Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3132/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce Povodí Vltavy, státní podnik, se sídlem v Praze 5, Holečkova 8, PSČ 150 24, identifikační číslo osoby 70 88 99 53, zastoupeného JUDr. Vladanou Tikalovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 88, proti žalované SLH, a.s., se sídlem v Brně, Cejl 494/25, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 45 35 91 56, zastoupené JUDr. Slavomírem Vlachem, advokátem se sídlem v Sušici, nábřeží Jana Seitze 131, o zaplacení částky 4,060.975,- Kč, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. března 2010, č. j. -298, takto:

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou dne 17. listopadu 1998 (po jejích změnách připuštěných soudem prvního stupně) domáhal po žalované zaplacení částky 1,388.860,- Kč s 0,1% penále denně z titulu nezaplacení poplatků za vypouštění odpadních vod do povrchových vod v roce 1996 a 1997 vybíraných žalobcem jako správcem vodního toku podle nařízení vlády ČSSR č. , o úplatách ve vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Povinnost platit úplatu za vypouštění odpadních vod do povrchových vod stanovil , o vodách (dále jen „“) v ustanovení . O zaplacení jistiny, tj. úplaty za vypouštění odpadních vod ve výši 1,388.860,- Kč, bylo již rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. května 2004, č. j. -146, jenž byl co do jistiny potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 31. března 2005, sp. zn. -177 (dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo Nejvyšším soudem zamítnuto rozsudkem ze dne 25. února 2009, sp. zn. , a ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 9. července 2009, sp. zn. ).

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 6. prosince 2005,

č. j. -226, řízení o zaplacení částky 247.720,- Kč zastavil (výrok I.), žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 3,813.255,- Kč (výrok II.), žalobkyni uložil zaplatit soudní poplatek (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části II. výroku, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 1,615.035,68 Kč [bod a) prvního výroku] a v části, jíž bylo žalované uloženo zaplatit částku 2,198.219,32 Kč rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl [bod b) prvního výroku]. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Odvolací soud rekapituloval, že mezi účastníky bylo nesporné, že žalované byly úplaty za vypouštění odpadních vod v letech 1996 a 1997 stanoveny podle a že žalovaná byla v prodlení s jejich zaplacením. Sporným zůstal nárok na zaplacení penále za prodlení s úhradou úplaty vyplývající z ustanovení Ohledně nároku na penále za prodlení do 30. září 1998 v celkové výši 1,590.473,- Kč a v částce 24.562,68 Kč za prodlení od 11. prosince do 31. prosince 1998 považoval za nedůvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou, neboť jde vztah mezi podnikateli a promlčení se tak posuzuje podle úpravy v obchodním zákoníku.

Odvolací soud dospěl k závěru, že k uplatnění nároku na zaplacení penále za dobu od 1. ledna 1999 do 25. dubna 2005, resp. 12. května 2005, není žalobce aktivně legitimován s ohledem na skutečnost, že 1. lednem 1999 nabyla účinnosti ustanovení , a , o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových (dále též jen „zákon o poplatcích“). Ustanovením zákona o poplatcích byla zrušena část třetí , obsahující úpravu povinnosti platit penále v ustanovení tohoto nařízení. Ustanovení zákona o poplatcích upravilo správu poplatků tak, že je vykonávají místně příslušné finanční úřady, přičemž znečišťovatel poplatky platí na účet příslušného finančního úřadu. A konečně ustanovení zákona o poplatcích určovalo, že zpoplatnění za znečištění vypouštěním odpadních vod za rok 1998 a předchozí roky se řídí dosavadními předpisy. Vzhledem k této úpravě žalobce není ve věci o zaplacení penále za dobu po 31. prosinci 1998 aktivně legitimován.

Proti prvnímu výroku bodu b) a druhému výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení (dále jen „“) a důvodnost o ustanovení

Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně vyložil přechodné ustanovení § 14 zákona o poplatcích, na jehož základě dospěl k závěru o nedostatku aktivní legitimace k uplatnění nároku na penále od 1. ledna 1999. Zdůrazňuje, že bylo prokázáno, že penále se vztahuje k nezaplaceným poplatkům za vypouštění znečištěných vod za roky 1996 a 1997. Jestliže zákonodárce v přechodných ustanoveních uvedl, že zpoplatnění za rok 1998 a předchozí roky se řídí dosavadními předpisy, měl nepochybně na mysli, že povinnost hradit poplatky podle dosavadních předpisů se vztahuje nejen na platbu poplatků, ale i na příslušné sankce, které se uplatní, není-li poplatek včas uhrazen, a zcela nepochybně i na subjekt, který podle dosavadních předpisů poplatek vybírá. Považuje za nelogické vykládat ustanovení § 14 zákona o poplatcích tak, že zpoplatnění za znečištění se týká pouze poplatků a nikoli penále a že podle tohoto ustanovení bude poplatky a penále od 1. ledna 1999 vybírat jiný subjekt, než subjekt oprávněný podle dosavadních předpisů.

Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání proti měnícímu výroku ve věci samé rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení a je i důvodné.

Vady uvedené v ustanovení , a b) a (tzv. zmatečnosti), ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. větu druhou ), dovoláním nejsou namítány a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.

Dovolací soud tedy přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle ustanovení , jehož prostřednictvím dovolatel zpochybnil správnost právního posouzení věci.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Posoudit, zda rozsudek odvolacího soudu v měnícím výroku ve věci je se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu správný, znamená z pohledu dovolacích námitek přezkoumat správnost právního závěru odvolacího soudu, podle něhož žalobce není od 1. ledna 1999 aktivně legitimován k uplatňování nároku na zaplacení penále s ohledem na ustanovení § 12 odst. 1 a § 14 zákona o poplatcích, byť jde o penále za prodlení se zaplacením úplaty za vypouštění odpadních vod do vod povrchových za roky 1996 a 1997, tedy za účinnosti dřívější právní úpravy.

Podle ustanovení (ve znění účinném do 31. prosince 1998) ti, kdož vypouštějí do vod povrchových nebo podzemních odpadní vody, jsou povinni za to platit úplaty v rozsahu, který stanoví vláda České republiky.

Podle ustanovení právnické a fyzické osoby, které vypouštějí do povrchových vod odpadní vody (dále jen „“) obsahující znečištění v ukazatelích uvedených v části A přílohy, jsou povinny za vypouštění těchto vod platit správcům toků úplaty podle množství znečišťujících látek v odpadních vodách a podle míry způsobeného zhoršení jakosti vody ve vodním toku.

Z ustanovení (ve znění účinném do 31. prosince 1998) vyplývá, že úplaty jsou splatné vždy 25. den v měsíci, jednou dvanáctinou roční úplaty (dále jen „měsíční splátky“). Správce toků může s vypouštějící organizací dohodnout jinou výši měsíčních splátek (odstavec 1). Neprovede-li vypouštějící organizace úhradu plateb včas a v plné výši, je povinna za každý den prodlení zaplatit penále ve výši 1 promile z částky včas nezaplacené (odstavec 2).

Podle ustanovení § 12 zákona o poplatcích vykonávají správu poplatků místně příslušné finanční úřady na základě podkladů vydaných Inspekcí; přitom postupují podle zákona o správě daní a poplatků, pokud tento zákon nestanoví jinak (odstavec 1). Poplatky včetně záloh, penále a pokut platí na účet příslušného finančního úřadu a jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Výnos poplatků a jejich příslušenství včetně záloh, vybraná penále a pokuty převádí příslušný finanční úřad na účet Fondu měsíčně (odstavec 2).

Z ustanovení § 14 (zařazeného pod marginální rubriku přechodná a závěrečná ustanovení) zákona o poplatcích vyplývá, že zpoplatnění za znečištění vypouštěných odpadních vod za rok 1998 a předchozí roky se řídí dosavadními předpisy.

Citovaná ustanovení zákona o poplatcích nabyla účinnosti dnem 1. ledna 1999 (§ 17 zákona o poplatcích).

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. nález jeho pléna ze dne 4. února 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.), z níž vychází i Nejvyšší soud (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 35/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudku ze dne 27. září 2007, sp. zn. ), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní normy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony se řídí zrušenou právní normou (důsledkem opačné interpretace střetu právních norem by byla pravá retroaktivita). Aplikuje se tu princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání.

Tomuto pojetí časové působnosti právních norem v projednávané věci s ohledem na znění přechodného ustanovení § 14 zákona o poplatcích, jak je výše uvedeno, odpovídá závěr, podle něhož pro posouzení, zda subjektem oprávněným uplatňovat nárok na zaplacení penále za dobu prodlení od 1. ledna 1999 je správce toku podle zrušené právní úpravy, nebo finanční úřad podle nové právní úpravy, je rozhodná skutečnost, kdy vznikl nárok na penále, které je předmětem sporu.

Žalovaná byla podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů v prodlení se zaplacením úplat za vypouštění odpadních vod za rok 1996 a 1997, povinnost zaplatit penále jí tak vznikla za účinnosti předchozí právní úpravy obsažené v I když je penále ve výši 1 promile za každý den prodlení z částky úplaty včas nezaplacené majetkovou sankcí, která vzniká denně, trvá-li prodlení, nárok na tuto sankci vznikl následujícího dne po splatnosti vyúčtované úplaty, tedy za účinnosti , a to subjektu oprávněnému požadovat penále, jímž byl správce toku.

Pro posouzení aktivní legitimace žalobce k nároku na penále i za dobu po 31. prosinci 1998 je tak vzhledem k přechodnému ustanovení zákona o poplatcích pro věc rozhodná dosavadní právní úprava obsažená v

Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu není správné a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), rozsudek odvolacího soudu v prvním výroku v bodu b) a v závislém výroku o nákladech řízení podle ustanovení části věty za středníkem zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení podle ustanovení věty první

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta první a ).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. července 2012

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu