i z jiných informačních zdrojů než toliko z objektivně nepodloženého osobního prohlášení povinné jakožto dlužníka o jejích poměrech, tj. zda v této situaci postupovala s odbornou péčí v souladu s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, je jeho rozhodnutí neúplné a tudíž nesprávné ( ). Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. prosince 2017, č. j. -109, bez jednání ( věta první ) zrušil ( ), aniž by se přitom zabýval dalšími dovolacími důvody povinné.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (, část první věty za středníkem ). V novém rozhodnutí bude rozhodnuto nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( věta druhá ).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 9. 2018

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu